O ženách hasičů
Na letní dobu jsem sice vybral článek určený spíše pro okurkovou sezónu, ale přesto velmi nadčasový, který je jakoby vystřižen z dnešní doby. I když mnoho ohledů se zdá býti již zastaralých, myslím, že v dnešní době nejisté práce, vysoké nezaměstnanosti a těžkého života drobného živnostníka platí zcela stejně jak je popsal František Horych v následujícím článku. Potřeba připomenout si úctu k našim partnerkám je tady stále a tak Vám přeji hezké prázdninové čtení.
Fr. Horych
O ženách hasičů
Že většina členstva hasičských sborů pochází z vrstev nejméně
zámožných, to jest všeobecně známo a překvapuje, že, až na malé
výjimky, majetnější vrstvy lidu k hasičství dosti nepřilnuly. Práce je
u nás dosti a dostane se na každého, kdo chce hasičství k úspěchu
pomoci. Ovšem, práce hasičská, zvláště technická na cvičišti a
požařišti, jest velmi těžká a nebezpečná, protože vyžaduje někdy
mimořádné síly, zvláštní obratnosti a hrdinné odvahy, takže hasič,
spěchaje k pomoci blížnímu, skutečné neví, vrátí-li se vůbec domů,
nebo vrátí-li se zdráv, nezmrzačen.
Kdo při tom nejvíce trpí? Žena hasiče a dítky, které si však často
nemohou domysliti, do jakého nebezpečí jejich živitel při požáru
odchvátal.
Žena hasiče trpí při tom tělesně i duševně. Musí sama vykonávati
v hospodářství práce, které jindy konává její manžel-hasič, seče
kosou, orá, nakládá a vozí hnůj, pase dobytek atd. Kdo dovede také
pochopiti její muka duševní? Kolik proseb ona vyslala k Všemohoucímu, aby
se jejímu manželi ničeho zlého u ohně nestalo, aby nespadl s výše, aby
se nepopálil, aby si nohy a ruce nepolámal, aby na něho trámy nespadly, aby
se v dýmu nezadusil, aby nespadl se stříkačky při chvatné jízdě
k požáru do sousední obce, aby se žebřík pod ním nezlámal, aby mu
karabina nevypověděla služby, aby při zimní práci neomrznuly mu ruce a
nohy, aby se nenachladil a neonemocněl zápalem plic atd. Vždyť ta hasičská
práce skrývá v sobě vždycky tolik záludnosti!
Činnost hasičských praktiků je spojena s výlohami. Když hasič pracuje
při požáru mnoho hodin, obstarává si na vlastní útraty občerstvení a
nikdy se nesnižuje k tomu, aby sám o ně požádal. To stojí peníze a
o ty jest společná domácnost ochuzena. Doma by se takové občerstvení
odbylo bez větších výloh než v hostinci. Žena hasiče pere svému muži
začerněné obleky pracovní, čistí boty, zašívá propálené díry.
Mýdlo, soda, nitě také nejsou zadarmo.
Co také zkusí žena hasiče, který ve službě těžce onemocněl? Co tu
probdělých nocí, co tu mimořádné námahy a zvláštních vydání, na
něž i nejvyšší povolená podpora ani dosti málo nestačí.
Což když ženě hasiče odchvátá k požáru vedle muže také syn
dospělý, případně hoch menší z družiny a děvče z odboru ženského.
Ženy hasičů jsou hrdinkami a těm by se měly stavěti pomníky, z nich
měly by se volit královny.
Dovede si nezasvěcenec představiti také duševní stavy takové ženy
hasičovy, která trne v smrtelných úzkostech, zdali a jak se jí manžel
vrátí? Zpočátku ženy bránívají mužům v čas nebezpečí odejíti, ale
později poznávají, že nelze okřikovati hlas hasičského srdce, který
káže spěch k pomoci blížnímu za každou cenu. Starého hasičského
kozáka také neudrží v době požáru doma ani královna všech královen
krásy.
Samozřejmě, že více zkoušejí ženy hasičských činovníků, kteří
vedle technické práce musejí i doma pracovati a doma přinášeti oběti na
zdraví, času, práci i pohodlí. Což, co času a peněz stojí
i nejnutnější schůzování, které my hasiči opravdu omezujeme na míru
nejmenší, aby nebylo v rodinách mrzutostí. Je potřebí dbáti, aby podle
možnosti byly všechny hasičské schůze konány mimo hostinec. Ženy to vidí
raději.
Nejnepříjemnější jest osud žen horlivých činovníků župních, kteří
od jara až do zimy nejsou doma u svých žen a rodin ani jedinou neděli a
svátek. Jest třeba konati župní sjezd, okrsková cvičení, pamětní
slavnosti, jsou zkoušky na cvičení, navštěvovány jsou podniky okolních
žup, odbývají se hasičské dny a veřejná cvičení nových sborů, kromě
vykonávání dozoru. Kdo tím trpí nejvíce? Ženy hasičů!
Hasičští manželští společníci žijí v neděli na jaře, v létě až
do podzimu jako rozvedeni. Žena osamocena zůstává doma a muž župní
činovník hasičský bloudí každou neděli a svátek po blízkém
i vzdáleném okolí. To znamená vedení dvojí domácnosti, zvýšené
výdaje za jídlo, nápoje a také – representaci, neboť činovník musí se
vykoupiti aspoň pětikorunou, když prostý člen musí dáti korunku. Děje-li
se naznačené po dlouhou dobu, činí zvýšené výdaje dosti značné
částky, ale ovšem – bez úhrady, vždyť jsme přece dobrovolní!
Vydrží-li takovéto poměry, žena hasiče po mnoho let, pak jest opravdu
hrdinkou a když ani nezahubuje, pak je to světice. O těchto poměrech
nemají ponětí ani mnozí bratři z našich řad a proto je třeba, aby si
dobrých župních činovníků na výsost vážili.
Ještě hůře je na tom žena zvláště horlivého činovníka, kterého
všechny sbory reklamují pro sebe. Ten, aby se roztrhal, toho ani žena
o nedělích a svátcích nevidí, ráno ze tmy odjíždí a večer za tmy se
vrací. Jede-li propůjčeným autem, jistě se ještě najdou závistivci,
kteří velké oběti a námahy dovedou ztrpčiti.
I když žena hasiče není organisovanou, podstupuje hasičství velké
oběti, které mají býti uznávány a ženy takové mají býti ctěny,
protože mají o hasičství zásluhy sice neznámé, ale velké!
Čest vám, ženy hrdinky!
V doslovném znění včetně formátování odstavců připravil
z Hasičských rozhledů, Věstníku České zemské hasičské jednoty,
ročník XXXIX, číslo 9, str 142, vydáno v Praze 10. května 1933 –
Jirka „Jarda“ Sucharda
