Zas nějaké ty zprávy .....
Dalších pár dní na kopci.......
Neděle 12. 7.
Dnešní den se zapsal do naší paměti především konečně povedeným
táborákem. Letošní děti jsou opět zpívavé a tak se na hezký táborák,
od kterého nás nevyžene přeháňka, dlouho těšily. Od táboráku jsme
potom vyrazili malí na malého bobříka odvahy, na kterém potkaly velkou
muchomůrku. Pomáhala jim překonávat strach odměnou za to, že v lese
zbytečné nekopou do prašivek a jedovatých hub. Velcí – starší 13-ti
let – si zase zavázali oči, naskákali do auta a společné se dvěma
vedoucími a praktikanty byli odvezeni neznámo kam s jednoduchým úkolem,
vraťte se zpátky. Vzhledem k tomu, že zmiňovaní dva vedoucí jsou sice
okolí znalí, ale poťouchlí a nočních pochodůmilní, neporadili ani
trošku a nechali se dětmi protáhnout křovím a bažinou. Podle hesla „je
to sice dál, ale zato horší cesta“ jsme si zašli asi 9 km. Takže místo
tří dvanáct. Ale to už k tomu přece tak nějak patří… ;-)
Pondělí 13. 7.
Pondělní dopoledne jsme strávili mimo tábor z loňska osvědčenou
utahávací hrou, řečenou tříloukovou, aneb do omdlení běhací…;-) Když
jsme se vrátili, zjistili jsme, že nás mezitím navštívila hygiena, ale
vše v pořádku, vyšli jsme z toho bez ztráty kytičky. Oslavili jsme to
tím, že jsme děti pořádně zamazali hnědo-zeleno-černým maskováním a
vyrazili jsme do lesa hrát „Vlka“. Jde o legendární každoroční
záležitost, která je u dětí velice oblíbená, neboť má v podtitulu
Vlk, aneb zmasakruj si svého vedoucího. Abychom měli jistotu, že si
dětičky večer barvičky z obličeje omyjí, vyhlásili jsme diskotéku.
Nikdy nejsou tak čisťoučcí a navonění, jako když jdou na parket.
Úterý 14. 7.
Letos jsme velcí výletníci. V úterý jsme vyrazili do Klatov. Pěkně ráno
pěšky na nádraží, do vlaku s kytarami a pseudobasou neboli džonžem, při
zpívání cesta vždycky lépe utíká. Do klatovského parku nám naše
týlové zabezpečení doručilo oběd – překonatelné UHO s rýží a
masem. Při rozchodu dětičky definitivně utratily své poslední penízky a
obtěžkáni sladkostni, kolou, brambůrky a vůbec vším, čeho mají na
táboře i tak dost, jsme vyrazili vláčkem zase zpátky. Akorát na večeři.
Hned po večeři dostaly děti naservírovaný famózní kulturní zážitek.
Zavítal k nám profesionální soubor „Malé Vinohradské divadlo“, jehož
členem je jeden z našich kuchařů. To, co předvedli, bylo naprosto
neuvěřitelné. Úžasným způsobem dětem podali téma starých pověstí
českých. Zapojili je do děje, no prostě paráda. A den vyvrcholil něčím,
na co se děti ptají už od prvního dne: „A kdy už budeme spát venku?“
Počasí je sice neodhadnutelné, ale řekli jsme si, že to riskneme. Vzhledem
k tomu, že to byla poslední příležitost a nějaká Šumava nás přece
nevyděsí… Bylo to príma, tohle děti prostě milujou. A co na to Šumava?
V půl šesté ráno jsme děti evakuovali zpátky do stanů, protože náš
geniální hospodář správně odhadl situaci. 10 minut po zavření
posledního stanu začala bouřka, jakou nepamatují ani ti, co sem jezdí
15 let. Zážitek velkolepý… Ale buďte v klidu, jsme beze ztrát.
Text: Ráďa
-kuw-
