Pátek 27. listopadu 2020, slouží směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Hlásíme se po kratší odmlce ..

Hlásíme se po kratší odmlce ..... shrnutí minulých dnů a dnešku.......

Tááák, popíšu vám, jak vypadala situace v táboře dnes, kolem jedenácté hodiny dopolední. V táboře bylo prakticky hrobové ticho, byly viděny odhadem tři volně se pohybující děti, zbytek tábora by se dal označit jako stádo vyvržených vorvaňů, povalujících se v chatkách, stanech, venku na spacácích, na hřišti… Budíček byl sice v 9:00, ale při pohledu na děti na ranním nástupu bylo jasné, že je třeba dát jim čas na dospání. A důvod? Včerejší večer byl velmi náročný. Malí, jako odškodnění za minulou propásnutou diskotéku, měli tu včerejší notně prodlouženou. A velcí? Ti byli vyčerpáni nejen fyzicky, ale i psychicky. Včera v noci splnili zkoušku nejzkouškovatější – bobříka odvahy. Na zhruba kilometrovém úseku temným lesem měli možnost potkat postavy z dávné i nedávné historie, jejichž hříšné, nejhříšnější duše nepřijalo nebe ani peklo a museli si za své činy projít očistcem. Vyděsila je Čachtická paní vraždící nevinnou mladou dívku, Jack Rozparovač a jeho motorová pila nebo Caligula. Takže uznáte, že na odpočinek měli nárok. Po obědě, jelikož bylo úžasné počasí, jsme dětem hned vyšvihli dlóóóuhatananánskou bojovku. A co se stalo hned potom, co vyrazil poslední oddíl? Promiňte mi hrubší mluvu, ale ocituji pana Kemra z jednoho kultovního snímku: „Chčije a chčije…„. Ale na to my už jsme tak nějak zvyklí ;-)

9.7

Tak pro dnešek předávám slovo našim nejstarším dětem:

O půlnoci jsme převzali role vedoucích a praktikantů. Právoplatní vedoucí a oraktikanti byli od této chvíle děti. Bylo na nás, jaký vymyslíme program. Začali jsme rozcvičkou. Dopoledne jsme hráli sranda hry. Ty vyhrál 3. oddíl. Po obědě byla bojovka, kterou nám sice narušil silný déšť, ale nakonec jí úspěšně prošly všechny oddíly. Pak každý oddíl přestrojil nejstaršího člena za lesního muže či ženu. Po vyhodnocení bojovky a nejlepšího tvora (oboje vyhrál 1. oddíl) byla diskotéka. Po diskotéce jsme se vydali na planetu překvapení, čas doletu za 10 hodin.


Zapsali: Karolína Žákovská, Adéla Kratochvílová, Tereza Patočková, Michaela Kladivová, Jan Schamberger, Jan Tykva, Lukáš Fischer, Roman Fink, Radek Fink, Jakub Gyömbér.


A co z našeho pohledu? Děti to zvládly fantasticky, dotáhly to až do konce, do večerky. To se povede málokdy, většinou to jedna ze stran předčasně vzdává. Tak samozřejmě nic není napoprvé bez chyby, ale statečně se popraly i s neustálými změnami počasí a to opravdu není jen tak. Klobouk dolů, tleskáme… Je ale pravda, že opojení z absolutní moci, z píšťalek a z využívání všech tajných vedoucáckých míst velmi brzy vystřídalo vystřízlivění a uznání: „No, ona to zase taková legrace není, ona je to docela fuška…“ ;-)

10. 7.

Planeta překvapení? Představte si, že je devět hodin ráno (pozemského času), spíte ve spacáku a probudí vás vedoucí slovy: tak šup, do postelí, zalezte, večerka… Následuje příprava na večerku a druhá večeře. Už vám dochází, o co šlo na planetě překvapení? Prostě všechno naruby. Dopoledne pozemského času jsme si udělali táborák, po něm večeře, no a končili jsme snídaní, rozcvičkou v deset večer pozemského času no a nakonec budíček. A kromě času, který šel pozpátku bylo naruby i všechno ostatní. Tak například klasický fotbal. Obě družstva, včetně brankáře, se snaží dát si vlastňáka, soupeři se jim v tom snaží zabránit. Nutno podotknout, že to bylo pro některé chlapce – fotbalisty tělem i duší – něco nepředstavitelného. Místo pokynů ukliďte si vedoucí požadují: „tak neskutečný pořádek nechceme u nikoho vidět…!" Den jsme potom končili divadlem na téma: pohádka naruby. Takže zlé protivné princezny, milí draci, „emo" šípková Růženka, panovačná Popelka, která zůstane na ocet a tak dále a tak dále…

11. 7.

Kromě toho, že bylo včera všechno naruby, bylo pěkně naruby i počasí. Teplota skákala o 10°C v půlhodinových intervalech. Tropické horko do dvaceti minut střídala buřina, která odnášela plachty stanů. Prostě sluníčko, přeháňka, sluníčko, přeháňka… a pořád dokola. Už jsme z toho byli pěkně kožení. Normálně se první děti budí už kolem sedmé, dneska v deset hodin ještě nebyla viděna jediná noha. Takže odpočinkové dopoledne, potom jsme vyrazili na výlet do plzeňského Dinoparku a zase odpočinkové odpoledne. Jak dopadl výlet prozradí nejlépe fotky, komentář netřeba. Ahoj…

Text opět Ráďa

-kuw-

Sdílet
Seriál: Tábor HZS Praha