DVA PROUDY: Je snaha omezit rentu pro zaměstnance státu správná?

Dnešní díl našeho názorového občasníku „Dva proudy“ věnujeme dvěma postojům k návrhu na změnu vyplácení výsluhového příspěvku, která v minulých dnech letmo, zatím jen ve formě myšlenky, proběhla jinými médii. V principu jde o snahu politiků zrušit vyplácení výsluhového příspěvku lidem, kteří odejdou ze služebního poměru, ale i přesto zůstanou státními zaměstnanci.

Renta není za to, kde pracuji, ale za to, kde jsem pracoval

Návrhy politiků – pokud to nebyly jen návrhy médií – považuju za naprosto nesmyslné a populistické. Prvoplánové, bez hlubší myšlenky. Odešel jsem ze služebního poměru v roce 2012 po dvaceti letech. Je mi vyplácen výsluhový příspěvek. Je vyplácen za to, že jsem dvacet let sloužil u Hasičského záchranného sboru. To, kde pracuji teď, přece pro jeho vyplácení nemůže být směrodatné.

Pokud po odchodu ze služebního poměru zůstanu ve službách státu, znamená to, že má předchozí dvacetiletá praxe byla méně náročná a méně „cenná“, než praxe kolegy, který odešel se mnou, ale šel „dělat na sebe“? Nemyslím si. Považuju rentu za něco, co má zhodnotit mou minulost. Ne přítomnost či budoucnost.

Brát výsluhu od státu a být stále zaměstnán u státní organizace je nemorální

Výsluha je částečná kompenzace za restrikce služebního zákona, kdy nemůžete podnikat a máte omezené možnosti dalšího výdělku. Ve chvíli, kdy jdete mimo křídla státu, je výsluha důležitou jistotou pro hasiče, který dělal celý život jen jedno zaměstnání a “neumí nic jiného”. Proto výsluha nepatří lidem, kteří ze služebního poměru jen svléknou uniformu a pracují pro stát resp. HZS či GŘ dále, jen na oko jako civilní zaměstnanci.

Nejsem proti výsluze, naopak má své opodstatnění pro nejistotu člověka odcházejícího ze služebního poměru, jsem ale proti tomu, aby výsluhu brali i ti, kteří dál jistotu státního platu požívají. Navíc v očích veřejnosti tak institut výsluh tito lidé posouvají do negativní roviny. Novináři a následně veřejnost tak výsluhu považují za něco špatného.