Pondělí 20. listopadu 2017, slouží směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner Partner: Nordex 970x150 Cobra OK

2007: Hasiči ve vesmírném středisku Kennedy Space Center

Kennedyho vesmírné středisko (Kennedy Space Center – KSC) a přilehlá základna amerického letectva na mysu Canaveral (Cape Canaveral Air Force Station – CCAFS) jsou už od roku 1950 domovem amerického vesmírného programu. Podívejme se k nim očima archivního článku z roku 2007.

Od počátků letů do vesmíru až do dnešních dnů opustilo odpalovací rampy nespočet raket, ať už s lidskou posádkou nebo bez ní. Některé sloužily k vynesení družic, které pak obíhaly zemi, jiné byly určené k výstavbě mezinárodní vesmírné stanice (International Space Station – ISS), k letům na měsíc i do vzdáleného vesmíru (např. sondy na Mars).

Zajímavostí je, že vedle „vesmírných“ úkolů je KSC využíváno také k nakládání balistických raket Trident do amerických ponorek.


Zajištění požární bezpečnosti komplexu

Požární ochranu Kennedyho vesmírného střediska a letecké základny smluvně zajišťuje společnost Space Gateway Support (SGC), která kompletně zabezpečuje a spravuje provoz KCS. Obecně se dá říct, že SGC zodpovídá za všechno, co v komplexu vesmírného střediska a letecké základny spotřebovává energii.

Kromě požární ochrany má SGC na starosti i dodávky paliva i plynů, jako je kyslík, dusík nebo helium, zabezpečuje ochranu objektu i dopravu uvnitř (železnice, autobusy apod.). Ve více než 2500 budovách, zabírajících přes 200 akrů floridského pobřeží pracuje bezmála 25 tisíc lidí.


Hlavní a charakteristické stavby v KSC

Většina budov KSC byla postavena v šedesátých letech, kdy se zrodil a vzkvétal program Apollo. Požární zabezpečení některých budov vesmírného centra pochází ještě z těchto dob, zatímco jiné prošly obrovskou inovací z důvodu specifických rizik, které v nich mohou nastat.

Největší budova v KSC (a jedna z nejobjemnějších budov světa) je raketová montážní hala (Vehicle Assembly Building – VBA). Od dob raketoplánů se v ní po zkompletování raketoplánu doplňuje palivo (vyjma externí nádrže, která se doplňuje až na odpalovací rampě).

V případě, že by se palivo v pomocných startovacích raketách vzňalo, neexistuje podle hasičů z KCS možnost, jak takovýto požár zastavit. Z tohoto důvodu panují ve VBA přísná protipožární opatření. Základem je odstranit všechny možné zdroje zapálení.

Velice přísně se dohlíží na úklid a je minimalizována přítomnost jakýchkoli hořlavých materiálů v budově. Stejně tak okolí VBA je z hlediska požární ochrany přísně střeženo, aby bylo zabráněno jakékoli možnosti styku sestaveného raketoplánu s otevřeným ohněm.

Zvláštní pozornost je také věnována případné evakuaci osob pracujících uvnitř VBA v co nejkratší době. Za dob programu Apollo pracovalo v budově téměř 5000 lidí, dnes je to obvykle zhruba 300 zaměstnanců.

Budova má dvanáct věží s požárním schodištěm, které jsou vybaveny suchovody, takže pro zasahující hasiče není těžké bojovat s požárem ve vyšších patrech budovy a účinně zasáhnout.

Odpalovací rampy v KCS jsou chráněny „zavodňovacím“ systémem. V případě, že je třeba před startem evakuovat posádku raketoplánu, jsou buď manuálně, nebo dálkově z řídícího střediska aktivována čerpadla o výkonu 13 500 litrů za minutu, která doslova zaplaví otevřený prostor v patře ve výšce 60 metrů a patro pod ním, zároveň je ochlazován orbiter, aby byl zajištěn co nejbezpečnější přesun posádky ke skluzům, kterými opustí rampu.

Celý tento systém je zásoben více než devíti miliony litrů vody. K další ochranně startovací rampy slouží podobný systém v její spodní části, který zároveň funguje jako tlumič hluku.

Během startu raketoplánu ochlazuje rampu a brání tak jejímu zničení nebo závažnému poškození ohněm. Nádrže o objemu přes milion litrů jsou během startu přes trysky o průměru 1.2 metru vyprázdněny za několik vteřin.

Dalším zařízením, které je třeba chránit je mobilní odpalovací rampa (Mobile Launch Platform – MLP). Uvnitř rampy je několik míst, která vyžadují neustálou kontrolu z důvodu přítomnosti paliva a dalších nebezpečných látek, jejichž nezpozorovaný únik by mohl později při tankování raketoplánu na odpalovací rampě nebo při startu způsobit katastrofu.


Hasičský sbor ve vesmírném centru

Hasičský sbor Kennedyho vesmírného střediska (Kennedy Space Center Fire Department – KSCFD) zaměstnává přibližně 140 hasičů a je rozdělen do dvou okrsků.

První z nich zabezpečuje leteckou základnu a sídlí ve třech stanicích. Zajišťuje požární ochranu při všech operacích s raketami bez lidské posádky včetně startů.

Druhý okrsek zajišťuje bezpečnost Kennedyho vesmírného střediska a stejně jako okrsek první i on sídlí ve třech stanicích. Na starosti má zabezpečení požární ochrany při manipulaci, startech i přistáních raketoplánů.

Hasiči slouží stejně jako u nás ve třech 24hodinových směnách. Jejich předurčení skýtá velice širokou škálu událostí – od „běžných“ nebezpečí spojených s požáry budov a objektů KCS a CCAFS, přes nebezpečí spojené s leteckým provozem, manipulací s nebezpečnými látkami, technické pomoci, zdravotnické pomoci, požární kontroly a asistence až po zajištění záchranných týmů pro všechny mise, ať už pilotované, nebo bez osádky.


Hasební obvod a charakteristika zásahů

KCSFD zasahuje i mimo teritorium základny a to v oblasti Brevard County a Port Canaveral, což je významný přístav s nemalým provozem. V závislosti na výše uvedených druzích zásahu zastávají hasiči specifické funkce jako např. paramedik, technik nebezpečných materiálů, člen týmu pro záchranu osádky apod.

Co se týče bezpečnosti leteckého provozu, zajišťují kromě „běžné“ asistence u přistání raketoplánů nebo vojenských letounů také bezpečnost při doplňování paliva, včetně nebezpečného tekutého kyslíku nebo dusíku.

Hasiči se ale částečně setkávají i s požáry v přírodě. Požární ochranu „přírodního“ okolí KSC sice zabezpečuje Správa životního prostředí (U. S. Fish and Wildlife) a Lesní stráž (U. S. Forest Service), ale v případě, že může požár ohrozit jakékoli zařízení Kennedyho střediska, je i KSCFD povolán na pomoc.

Hasiči jsou však pro boj s těmito požáry vybaveni jen základními prostředky, stejně tak jejich výcvik se jim věnuje jen okrajově. V podobných situacích je spíše využívána vrtulníková letka NASA, vybavena Bambi vaky a zásah je veden hlavně ze vzduchu.

Hasiči velice často zasahují při úniku nebezpečných látek a to jak na zemi, tak na vodě. Nejen z tohoto důvodu jsou také vybaveni několika hasičskými loděmi vybavenými příčnými ráhny (i přes fakt, že jsou motorové).

Příčné ráhno je totiž spolu s žebříkem na něm připevněným využíváno k lepšímu přístupu k případné skvrně a přesnější aplikaci sorbentu. Ochrana životního prostředí je velmi důležitá, KSC je totiž obklopeno přírodní rezervací se spoustou vzácných živočichů.

Velmi často hasiči vyjíždějí k poskytování první pomoci. Je to dáno především množstvím lidí, kteří se po KSC pohybují. Kromě zmiňovaných 25 tisíc zaměstnanců navštíví Kennedyho středisko dalších 2,2 milionů návštěvníků ročně.

KSCFD disponuje třemi sanitními vozy a na každém z nich slouží paramedik. Paramedici ale slouží i na běžných CASkách, aby v případě nutnosti vypomohli sanitkám. Ke každé události, která se v KCS nebo na CCAFS stane, vyjíždí minimálně jedna CASka se třemi hasiči a sanitka se dvěma hasiči/paramediky.


Poznámka redakce:

Článek na našem webu vyšel poprvé v listopadu roku 2007. Od té doby se hodně věcí změnilo, mimo jiné 8. července 2011 odstartoval na svůj let poslední raketoplán v historii. Zaměření hasičů tak v současné době (rok 2012) není primárně na „starty raketoplánů“.


Nejdůležitější úkol jednotky

Nejdůležitějším úkolem, na který jsou hasiči z Kennedyho střediska vycvičeni a vybaveni je start a přistání raketoplánu. Start raketoplánu zaměstná dvě třetiny celého sboru, protože je potřeba připravit se jak na záchranné operace během vypuštění, tak i na možnost, že bude raketoplán nucen vykonat manévr RTLS (Return To Launch Site – návrat na místo startu).

Z tohoto důvodu musí být hasiči připraveni nejen u startovací rampy, ale taky na přistávací dráze. Necelého půl druhého kilometru od startovací rampy je připraven patnáctičlenný tým, určený pro záchranu osádky v případě, že před startem nastane problém.

Záchranný tým se z důvodu možného ohrožení plameny přepravuje ve dvou obrněných transportérech M113, které používá americká armáda. Transportéry hasičů z KSC jsou provedeny v klasické žlutozelené barvě, hasiči jsou vybaveni Nomexovými obleky proti sálavému teplu (Nomex ARFF) a dýchací technikou vyvinutou speciálně pro NASA – je totiž plněna téměř zkapalněným vzduchem.

Tato unikátní technologie zajišťuje mnohem delší ochrannou dobu přístroje a zároveň redukuje hmotnost na minimum. Výměník tepla u tlakové láhve na zádech zajišťuje pomalý přístup okolního teplejšího vzduchu k láhvi a tímto pomalým ohřevem je vzduch z nádoby vytlačován k dalšímu výměníku, který ho ohřívá na teplotu vhodnou k dýchání. Aktuální stav nádoby je indikován LED diodami a pokles zásoby vzduchu pod 25% je navíc doprovázen akusticky.

Záchranný tým má několik druhů postupů v závislosti na situaci, která může nastat. Připraveni jsou jak na událost u startovací rampy, na návrat raketoplánu zpět na KSC, tak například pro možnou záchranu z vody. V případě, že velitel záchranného týmu dostane povel k zásahu, rozjedou se oba transportéry ke startovací rampě.

První z nich s osádkou osmi hasičů zamíří ke konci lanovky, která vede od startovní plošiny. Z druhého zamíří všech sedm hasičů k rychlovýtahu, který je doveze až do patra ve výšce přibližně 60 metrů. Astronauti jsou pak ze startovací rampy evakuováni v záchranném koši po lanovce. Každý z nich je vycvičen k obsluze koše.

Pokud jsou astronauti v bezvědomí nebo nejsou schopni koš obsluhovat, sveze se s nimi v koši i hasič. Celá lanovka je dlouhá 366 metrů a koš jede rychlostí 90 kilometrů v hodině. Jízda trvá přibližně 35 sekund. V cíli již čeká druhý tým, který zkontroluje, zda nebyl evakuovaný astronaut kontaminován nebezpečnou látkou.

Pokud ano, tým provede dekontaminaci a přemístí ho do připraveného krytu. V krytu je připraven rozvod vzduchu a další prvky, ke kterým astronauti připojí své skafandry. V případě zranění astronauta je k přepravě do zdravotnického zařízení připravena sanitka a helikoptéra.

Pro případ, že by raketoplán odstartoval, ale zřítil se do vody, jsou poblíž přistávací plochy připraveny SAR týmy s helikoptérami, které slouží jak k záchraně ze země, tak i z vody.

V případě, že raketoplán na vodě správně přistál, záchranáři vyšplhají na vrch orbiteru, vytáhnou astronauty, a po nafouknutí plovacích vest, které mají astronauti spolu s padáky na sobě, je spustí do vody, odkud je vyzvedne vrtulník.


Další specializované týmy

Kromě týmů zajišťujících vzlet a přistání raketoplánů existují u hasičů Kennedyho vesmírného střediska i další specializované týmy. Je to tým specializující se na technické havárie, záchranu z výšek, z omezených prostor nebo z hloubky a tým zaměřený na likvidaci havárií spojených s únikem nebezpečných látek.

Hasiči zabezpečují pouze likvidaci následků těchto úniků, pro jejich zastavení jsou určeni civilní zaměstnanci, kteří mnohdy znají své pracoviště lépe, než mohou vzhledem ke kladeným nárokům a obrovskému prostoru hasiči. V tomto týmu pracuje 48 hasičů (16 na směnu).


Závěrem

Hasiči z Kennedyho vesmírného střediska a základny amerického letectva jsou vysoce specializovaní odborníci pracující ve velice nebezpečném a různorodém prostředí.

Díky špičkově zvládnuté prevenci nezasahují nějak extrémně často, musí ale počítat s tím, že vzhledem k množství nebezpečných látek, které se v provozu používají, může mít každý zásah tragické následky.

Sdílet
Banner MIBAG_2012 OK