Bojový řád: Nebezpečí popálení
Dnes si v našem pravidelném seriálu Na pomoc jednotkám, ve kterém se vám snažíme poradit a přiblížit materiály k odborné přípravě, povíme něco o nebezpečí popálení, se kterým se hasiči mohou setkat nejčastěji. Kompletní metodický list Bojového řádu N/09 je samozřejmě přílohou článku.
Nebezpečí popálení spočívá v možnosti zranění tepelnými účinky (sálavé teplo, horký vzduch, horké předměty) nechráněných částí těla, dýchacích cest nebo je spojeno s celkovým ožehnutím hasiče. S tímto nebezpečím se na místě zásahu můžeme setkat z těchto příčin a zároveň se chránit:
- žíhavé plameny – ohrožují hasiče při postupu
zadýmeným prostorem v blízkosti pásma hoření, zejména při otevírání
prostorů, v nichž probíhal požár formou takzvaného
nedokonalého hoření
- při otevírání otvorů se hasiči kryjí za zdí, mimo profil otvoru, případně se co nejvíce skloní k podlaze
- otvory otevíráme z co největší vzdálenosti, např. tyčí a podle možnosti s připraveným zavodněným vodním proudem
- zakouřeným prostorem postupujeme obezřetně, skloněni k zemi a pokud možno z návětrné strany nebo z místa odkud je přiváděn vzduch do pásma hoření
- odvětrávání silně zakouřených prostor se zřetelem na zákonitosti výměny plynů
- druhým případem vzniku žíhavých plamenů je situace, kdy dochází vlivem intenzivního hoření uvnitř místnosti k porušení obvodových stěn (zejména výplně oken) a vyšlehnutí horkých hořlavých plynů, které nestačily shořet uvnitř místnosti, ven, kde ihned v podobě žíhavých plamenů shoří
- sálavé teplo – jsou to infračervené paprsky
vyzařované z pásma hoření, chráníme se např.
- vzdáleností, zbytečně se nepřibližujeme k plamenům
- úkrytem za konstrukce budov nebo technologií
- pomocí vodní clony
- protivýbuchovými opatřeními
- dotyk – se žhavým či horkým předmětem nebo horkou
látkou; k popálení dotykem může rovněž dojít výbojem
elektrického proudu
- je nutné si ověřit zda předmět, který chceme uchopit, není horký
- nevstupuje se pod hořící konstrukce dokud není zřejmé, že neztratily pevnost a stabilitu, nebo nejsou zajištěny
- chlazením nástupního prostoru a zásahových cest
- průzkumem v místě nasazení ze zřetelem na tavící se a odkapávající plasty, kovy apod.
- vypnutím elektrického proudu v místech, která by mohla být zdrojem nebezpečí úrazu elektrickým proudem
- vdechnutí – horkých plynů, dochází k poškození
sliznic dýchacích cest
- izolační dýchací přístroj,
- při požáru v místnostech postup při zemi, pod neutrální rovinou.
Se žíhavými plameny se lze setkat hlavně při otevírání uzavřených prostor, kde delší dobu probíhá hoření. Jsou to sklepy, kabelové prostory, skladiště nebo v okamžiku, kdy dojde k porušení obvodových konstrukcí hořící místností (konec II. fáze požáru v ohraničených prostorách s okenními otvory).
Sálavé teplo vysoké intenzity vzniká při požárech hořlavých látek s vysokou výhřevností, zejména hořlavých kapalin I. a II. třídy nebezpečnosti nebo ve III. fázi požáru při intenzivním hoření, teplem uvolněným výbuchem, případně hořením lehkých kovů a jejich slitin.
K popálení dotykem dojde zejména uchopením horkých předmětů – zejména kovových, u kterých nelze pohledem rozeznat jejich povrchovou teplotu. K popálení dotykem může dojít pádem hořících konstrukcí, horkými plyny, kapajícími natavenými a hořícími termoplasty, tavícími se kovy (např. hliník) i tavícím se sklem.
Nebezpečí popálení dotykem a sálavým teplem je někdy umocněno tím, že vlivem izolačních vlastností ochranných oděvů pro hasiče může trvat určitou dobu, než hasič zjistí nárůst teploty. Vzhledem k setrvačnosti nárůstu teploty může být proto jeho reakce na dotyk s horkým předmětem nebo sálavé teplo pozdní.
Tepelnou vodivost oděvů nebo rukavic může zvýšit jejich vlhkost, vzniklá pára v pododěvním prostoru může také hasiče opařit – o nebezpečí opaření jsme si už psali dříve.
-kow-
