Středa 25. listopadu 2020, slouží směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Historie časopisu 150 HOŘÍ a jeho první číslo

Dnešním dnem vám začínáme přinášet seriál o časopisu 150

hoří. Postupně chceme v každém čísle najít ten nejzajímavější článek a zde ho zveřejnit. Časopis začal vycházet v lednu 1991 poté, co zanikl jeho předchůdce, tedy POŽÁRNÍ OCHRANA.

Dnešním dnem vám začínáme přinášet seriál o časopisu 150 hoří. Postupně chceme v každém čísle najít ten nejzajímavější článek a zde ho zveřejnit. Časopis začal vycházet v lednu 1991 poté, co zanikl jeho předchůdce, tedy POŽÁRNÍ OCHRANA, který vycházel dlouhou řadu let za dob totality a ještě i rok po ní.

Tehdy nový časopis 150 HOŘÍ začal ve svém prvním roce života vycházet v periodě osmi čísel ročně, postupem času se dostal do podoby měsíčníku, ve které setrval až do svého posledního čísla, tedy 12/2003, ročník XIII.

První číslo ,,stopadesátky" se po grafické a ani obsahové stránce výrazně nelišilo od předchozího časopisu Požární ochrana, toto se však postupem času změnilo a 150 HOŘÍ dostal výraznou a nezapomenutelnou podobu včetně nezbytných vnitřních příloh v podobě nejrůznějších vyhlášek a jiných důležitých předpisů a dalších věcí, týkajících se hasičů.

Časopis 150 HOŘÍ vycházel celých třináct let, pak byl nahrazen novou ,,stodvanáctkou„, ale to už je jiný příběh.

V dnešním článku najdete kromě celého původního časopisu také reprodukovaný přepis zajímavého případu, popsaného v historicky prvním čile 150. Tedy:



V železném zajetí

25.srpna 1990

Padesátiletý Bohumil Dunajský z Velkých Hamrů byl mezi čtyřmi prvními, kteří se již druhý den po nehodě vrátili z nemocnice. Reportérovi Mladé fronty Miloši Libasovi ukázal ještě zkrvavený na zádech roztržený svetr a podlitiny na těle. Jen pochroumané zápěstí měl ještě zavázané. ,,Jeli jsme s manželkou od babičky v Železné Brodě. Žena nastupovala do prvního vagónu a já jsem řekl, půjdeme do druhého, tam není takový randál. Povídali čemsi jak si uděláme králíka co nám dala babička a najednou přišel ohromný rachot a strašná rána. Utrhla se s námi sedačka a další nás přimáčkla. Když jsme se probrali, byli už skoro všichni z vlaku venku. Jen pod našimi sedačkami zůstali zabarikádováni muž a žena. Pomohli jsme je vytáhnout ven. První vagón hořel, ven z něj se dostali jen ti co seděli vzadu. Jedna žena měla silonovou halenku přiškvařenou k tělu. Asi třináctiletý kluk měl zase shořelé vlasy. Náš druhý vagón začal hořet asi po čtvrt hodině, když v něm už nikdo nebyl. Lidé leželi na náspu, všude byla spousta krve. Asi za dvacet minut přejely první sanitky a jedna mi odvezla do semilské nemocnice, společně se zakrvácenou ženou, děvčetem a nějakým dědou, který měl otevřenou zlomeninu“.

Peklo začalo po třinácté hodině, aneb tragédie u Černého mostu

Říká se tu u Černého mostu„, uvádí Josef Sochor zaměstnanec tamní elektrárny. ,,Seděl jsem u oběda, přiběhl soused a oba jsme slyšeli tu ránu. Za malou chvíli začal z údolí Kamenice nad Jizerou stoupat černý kouř. Běžel jsem dolu podívat se co se stalo. První vůz motoráku byl již celý v plamenech, druhý teprve začínal hořet. Posledního člověka jsme odtud vytáhli mrtvého. Těm v prvním vagonu jsme už pomoc nemohli.

Zrekapitulujme si tedy základní fakta: V sobotu 25. srpna vyjel ze Železného Brodu na Tanvald osobní motorový vlak číslo 6302, který má pravidelný odjezd 12:55 hod. Za první stanicí Spálov ( bez železniční služby), na kilometrovníku označeném číslicí 3,2 došlo k čelní srážce s manipulačním vlakem 86 543, který za sebou táhnul šest nákladních vagónů. Při tom nákladní vlak dotlačit motorák s jedním vagonem až na železniční most přes Kamenici.

I když hornatý terén z důvodu bezpečnosti zde dovoluje maximální rychlost 50km/hod byly následky srážky katastrofální. Lokomotiva motorového vlaku se doslova vyšplhala na kapotu nákladního lokotraktoru, došlo k proražení třistalitrové nádrže s naftou a celý motorový vagon osobního vlaku se ocitl v plamenech. Jedenáct osob uhořelo na místě jeden, jeden muž byl vytažen mrtev. Dvaatřicet osob bylo ošetřeno v nemocnici v Semilech, Tanvaldě a v Jablonci nad Nisou. Osobní vlak byl zcela zničen. Byla to jedna z největších a nejtragičtějších dopravních nehod, ke kterým došlo v severovýchodních Čechách za posledních více než třicet let.

Slovo velitele OÚ SBORU PO a jeho zástupce

Tak my jsme se na místo nehody dostavili pozdě„, říká kpt. PO Jaroslav Krakovský, velitel okresního útvaru Sboru požární ochrany v Jablonci nad Nisou. "Ke srážce došlo několik vteřin po 13. hodině, vyrozuměni jsme byli operačním důstojníkem OO SNB ve 13:24 hod (!!!) a za šestnáct minut jsme již byli na místě nehody, vzdálenost jedenadvacet kilometrů. Před námi zde již byli požárníci ze Semil. Jako první od nás přijel technický automobil Tatra 613 s vyprošťovací technikou a vzápětí i zásahová jednotka. Společně s požárníky ze Semil, Velkých Hamrů a Železného Brodu jsme likvidovali požár druhého vagónu a následně prováděli ochlazování ohořelých zbytků vlakové soupravy. Součastně jsme utvořili z příslušníků OÚ a členů DVPS skupinu, která pomáhala vynášet raněné k sanitním vozům.“

Kdybychom dostali zprávu o nehodě součastně v čase, kdy byla nahlášena na OÚNZ, mohli jsme zachránit aspoň druhý vagón" říká zástupce velitele okresního útvaru Sboru PO v Jablonci Jan Šefr.

Opožděně dostali zprávu i požárníci ze Železného Brodu. Dokonce o jedenáct minut později než v Jablonci. Cesta k místu nehody trvala plných sedm minut. Nebylo divu, ze Železného Brodu do Spálova vede úzká vozovka, z místa nehody odvážely houkající sanitky raněné do nemocnic a černý kouř za bezvětří stoupal vysoko vzhůru, takže k mostu přes Kamenici přivolal stovky zvědavců – pěších i na kolech.

Přesto požárníci svůj úkol splnili. „Když jsme ukončili záchranné a hasební práce na místě pověřili všechny členy DVPS ze Železného Brodu dohlídkou požářiště. Příslušníci OÚ a členové DVPS Velké Hamry utvořili rojnici, která třikrát za odpoledne hledala cestující, kteří nehodu přežili a v šoku bloudili v lesnatých stráních či údolím říčky. Dva z nich našli na kolejích a jednoho u řeky„, říká podpraporčík PO Jan Šefr.

Ani potom práce požárníků – alespoň železnobrodských neskončila. Po provedené dokumentaci a vyfotografování místa činu bylo možno začít s vynášením spálených těl z vlaku. Josef Hazdra, velitel železnobrodských požárníků, začal u hasičů v sedmatřicátém roce. Za tu dobu zažil při záchraně našeho majetku hodně. Ale něco podobného ještě neviděl. Pochvala patří řidiči Jaroslavu Matěchovi, ale i Zdeňku a Romanu Hazdrovým, Jindřichu Paldusovi, Rudolfu Šubrtovi a dalším, kteří odvedli kus poctivé práce.

Poučení z nehody

Tragedie u Černého mostu skončila. Skutečnost ukázala, že i v tomto případě selhal lidský činitel. Obvinění byli výpravčí vlaku v Jesenném i v Železném Brodě. Oba byli vzati do vyšetřovací vazby. Pro Železnobrodsko a vlastně i pro celý okresní útvar Sboru PO je tento případ také velkým poučením. Už lednový požár v kostele, kdy shořela vzácná památka Piety Panny Marie, hodně prozradil. Ale o tom mluvit nejlépe mluvit příslušníci okresní správy Sboru PO „Celý okres máme rozdělený do tří oblastí na Jablonecko, Tanvaldsko a Železnobrodsko. V prvních dvou místech máme profesionální sbory, které v případě nahlášení požáru prostě okamžitě vyjíždějí. V Železném Brodě máme pouze DVPS. Ten se schází na zahoukání“, říká velitel kpt. Jaroslav Krakovský.



Převzato z časopisu 150 hoří


V příloze najdete neskenované celé první číslo časopisu 150 HOŘÍ.

-swo-

Poznámka redakce Příčinou neštěstí byla špatná a nepředpisová komunikace výpravčích těchto dvou stanic“. Ti pustili na koleje proti sobě oba vlaky. „Když výpravčí zjistili, že oba vlaky jedou proti sobě, pokusili se osobní vlak varovat a zastavit prostřednictvím obsluhy restaurace, která je u zastávky Spálov“. Bohužel už bylo pozdě a osobní vlak těsně obsluze restaurace ujel.
Při neštěstí zemřelo čtrnáct lidí a třicet dva se jich zranilo. Oba výpravčí poslal soud na pět let do vězení. Ani jeden z nich v obci nežije. Přestěhovali se. Dnes již k podobnému neštěstí dojít nemůže. Trať je vybavena poloautomatickým blokem, který neumožňuje vypravit dva vlaky do stejného úseku proti sobě ani za sebou. Navíc mají strojvedoucí vysílačky.

Sdílet
Přiložené soubory
Druhá část zobrazit online PDF 14 MB
První část zobrazit online PDF 14 MB