Hasící letoun Hercules se zařízením MAFFS I/II
Představujeme vám mobilní hasicí zařízení, dnes již druhé generace, které je určeno výhradně k použití ve vojenských transportních letounech Lockheed C-130 Hercules.
Představujeme vám mobilní hasicí zařízení, dnes již druhé generace, které je určeno výhradně k použití ve vojenských transportních letounech Lockheed C-130 Hercules.
V roce 1970 vydal americký Kongres po ničivých požárech, při kterých
shořelo v Kalifornii mnoho set domů a zalesněných ploch, pokyn k tomu, aby
bylo vyvinuto nové hasící zařízení pro transportní letouny
C-130 Hercules. Proč právě do nich? Tehdejší flotila protipožárních
letadel vypjaté situace nezvládala pro jejich přepravovanou malou kapacitu
hasebních látek a malý byl i samotný počet těchto strojů. Kongres
rozhodl, že jim v boji s plameny bude pomáhat i vojenské letectvo
v rámci svých rezerv a také Národní Garda. Systém musel být modulární
a to z důvodu, aby nemusel být v letounech na stálo.
Vývoj nového zařízení byl zadán firmě Food Machinery Corporation of
California, která za několik měsíců po spolupráci s další firmou,
americkým EMC Corporation a také s federálním úřadem lesního
hospodářství a pochopitelně vojenským letectvem představila první
zařízení s označením MAFFS – Modular Airborne FireFighting System,
volně přeloženo modulový létající protipožární systém. Od roku
1974 se vývojem a výrobou systému MAFFS zabývá pouze firma Aero Union,
produkující speciální zařízení pro hasicí letadla a vrtulníky, která
převzala veškeré závazky od svého předchůdce a MAFFS technologicky
vylepšila. Historie zařízení se tak počítá de facto až od jeho nového
výrobce a operačního zařazení, které proběhlo až na sklonu let
1974/75.
První MAFFS byl tvořen pěticí tlakových zásobníků na celkem 2700 US
galonů hasící látky, což je cca 10 200 l s dvojicí hasících trysek
o průměru 42 cm. Látka byla na letišti napumpována do nádrží, z nich
byla poté nad požářištěm za zhruba 5–6 vteřin za pomoci stlačeného
vzduchu ze zásobníků vypuštěna na plochu cca 420×18 m. Celý proces
plnění výpustného media na zemi byl poněkud zdlouhavý, neb první MAFFS
neměl vlastní kompresor, ale jen tlakové zásobníky na vzduch, jejich
naplnění trvalo okolo 20 minut, ale tehdy to jinak nešlo a nebylo mnoho
dalších letadel, schopných transportovat takové množství vody či
speciální hasící směsi výhradně na hašení lesních požárů.
Naplnění tohoto zhruba 4 tuny vážícího systému vodou trvalo 8 minut.
Montáž zařízení do letounu pak 3 hodiny. Systém pro přesnost shozu
ovládal hlavní operátor v zadní části letounu v těsné spolupráci
s piloty a palubním inženýrem. MAFSS bylo možné lze umístit do
jakéhokoliv letounu C-130 Hercules, který byl vybaven paletovým nákladovým
manipulačním systémem USAF 463L. MAFSS prokázal za více jak 30 let
používání své nesporné schopnosti, ale i nevýhody. Tou hlavní byl fakt,
že samotný shoz hasící látky musel vykonán být při otevření zadních
nákladových vrat letounu, což pro obsluhu nebylo zcela bezpečné a nemohl
tak být uvnitř letounu zachován přetlak. První MAFFS postrádal přes
svojí dokonalost také jakékoliv inteligentní počítačové řízení shozu.
Negativum bylo i časově náročnější opětovné naplnění tlakovým
vzduchem.
Na počátku roku 2004 začala firma Aero Union vyvíjet zcela novou verzi
systému MAFFS s označením MAFFS II. V roce 2007 byl vyroben první
prototyp k testování. Jedná se o naprosto odlišnou koncepci tohoto
zařízení, které hasí požáry na celém světě již více jak 30 let.
První zřejmou odlišností je zásobník hasících látek, který tvoří
pouze jedna dělená nádoba z nerezu či kompozitu o objemu 3000 –
3400 US galonů, tedy 11350 či 12870 l, záleží na modelovém provedení
nosiče, čili letounu C-130 Hercules. Druhá věc, kterou se nový systém
liší a lze ji postřehnout okem, je vypouštěcí mechanismus s koncovou
tryskou. Ta je na MAFFS pouze jedna. Je vyvedená skrze prostor bočních
dveří v levé zadní části letadla. Po její instalaci se prostor
hermeticky uzavře překrytem. Montáž a příprava systému MAFFS II trvá
celkem 4 hodiny. Druhá generace zařízení MAFFS má k dispozici i vlastní
kompresory na stlačený vzduch, tudíž odpadá časová prodleva, kterou měl
jeho předchozí model, neboť znovunaplnění vzduchových zásobníků se
provádí ihned po téměř pětivteřinovém shozu látky za letu zpět na
letiště/plnící stanoviště hasící látky. Naplnění hasící látkou
trvá do deseti minut.
Nový MAFFS II má i pěnový přiměšovač, jeho využití je vyjma hašení
lesních porostů také možné při likvidaci velkých městských požárů
či provádění chemické/biologické očisty. Starý MAFFS byl jen a pouze na
lesní požáry. Základní hasební látkou je voda, alternativně voda
s pěnidlem coby smáčedlem. V mnoha případech se však letoun plní
speciální hasící a zpomalovací směsí, v originále Red Fire Retardant
„Slurry“, po našem „kejda“ ve složení nejčastěji 85% vody, 10%
hnojiva, např. síranu amonného a 5% dalších látek – oxid železa,
hlína apod. pro získání červené či fialové barvy látky. Výrazná barva
je důležitou součástí látky a to zejména pro piloty hasících
Herculesů. Důvod to má zcela prozaický, díky zanechání barevné stopy
jsou dobře viditelné předchozí shozy. Směs má hlavní účel bránit
dalšímu šíření požáru, proto se shazuje vždy na samý okraj
zasažených území a to i za nejmenší letové výšky, která činí
pouhých několik desítek metrů. Míchá na letišti ve velkých nádobách,
odkud je následně přečerpána do nádrže MAFFS.
Samotné zařízení MAFFS je v majetku lesního úřadu USDA Forest Service,
pro požární účely je dáno smluvně k dispozici letecké službě
Národní Gardy a rezervě vojenského letectva – US Air National Guard a US
Air Force Reserve.
Dislokace MAFFS:
US Air Force Reserve -
302nd Airlift Wing, Colorado's Peterson Air Force Base, Colorado Springs
US Air National Guard –
173rd Airlift Wing, Cheyenne, Wyoming
146th Airlift Wing, Port Hueneme, California
145th Airlift Wing, Charlotte, North Carolina
Obě složky musejí mít na svých základnách v leteckých křídlech,
určených pro provoz MAFFS vždy vycvičeno nejméně pět posádek na jeden
stroj C-130. Kvalifikace posádek se každý rok musí obnovovat v rámci
náročných cvičení. Letecká hasíčská služba armády i Národní Gardy
je zajištěna 24 hodin denně s tím, že po výzvě na vzlet následuje
složitá „papírová“ procedura k získání povolení, během toho se do
potřebného počtu letounů, bývají na každé základně zpravidla dva,
umístní zařízení MAFFS. To je právě největší výhodou jeho modulového
provedení, na rozdíl od klasických požárních letadel se Herculesy běžně
používají jako transportní letouny, až v případě potřeby se do nich
MAFFS namontuje a to za 3–4 hodiny. Letouny tak mají mnohem větší rozsah
využití. Když je v nich MAFFS zabudovaný, stávají se z nich hasící
letouny nejvyšší, tedy první kategorie, tedy Air Tanker I. s více jak
2000 galony hasící látky.
Samotný systém MAFFS kromě US Air National Guard a US Air Force Reserve
využívají ve svých Herculesech také letecké síly Řecka, Turecka, Maroka,
Brazílie, Thajska, Indonésie a několika států Afriky. Nasazení amerických
MAFFS US Air National Guard a US Air Force Reserve není omezeno jen na území
USA, ale přes ministerstvo zahraničí je lze povolat kamkoliv na světě.
Přesvědčila se o tom Evropa, Afrika i Asie.
MAFFS za více jak 30 let od svého počátku používání prokázal
nesčetněkrát skvělé vlastnosti celého systému, na mnohá požářiště
jím bylo shozeno tolik vody či zpomalovací látky, že to nelze
spočítat.
Zajímavost závěrem. Víte, že letouny Lockheed C-130 Hercules brázdí
oblohu již od roku 1954?
Fotogalerie: 1–37 MAFFS I, 38–58 MAFFS II
Foto a info: Aero Union, US Air Force Reserve, US Air National
Guard
-wap-
