Čtvrtek 25. dubna 2024, slouží směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

PŘEDSTAVUJEME: Hasičská stanice na brněnském výstavišti funguje už od roku 1960

S rozrůstajícím se brněnským výstavištěm a jeho významem bylo třeba zajistit areál i po stránce požární. Hasiči si tehdy v roce 1960 postavili v akci „Z" nejprve provizorní požární stanici v blízkosti dnešní brány č. 4. Šest až osm hasičů zde chodilo sloužit po skončení služby na CPS.

V roce 1965 se jednotka přesunula do nové budovy BVV na současnou požární stanici, která se nachází u brány č. 5. Později však budova nevyhovovala rozšířenému provozu stanice a tak ji Brněnské Výstavy a veletrhy v roce 1997 na svůj náklad podstatně rekonstruovaly.

Původní výjezdy dovnitř areálu výstaviště byly přesměrovány směrem vně, zvětšilo se stání pro požární techniku a zejména se rozšířilo zázemí pro sloužící příslušníky, aby se zlepšily podmínky výkonu služby. Na požární stanici je vyvedena síť požárních hlásičů z celého areálu výstaviště a rovněž obsluhu ústředny EPS zajišťuje HZS.

V roce 2002 byla stanice vybavena CAS K24 Mercedes, CAS 32 T 815 a AZ 30. Na směnu zde sloužilo 9 až 11 hasičů.

Současná technika:

  • CAS 20 MAN TGM 15.280
  • CAS 15 Volvo FL 290
  • CAS 30 Tatra 815–7

O technice na stanici brněnského výstaviště jsme psali:

CAS 15 Volvo FL 290 4×2 slouží v Brně na Výstavišti

CAS 20 MAN TGM 15.280 Ziegler na brněnském výstavišti

Všech devět Tater 815–7 6×6 už má své domovy


Stanice je typu P3 a je po částečné rekonstrukci. V roce 2009 se rozšířila o další prostory, kde je místnost pro sušení ochranných pomůcek a místnost chemické služby. Velitelem stanice je npor. Ing. Stanislav Racek.

V každé směně slouží 13 hasičů: velitel čety, dva velitelé družstev a 10 hasičů včetně strojníků.

V současné době je ke stanici přidělen i kontejner nouzového přežití. Po centrální stanici v Lidické ulici je to druhá stanice v Jihomoravském kraji s největším počtem zásahů – roční statistika eviduje kolem 800 výjezdů za rok.

Historický text byl čerpán z knihy Ing. Rudolfa Valáška

Sdílet