Středa 16. srpna 2017, slouží směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner recyklujte s hasici 970 OK

PROHRANÁ ŽALOBA

Iniciátor soudní tahanice si rozsudek vyslechnout nepřišel


* Žalobcem Esto Cheb, žalovaným Pyroservis Praha

Po téměř pěti letech Městský soud v Praze 4. února 2003 v plném rozsahu zamítl žalobu společnosti s ručením omezeným Esto Cheb na akciovou společnost Pyroservis Praha. Žalobce kromě nemalých soudních poplatků je povinen žalovanému zaplatit jeho náklady soudního řízení, které přesáhly 30 tisíc korun.
V závěrečném návrhu žalobce zopakoval, že šíření seznamu certifikovaných dílen žalovaným, ve kterém firma Esto Cheb není uvedena, je jednáním v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a je způsobilé žalovanému, stejně jako všem dalším subjektům uvedeným v seznamu, přinést na úkor žalobce neoprávněnou výhodu. Certifikace dílen, v nichž se opravují a plní hasicí přístroje, podle žalobce nemá oporu v žádném právním předpisu. Dále bylo podle žalobce listinami prokázáno, že žalovaný Komerční bance sdělil nepravdivé údaje o výrobcích žalobce, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že Komerční banka s firmou Esto Cheb neuzavřela kupní slouvu na dodávku jejich halotronových hasicích přístrojů.
Žalovaný Pyroservis Praha v závěrečné řeči poukázal především na to, že mezi účastníky soudní pře není soutěžní vztah, kromě toho žalovaný o žalobci nic špatného nešířil a nebylo to v průběhu řízení prokázáno. Uložení povinnosti uvádět Esto Cheb v seznamu certifikovaných dílen Pyroservis považuje za nepřípustné. Má za to, že jde o požadavek neurčitý a nevykonatelný a žalobce by tím získal neoprávněnou soutěžní výhodu. Požadavek na zadostiučinění ve výši 50 000 Kč podle žalovaného nebyl rovněž oprávněný, protože se Pyroservis nekalosoutěžního jednání nedopustil a kromě toho firma Esto Cheb nemajetkovou újmu, která jí měla údajně vzniknout, blíže nespecifikovala.
„Zadostiučinění má význam tehdy, má-li být reparována újma, kterou nelze efektivně odstranit jiným způsobem. Žalobce takto obchází ustanovení o náhradě škody formou ušlého zisku“, prohlásil právní zástupce žalované strany.
Soudkyně JUDr. Yvona Svobodová pak vynesla tento rozsudek:
„Žaloba, aby žalovanému bylo uloženo uvádět žalobce jako osobu oprávněnou ke kontrolám, opravám a plnění hasicích přístrojů výrobce FLN Feuerelöschgeräte Neuruppin Vetriebs GmbH ve svých písemnostech, zdržet se nepravidvých údajů o tom, že žalobcem distribuované halotronové hasicí přístroje a v nich obsažené hasivo Halotron I mají sníženou životnost a nejsou všeobecně použitelné, že žalobce nemá potřebná oprávnění k provozování vázané živnosti v oboru výroby, kontrol, oprav, rekonstrukcí, revizí a zkoušek hasicích přístrojů a že nemá dostatečné vybavení a prostory pro výkon této živnosti a musí zaplatit žalobci 50 000 Kč s tím, že by soud přiznal žalobci právo uveřejnit rozsudek na náklady žalovaného v časopisech 150 hoří a Bezpečnost a hygiena práce, se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení…“
Soudkyně mimo protokol poznamenala, že požadavek žalobce, aby Pyroservis Praha musel ve všech svých písemnostech uvádět, že Esto Cheb je oprávněn opravovat a plnit hasicí přístroje značky Neuruppin, je komický. Co to znamená ve všech písemnostech? -zeptala se JUDr. Svobodová. Že takový dovětek bude žalovaný muset připsat na závěr každého dopisu, např. na objednávku opravy své kancelářské kopírky, nebo na blahopřání? Kromě toho, uvedla soudkyně, seznam certifikovaných dílen jako příbalový leták k hasicímu přístroji dává jejich německý výrobce, nikoli Pyroservis Praha. Takový seznam není písemností žalovaného, ale zcela odlišné právnické osoby.
Za neprokázané soudkyně rovněž považuje tvrzení žalobce, že Pyroservis Komerční bance sdělil, že halotronové hasicí přístroje z Esto Cheb nejsou pro požární ochranu banky vhodné. Soud neuvěřil, že žalovaný takové informace šířil i jinak, například na školeních. Jediný svědek jménem Švejcar, který to v soudní síni uvedl, mohl podle soudu být zaujatý, neboť měl s Pyroservisem osobní neshody a tato společnost s ním v minulosti ukončila pracovní poměr.
* *
V poněkud kuriózní cause se už před pěti lety do role žalobce pasovala Esto Cheb. Nejdříve to zkusila u Úřadu pro hospodářskou soutěž v Brně. Když neuspěla, obrátila se na justici. Na lavici žalovaných chebská firma sice de jure posadila Pyroservis, ale jeho prostřednicím de facto známého německého výrobce hasicích přístrojů FLN Neuruppin, který byl do roku 1990 největší továrnou této branže v Evropě, z roční produkce 1 400 000 hasicích přístrojů značnou část vyvážel do Československa.
Proč Neuruppin nebyl žalován přímo? Roman Hrdý, jednatel chebské společnosti, soudu bez obalu přiznal, že žalovat německý podnik by bylo „procedurálně složité“. Redakce Hasičské a záchranářské Alarm revue, která tento spor sledovala, se už před časem na svých stránkách zeptala, zda tedy „žaloba na náhradní adresu je vedena proto, aby bylo sjednáno právo?“
Oč skutečně ve značně nepřehledném sporu šlo, bylo možné vypozorovat jen s obtížemi. Jádro žaloby se však přece jen vylouplo: Esto se cítilo být poškozeno tím, že jeho dílna v Chebu nebyla schválena jako způsobilá pro kvalitní servis hasicích přístrojů značky Neruppin. Ředitel německé firmy Dr. Wolwgang Krüger k soudu do Prahy pozván nebyl, soudkyně jeho výslech už považovala za nadbytečný, ale pro český hasičský tisk uvedl: „Potvrzuji, že jsem se osobně zúčastnil prohlídky dílny Esto v Chebu. Tato dílna plně neodpovídala našim požadavkům na kvalitní práci. Uvedli jsme to v zápise, ale nikdo z představitelů Esto Cheb nebyl ochoten zápis, který konstatoval nedostatky, podepsat“.
V soudní síni obdobně vystoupil svědek Ing. Pospíšil z FLN Neuruppin CZ. Z jeho svědectví vyplynulo, že oprávarenská dílna Esto Cheb připomínala Potěmkinovou vesnici. Důležité přístroje v ní při návštěvě certifikační komise sice stály, ale nebyly provozuschopné, šlo o nefunkční kulisy. Například se nedalo použít tlakové zařízení. Než by německý výrobce hasicích přístrojů riskoval ztrátu dobré pověsti svých výrobků a dokonce ohrožení životů, zdraví lidí a majetku tím, že jeho hasicí přístroje by v Chebu nebyly řádně opravovány a plněny, certifikaci této dílně neudělil.
Něco jiného tvrdila u pražského soudu žalující strana. Roman Hrdý si v soudní síni s neskrývaným údivem prohlížel zápis hovořící o nedostatečném vybavení jeho dílny a přísahal, že žádné závady shledány nebyly a komise prý z Chebu odjížděla navýsost spokojena. Pak se teprve dověděl, že certifikační protokol neobdrží. Proč ovšem už nikdy o novou certifikaci nepožádal? – Prý proto, že by tím jen potvrdil, že dříve nebylo všechno v pořádku.
Teprve po údajně úspěšné certifikaci zvítězilo „klamavé označení a nekalosoutěžní jednání, které žalobci přineslo újmu, neboť mu je upíráno právo přístupu na trh“. Tvrdila žaloba.
O nádechu frašky svědčilo lavírování žalobce s výši odškodnění. Esto si původně řeklo o 50 000 Kč, později mu narostla křídla a dušovalo se, že jeho újma už dosáhla 1 miliónů korun a proto nechce nic víc, ani nic méně. Už do příštího(!) stání si však v Chebu hlubokou kapsu opět zašili a soudu oznámili, že jim stačí původní částka. Proč najednou oželeli 950 000 Kč? Advokát to zdůvodnil tím, že jeho mandant se uskrovnil v zájmu rychlejšího vynesení rozsudku!
Tučný ústupek byl vynesen 21. ledna 2002. Sešel se další rok s rokem a finále se zdálo být opět v nedohlednu. Předsedkyně senátu, která dlouho prohlašovala, že se bude opírat výhradně o listinné důkazy, nakonec vyšla žalobci vstříc a do soudní síně začala zvát svědky. Výslech jednoho z nich – Ing. Vasila Pekara, technického ředitele Pyroservisu, trval 14. ledna 2003 tři hodiny…
Soudní tahanice pak přece jen vzala rychlý konec, pokud se ovšem žalobce proti rozsudku, který zatím nenabyl právní moci, ještě neodvolá.
Jedno je už teď jisté. Esto Cheb, společnost s ručením omezeným, do vzájemných vztahů českých hasičských firem vnesla nový prvek – branže nedůstojné soudní handrkování. A nechtě možná také prokázala omezenou představu lehkosti bytí v požární ochraně.
Soudních stání bylo přesně do tuctu. Iniciátor žaloby – Roman Hrdý – v soudní síni nikdy nescházel a vždy hýřil jistotou. Jen na vynesení rozsudku mu hrdosti nejspíš pochybělo. Nepřišel…
Ivo Havlík
Sdílet
Banner happyend OK