Dobrovolní hasiči, používat modré majáky na soukromých vozech nelze!

Na serveru POŽÁRY.cz se objevilo za dobu jeho existence několik velmi živých diskuzí, zabývajících se tématem jízdy dobrovolných hasičů na zbrojnici při vyhlášení poplachu. Někteří jedinci přitom užívají na svých soukromých vozech majáky, což je nepřípustné.

Dobrovolní hasiči, zařazeni do výjezdových jednotek SDH, se v případě vyhlášení poplachu musejí nějak dopravit v co možná nejkratší době na zbrojnici.

Spousta z nich k této cestě používá svůj soukromý automobil. Někteří na něm mají umístěný modrý maják, případně doplněný i akustickým zařízením. A proč? Žijí v domněnce, že se při použití zvláštního výstražného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení (dále jen VRZ), dostanou ke zbrojnici rychleji, neb se při cestě prakticky vydávají za automobil s právem přednostní jízdy.

Důvody a jejich obhajoba, proč tak konají, je laikovi snadné vysvětlit, osoba znalá této problematiky by však nad tím neměla tak snadno mávnout rukou.

Dobrovolné jednotky mají předpisem danou dobu výjezdu od vyhlášení poplachu, která se liší dle dané kategorie JPO. A to je právě nejčastější důvod, kterým hasiči obhajují protiprávní jednání při užití VRZu, když jedou na zbrojnici.

Druhým je pak obava o včasný příjezd na místo zásahu a možnou záchranu životů či majetku. Oba důvody jdou ruku v ruce, ale ani jeden z nich neumožňuje porušovat zákon užíváním VRZu na civilním soukromém vozidle.

Problematiku řeší zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a jeho paragraf 41. Zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy mohou být vybavena vozidla, uvedená v odstavci 2 § 41, o případných dalších automobilech, která pro plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy rozhoduje formou nařízení vláda ČR (jde o nařízení vlády č. 110/2001 Sb.).

Nikde v zákoně tak nenajdeme, že mohou VRZ mít na svých soukromých vozech členové jednotek SDH. To samé platí i o tzv. skryté montáži, tedy použití magnetického majáku, ač ten nemusí být zapsaný v technickém průkazu.

V provozu na pozemních komunikacích je zakázáno neoprávněně užívat zvláštních výstražných světel a zvláštního zvukového výstražného znamení, které užívá vozidlo s právem přednostní jízdy, nebo je napodobovat. Právě toto ustanovení odstavce 10 § 41 mnozí dobrovolní hasiči používáním VRZu na svých vozech porušují. A je jedno, zdali vědomě či nevědomě.

Jízda na VRZ je velmi nebezpečná a pokud není řidič dostatečně zkušený, jde nehodě takříkajíc naproti. Pokud takto jezdí osoba, která na to nemá oprávnění, ruku v ruce s nedostatkem zkušeností, je situace ještě horší.

Nebudeme si nic nalhávat – když si některý jedinec z řad dobrovolných hasičů aktivuje neoprávněně maják, jede bez nadsázky jako blázen bez špetky zdravého rozumu. V případě dopravní nehody má účastník tedy dvojnásobný problém.

Neoprávněné užití VRZu a nehoda, způsobená a spojená bezprostředně s tímto faktem. Čeká ho tak nejméně peněžitá sankce za VRZ a zaznamenání příslušného počtu bodů do karty řidiče za nehodu. Bohužel je trest za zneužití, resp. neoprávněné užití VRZ příliš malý, a podle novely zákona se již za neoprávněné užití zvláštního výstražného světla modré barvy body nezaznamenávají.

Problematikou je i prodej, protože si dnes může koupit modrý maják prakticky každý, legislativa toto neřeší, což je chyba. Modrý maják tak lze bez jakéhokoliv povolení zakoupit v obchodech s autopříslušen­tstvým či si ho objednat na různých e-shopech viz screen jednoho z nich:

Direktiva tedy užití VRZu na vozech fyzických osob neumožňuje, což ale není žádný problém, protože pokud by dobrovolní hasiči využili všech možností, které jim náš právní řád dává, nikdo z nich by ani na montáž a následné neoprávněné užívání VRZu (i třeba jen magnetického majáku) ani nepomyslel a přesto by na zbrojnici mohl, pokud to stav a situace vyžaduje, jet rychleji, než dovolují předpisy.

Server POŽÁRY.cz se rozhodl podívat na tuto problematiku hlouběji a požádal tak o spolupráci odborníky z ministerstva dopravy. Na společné schůzce bylo vše náležitě vysvětleno. Je jasné, že dobrovolný hasič musí být u zbrojnice při poplachu co nejrychleji, už samotná cesta po vyhlášení poplachu je součástí výjezdu. Nebudeme si nic nalhávat, při jízdě soukromým vozem se občas poruší i nějaký ten předpis, zejména se jedná o překročení rychlosti bez bezprostředního ohrožení ostatních účastníků silničního provozu.

Když ho změří a zastaví státní či obecní/městská policie a vyzve ho k uhrazení blokové pokuty, měl by tuto věc odmítnout s tím, že chce přestupek projednat ve správním řízení. Pokud mu přijde již rovnou výzva na podání vysvětlení možného přestupku, tak na to, aby nebyl ze strany úřadů sankcionován, by se měl vybavit doložením své účasti na zásahu v inkriminovanou dobu po spáchání přestupku. Na toto jednání lze tedy aplikovat obdobu institutu krajní nouze.

Nyní si vysvětleme, co je to vlastně ten přestupek.

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích hovoří ve svém § 2, odstavci 1 o pojmu přestupku takto: Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.

Co není přestupkem vysvětluje následující odstavec č.2: Přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací

• a) přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem (tj. nutná obrana) nebo
• b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak (krajní nouze)

Jízda dobrovolného hasiče na zbrojnici za účelem účasti na zásahu je faktickým odvrácením nebezpečí, přímo hrozícím zájmu chráněnému zákonem. Požární ochrana a celá činnost Integrovaného záchranného systému přesně tímto zájmem, chráněným zákonem je.

Má to pochopitelně své ale, viz druhá část odstavce 2 písm. b). Nesmí být tímto jednáním způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Na neoprávněné užití VRZu se toto nevztahuje.

Úředník správního orgánu, projednávající správní řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu má možnost – jak nám bylo sděleno z úst Mgr. Michaela Židův, vedoucího oddělení správního řízení a právních předpisů z odboru provozu silničních vozidel – přestupkové řízení zastavit ve prospěch dotčené osoby (dobrovolného hasiče), pokud se prokáže skutečnost plynoucí z písm. b odstavce 2.

Pokud tomu bude jinak a úředník rozhodne o tom, že byl spáchán přestupek, má sankcionovaná osoba možnost využít řádného opravného prostředku (odvolání) k nadřízenému správnímu orgánu, kterým v takovém případě bude příslušný krajský úřad.

Dále je potřeba říct, že pokud hasič takto spěchá na zbrojnici, může, a zde na něj opět zákon myslí, užívat, pokud je to nezbytně nutné, v rámci pravidel např. při předjíždění také výstražná znamení, běžně dostupná v sériově vyráběných automobilech. Ve všech čtyřech bodech o tom mluví zcela konkrétně § 31 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Nikoliv nepodstatným problémem je také pojištění odpovědnosti za provoz vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vozy složek IZS mají z pojištění výjimku a případnou způsobenou škodu za ně hradí ministerstvo financí. Soukromý automobil hasiče vozem složky IZS nikterak není.

Prostě a jednoduše, VRZ na soukromém vozidle ze zákona mít a používat nelze.

Hasič, stejně tak coby běžný účastník silničního provozu, porušovat jeho zákonem daná pravidla nemůže. V případě nutnosti však může využít popsané obdoby institutu krajní nouze, postavené na základě § 2 přestupkového zákona, ovšem s nutnou značnou sebereflexí při řízení motorového vozidla při cestě na zbrojnici, když má vyhlášený poplach s dostavením se na výjezdové stanoviště.

Dobrovolní hasiči se kromě výše popsaného také občas setkávají s tím, že po dojezdu ke zbrojnici zaparkují ve spěchu svůj automobil poněkud neuváženě, čili na místě, kde je to zakázáno. Není se, ale čemu divit, protože nemají čas na hledání ideálního parkovacího místa.

Pokud místo odstavení vozu je na zákazu, ale evidentně ničemu nepřekáží, měla by k tomu státní i obecní/městská policie, resp. úředníci, řešící následné správní řízení, přihlížet stejně, jako v případě jízdy na zbrojnici, kdy nedošlo k žádnému ohrožení, i když byla překročena povolená rychlost. Když však své vozidlo odstavíme na místo, kde bude bránit výjezdu jiným automobilům či jinak omezí provoz, musíme se sankcí počítat.

Závěrem se schůzka na ministerstvu dopravy zabývala možným oficiálním označením soukromých vozidel členů jednotek SDH tak, aby takový automobil byl rozpoznatelný již za jízdy a pro případné řešení např. špatného parkování v blízkosti zbrojnice. Policisté by hned viděli, že se jedná o hasiče a bylo by jim jasné, že nesprávně zaparkoval z důvodu výjezdu, ne jen tak pro své potěšení či lenost.

Toto stát formou prodloužené ruky v podobě úřadů plošně řešit nikterak nebude. Označení vozidel, viditelné za jízdy je oficiální cestou nereálné. V sousedním Německu mají někde dobrovolní hasiči na pravých stínítkách uvnitř svých soukromých vozidel nápis FEUERWEHR, nebo FEUERWEHR (ARTZ) IN EINSATZ (hasič (lékař) v nasazení). Nebo také čím dál více používají magnetický „poutač“ na střeše (podobně jako autoškola) se stejným nápisem.

Samozřejmostí hasiče v Německu je i úzká samolepka, která je umístěná přes celou spodní část zadního okna či pátých dveří. U nás by zde šel použít např. tento světelný nápis HASIČI, aby bylo alespoň trochu zřejmé, že vozidlo za vámi, co problikává dálkovýma, to nedělá jen tak. Je fakt, že toto není ideální řešení a bylo by účinné jen na malou vzdálenost, ale lepší něco nežli nic. Zakázané to není.

Lze třeba však udělat dohodu se samosprávou v místě působiště jednotky, nehledě na fakt, že samospráva je zároveň i jejím zřizovatelem, a to jistou formu vzájemné dohody a vydat karty, označující příslušnost k dané jednotce PO.

Toto záleží jen a pouze na obcích či městech. Na kartě, umístěné za čelním sklem, by mohl být text obdobný tomu, jaký využívají lékaři (LÉKAŘ VE SLUŽBĚ), tedy HASIČ NA VÝJEZDU nebo něco v podobném duchu.

Závěrem lze jen konstatovat, že i dobrovolný hasič by měl při jízdě ke zbrojnici naplnit podstatu věci, tedy že by se ze zachránce neměl stát zachraňovaný, on jede na pomoc jiným. Pokud jedou kolegové na pomoc jemu, protože jel jako blázen a se zdravým rozumem v kombinaci sebereflexe si zrovna netykal, pak je něco špatně. Chlapi, apelujeme na vás, jezděte na zbrojnice vždy jen tak, ať jste schopni z nich poté s cisternou vyjet na pomoc těm, kteří to potřebují!

VRZ na soukromé vozidlo prostě nepatří, ale jsou i jiné zákonné prostředky, jen je to chce znát a využívat, nikoliv však zneužívat. Aby vše klapalo, je třeba také správně používat hlavu a nemít ji jen jako držák zásahové přilby gallety.

Věříme, že tento článek je pro hodně z vás, dobrovolných hasičů, informačním přínosem a utkvěje vám v hlavách.