Zas nějaké ty zprávy .....

Dalších pár dní na kopci.......

Neděle 12. 7.

Dnešní den se zapsal do naší paměti především konečně povedeným táborákem. Letošní děti jsou opět zpívavé a tak se na hezký táborák, od kterého nás nevyžene přeháňka, dlouho těšily. Od táboráku jsme potom vyrazili malí na malého bobříka odvahy, na kterém potkaly velkou muchomůrku. Pomáhala jim překonávat strach odměnou za to, že v lese zbytečné nekopou do prašivek a jedovatých hub. Velcí – starší 13-ti let – si zase zavázali oči, naskákali do auta a společné se dvěma vedoucími a praktikanty byli odvezeni neznámo kam s jednoduchým úkolem, vraťte se zpátky. Vzhledem k tomu, že zmiňovaní dva vedoucí jsou sice okolí znalí, ale poťouchlí a nočních pochodůmilní, neporadili ani trošku a nechali se dětmi protáhnout křovím a bažinou. Podle hesla „je to sice dál, ale zato horší cesta" jsme si zašli asi 9 km. Takže místo tří dvanáct. Ale to už k tomu přece tak nějak patří… ;-)

Pondělí 13. 7.

Pondělní dopoledne jsme strávili mimo tábor z loňska osvědčenou utahávací hrou, řečenou tříloukovou, aneb do omdlení běhací…;-) Když jsme se vrátili, zjistili jsme, že nás mezitím navštívila hygiena, ale vše v pořádku, vyšli jsme z toho bez ztráty kytičky. Oslavili jsme to tím, že jsme děti pořádně zamazali hnědo-zeleno-černým maskováním a vyrazili jsme do lesa hrát „Vlka". Jde o legendární každoroční záležitost, která je u dětí velice oblíbená, neboť má v podtitulu Vlk, aneb zmasakruj si svého vedoucího. Abychom měli jistotu, že si dětičky večer barvičky z obličeje omyjí, vyhlásili jsme diskotéku. Nikdy nejsou tak čisťoučcí a navonění, jako když jdou na parket.

Úterý 14. 7.

Letos jsme velcí výletníci. V úterý jsme vyrazili do Klatov. Pěkně ráno pěšky na nádraží, do vlaku s kytarami a pseudobasou neboli džonžem, při zpívání cesta vždycky lépe utíká. Do klatovského parku nám naše týlové zabezpečení doručilo oběd – překonatelné UHO s rýží a masem. Při rozchodu dětičky definitivně utratily své poslední penízky a obtěžkáni sladkostni, kolou, brambůrky a vůbec vším, čeho mají na táboře i tak dost, jsme vyrazili vláčkem zase zpátky. Akorát na večeři. Hned po večeři dostaly děti naservírovaný famózní kulturní zážitek. Zavítal k nám profesionální soubor „Malé Vinohradské divadlo", jehož členem je jeden z našich kuchařů. To, co předvedli, bylo naprosto neuvěřitelné. Úžasným způsobem dětem podali téma starých pověstí českých. Zapojili je do děje, no prostě paráda. A den vyvrcholil něčím, na co se děti ptají už od prvního dne: „A kdy už budeme spát venku?" Počasí je sice neodhadnutelné, ale řekli jsme si, že to riskneme. Vzhledem k tomu, že to byla poslední příležitost a nějaká Šumava nás přece nevyděsí… Bylo to príma, tohle děti prostě milujou. A co na to Šumava? V půl šesté ráno jsme děti evakuovali zpátky do stanů, protože náš geniální hospodář správně odhadl situaci. 10 minut po zavření posledního stanu začala bouřka, jakou nepamatují ani ti, co sem jezdí 15 let. Zážitek velkolepý… Ale buďte v klidu, jsme beze ztrát.