Středa 27. října 2021, slouží směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Nejstarší dobrovolný hasič v Čechách?

František Boček, zakládající člen hasičského sboru v Pořežanech v jižních Čechách, se narodil 20. 1. 1910 v Pořežanech. Oslavil tedy své 95. narozeniny.

Tento pracovitý a přičinlivý člověk je členem SDH již 73 let. Jeho vstupu do řad hasičů předcházel velký požár v jeho vsi, během něhož shořelo několik chalup s doškovými střechami a většina úrody. Než přijeli hasiči z Týna a z Modré Hůrky s ruční stříkačkou taženou koňmi, místní obyvatelé oheň hasili pomocí hrnců a kýblů. Voda se přitom pumpovala ze studní. Po požáru
i vlastní chalupy to byl právě František Boček, kdo dal podnět k založení sboru dobrovolných hasičů. To se psal rok 1932
a sbor tehdy čítal 20 členů. Založení však nebylo jednoduchou záležitostí a k tomu, aby sbor mohl fungovat, bylo třeba především vybudovat rybník, postavit hasičkou zbrojnici a zakoupit hasičkou stříkačku. Nelehkého úkolu vybudování rybníku se chopil sám pan Boček. Rybník se hloubil na návsi na potoce, který mu měl zajistit stálý přítok vody. Řečiště potoka však bylo rozbahněné a bylo nutné bahno vyvézt. „Vše jsem odpracoval sám, zadarmo. Na návsi byl přistaven vůz a toto bahno jsem na něj ručně nahazoval a vše se vozilo za ves. Ostatní prostor pro rybník jsem musel vykopat,“ vzpomíná dnes pan Boček. Vpředu se musela udělat hráz z tvrdého materiálu – naházených kamenů, aby zadržela vodu. Na zakoupení hasičské stříkačky se vybíralo mezi členy sboru a vybralo se 34 000 korun prvorepublikových, což byla v době krize ohromná suma. Za ni se pak zakoupila moderní motorová hasičská stříkačka, kterou tahali koně a později traktor. Pořežanští se chtěli pochlubit ostatním sborům a provedli zkoušku výkonu. Stříkačka se zapojila k rybníku v obci Štipoklasy a ostatní hasičské sbory k ní připojili hadice. Pořežanská stříkačka byla schopna stříkat vodu až ve 2 km vzdálené Modré Hůrce, což byl na tehdejší dobu naprosto převratný výkon. Sboru také vyšla vstříc obec, která nechala vystavět hasičskou zbrojnici.
Hasičský sbor fungoval, probíhala pravidelná cvičení, ale na soutěže se nejezdilo. Každý člen měl tmavou a bílou uniformu. „Dodnes mám svou původní tmavou uniformu a i původní hasičskou čepici. Prý nám to všem moc slušelo,“ se zálibou opět vzpomíná pan Boček.
V obci Pořežany se jednou za čas konala hasičská slavnost, tzv. župní sjezd. Na tuto slavnost se sjížděli hasičské sbory
z okolních vsí jako například z Hroznějovic, Jaroslavic a dalších. Před hasičskou zbrojnicí bylo postaveno pódium a vyvezena hasičská stříkačka. Na žádné slavnosti nechyběla ani dechová hudba. Ta vycházela kus cesty za ves, aby přivítala příchozí hasičský sbor, a ten pak slavně s hudbou v čele kráčel na náves. „Tak například Jaroslavičtí přišli přes les Vrch polní cestou
a šlo se vítat za chalupu „za Kubíků“,
a Hroznějovičtí se vítali na silnici za vsí,“ opět se zahloubá do vzpomínky na krásné slavnosti pan Boček. Ves Jaroslavice dnes již bohužel neexistuje, byla zatopena přehradou Hněvkovice. Přivítání sborů trvalo prakticky celé dopoledne. Hudba vyhrávala, všude se blyštily naleštěné helmy hasičů a všem mužům to v uniformách krásně slušelo. Po uvedení všech hostů následovalo uvítání velitelem pořežanského sboru a slavnostní proslov. Domácí šli na oběd, který následoval, každý do svého domova, hudba a sbory měly oběd v hostinci
„u Krepsů“. Po obědě se konala zábava venku na zahradě „u Paloučků“, kde byl postaven taneční parket. Pan Boček popisuje: „Byla to krása. Kluci Remišů v hasičském úboru krásně před muzikanty vyzpěvovali a kapela hrála celé odpoledne. Dechovka vyhrávala, tancovalo se a bylo to nádherné, byla to radost. Bohužel jsou chlapci všichni pryč. Už nežije ani jeden. Pouze já,“ s lítostí vzpomíná pan Boček. Kromě těchto slavností se každoročně konal velký hasičský bál s bohatou tombolou.
V roce 1975 dostal pan František Boček za dlouholetou činnost v hasičském sboru čestné uznání. „Nejen, že jsem vlastníma rukama vybudoval rybník, ale zvelebil jsem celou pořežanskou náves. Tu jsem kultivoval již jako důchodce. Vysázel jsem stromky, nyní to jsou již dospělé stromy. Ještě v 79 letech jsem pracoval na opravě střechy kostela na Modré Hůrce, byl jsem přímo nahoře v té výšce. Napracoval jsem se za celý život jako málokterý člověk,“ tak na závěr vzpomíná 95letý jubilant František Boček.
Sdílet