Hasič na sjezdu v roce 1928

Pro zajímavost dnes uvádíme článek, nebo spíše povzdech delegáta hasičského sjezdu jak byl zachycen v odborném tisku na začátku minulého století, kde posteskl nad zvláštním vztahem společnosti a občanů k hasičům, jejichž jediným mottem je: „Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci“.

Hasiči. Sami bez majetku, chrání majetek jiných. Sami potřebující pomoci, jdou všude, kde se o pomoc volá. Skromní, beznároční, s jedinou ctižádostí pomáhati, věnují svůj volný čas službě lidem a přípravě k ní. Jest v tom jistý rys hrdinství, přes nějž nelze přejíti mlčky. A přece se přes něj tak často přechází. Hasič jest v dobách, kdy ho nikdo nepotřebuje, dobrý jen tak pro dobromyslný žert, trochu pro vesnickou parádu, trochu pro zábavu dětem, nikdo se o něj nestará, nikoho nezajímají jeho potřeby. Na hasiče si většina lidí vzpomene teprve tehdy, když je zle. Když hoří! Když ho potřebují! Pak vyskoč a pomoz. A když jsi pomohl, odejdeš zase skromně tam, odkud jsi v čas nejvyšší nouze přiběhl.

Hasičské rozhledy, Věstník České zemské hasičské jednoty, 25. srpna 1928

Pro Požáry.cz repro: Jirka ,,Jarda“ Sucharda

Ilustrační foto: hasiči Smiřice

-wap-