Úterý 18. prosince 2018, slouží směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner Partner & VIP: Pavliš a Hartmann 970x150 #2 OK Proudnice

1984: Tragický požár Ústavu sociální péče v Měděnci očima hasičů

Dne 1. listopadu 1984 došlo v nočních hodinách k tragickému požáru v objektu Ústavu sociální péče v Měděnci, při kterém zahynulo 26 jeho chovanek, několik dalších utrpělo zranění.

Náš server o této události přinesl převzatý článek od kolegů ze serveru iDNES a nyní vám přinášíme pohled na tuto tragedii očima jednoho ze zasahujících hasičů.


K čemu tehdy vůbec došlo?

Do tehdejšího Ústavu sociální péče v Měděnci (Severní Čechy) byla umístěna mezi mentálně postižené dívky jedna „normální“. I když tento termín není asi nejpřesnější, neboť se dle dostupných informací jednalo o psychicky poněkud narušenou osobu.

Od počátku jejího pobytu v ústavu, tedy od roku 1981, působila dle výpovědí tamních pracovnic – ošetřovatelek, jen samé problémy, které vyústily první listopadovou noc v roce 1984, kdy dívka jménem Eva zapálila skříň s novinama v prvním patře budovy.

Poté, co začalo hořet, se oheň šířil podle ní, dnes jeho (článek o Evě, dnes Reném) velmi rychle a tak běžela vše oznámit ošetřovatelkám noční směny. Z nich jí však nikdo nevěřil a nešel se hned přesvědčit, ač to v rozhovorech popisují zcela opačně. Tragedie začala… Po nějaké době se ošetřovatelky přesvědčily o tom, že skutečně hoří.

Kvůli tomu, že v budově byl jakýkoliv telefonní přístroj, resp. jeho číselník zamčený, nešlo okamžitě volat pomoc. Hasiče se podařilo povolat až z jednoho aparátu ve vesnické hospodě. Jak daleko se restaurace nacházela od ústavu, se nepodařilo zjistit a také bohužel telefonní hovor nesměroval na tehdejší okresní ohlašovnu požáru, ale na jednu z okolních dobrovolných jednotek.

Až po příjezdu první JPO byla událost ohlášena na správnou ohlašovnu, Ošetřovatelky se dle svých slov pokusily hasit, ale hasící přístroje východoněmecké provenience údajně nefungovaly. Toto není pravda, neb dle svědectví hasičů je personál nedokázal správně použít a otáčel je dnem vzhůru.

Faktem je, že i kdyby se hasících přístrojů použilo správně, jejich účinek by byl vzhledem k fázi požáru zřejmě nulový.


Tragédii nešlo v daných podmínkách zabránit

Personál se pokoušel evakuovat chovanky z budovy, což se částečně dařilo. Když přijela k požáru první jednotka hasičů, tehdy požárníků, měla k dispozici pouze svůj dopravní automobil. Hasiči tak začali pomáhat s evakuací a vyhledávali hydrant, aby mohlo být započato hašení.

Ten se však naleznout nepodařilo. Po příjezdu dalších jednotek byl požár v takovém rozsahu, že nebylo možné se do objektu nijak dostat. Evakuace byla ztížena tím, že některé chovanky byly uzavřeny v klecích. Některé další posilové jednotky dojížděly až ze vzdálenosti okolo 50 km, čili jejich dojezdový čas byl velmi dlouhý.

Přispělo k tomu i počasí listopadové noci – tma a hustá mlha. Dle výpovědi jednoho ze zasahujících hasičů, strojníka CAS 32 z jedné jednotky požární ochrany Karlovarského kraje, byla cesta ztížená navíc přítomností listí na silnici, takže nebylo poznat, kde se komunikace vůbec nachází. „Příjezd do obce byl velmi děsivý, neboť hasiči viděli, jak říká hasič Josef, nikoliv uplakané, ale přímo ubrečené hloučky lidí včetně dětí“.

Poté jim bylo vlastně vysvětleno, co že se to stalo, k čemu zde došlo. Objekt byl v tu dobu zasažený plamenným hořením téměř v plném rozsahu, o to překvapivější bylo rozhodnutí velitele zásahu, že tuto tatru po zhruba půlhodině odeslal zpět na základnu, kam se osádka skutečně a k údivu přítomných navrátila.

Následně informovala o svém příjezdu zpět do zbrojnice okresní ohlašovnu, kde se divili, jak je to možné, protože v ten okamžik u zásahu hasiči sháněli cisterny pro zřízení kyvadlové dopravy vody.


Obvinění hasičů z úst ošetřovatelky

Ošetřovatelka Marie Plevková ve svém rozhovoru pro iDNES.cz říká „Hasiči se tenkrát nechovali nejlíp, nenamáhali se zasáhnout v některých ložnicích nahoře, takže tam uhořela spousta dívek. O chaosu nakonec svědčí i fakt, že se poztrácela spousta věcí; třeba já přišla o kabelku se všemi penězi a doklady, i když jsem ji měla v přízemní šatně, a ta byla ohněm netknutá“.

Plevková tedy i nepřímo obviňuje hasiče z krádeže, zdali tomu opravdu tak bylo, se již nedá zjistit. Do hasičů se obul ve svém filmovém pojetí i režisér Filip Renč, který na motivy tragédie natočil známý a veleúspěšný film Requiem pro panenku.


Nebyla technika, nebyla voda, nebylo nic

Že nebylo ze strany zasahujících požárníku vše úplně v pořádku, nikdo nezpochybňuje, ovšem je také nutno si uvědomit, s např. jakou technikou a vybavením hasičské jednotky v roce 1984 disponovaly.

Když pomineme dnešní nomexové obleky, hasiči tehdy při tragickém požáru ústavu pocítili největší nedostatek cisternových automobilů a rovněž i dýchacích přístrojů, bez kterých nelze hasit či zachraňovat v hořící budově, dále také radiostanic, osvětlovací techniky.

Ona ostatně tehdy neexistovala ani přetlaková ventilace. Problémem byl také nedostatek hasební vody, neboť v blízkosti ústavu se nenacházel žádný zdroj. Na objekty tohoto typu a účelu nebylo nikdy provedeno ani žádné námětové cvičení, což na průběh události jistě mělo také svůj vliv.

Tím nejzásadnějším faktorem však byla dlouhá doba od vzniku požáru až po jeho zpozorování a následné špatné pozdní ohlášení a povolání jednotek PO. Každopádně první zasahující jednotky musely díky výše popsaným skutečnostem prožívat neskutečnou bezmoc. Černé myšlenky hasičů, účastnících se tohoto zásahu, přetrvávají dodnes.

Do redakce se nám jich ozvalo několik, ale o tragédii, i když se stala před poměrně dlouhou dobou, stále nechtějí hovořit, čemuž se po prožité hrůze vůbec nedivíme. Celkem 26 obětí požáru, to hovoří samo ta sebe.


Shrnuto do několika slov: Událost, při které bylo všechno špatně.


Informace o tragickém požáru poskytl našemu serveru pan Josef Černý, Hasiči Ostrov, za což mu redakce děkuje.

Několik dobových fotografii naleznete na serveru ZanikléObce.cz.

Sdílet
Banner Partner & VIP: Pavliš a Hartmann 970x150 #2 OK Proudnice