Obor vyšetřování požárů se do dnešní podoby formoval už od 50. let minulého století

Představujeme vybraný časový úsek fungování vyšetřování požárů z pohledu legislativního a koncepčního vývoje na úseku Čech, Moravy a Slezska. Časový úsek od 50. let 20. století po současnost je zde vybrán záměrně, protože právě v tomto období se formoval obor vyšetřování požárů do podoby, jak jej známe dnes.

Je samozřejmě známo, že se i v hlubší minulosti zjišťovalo či vyšetřovalo, co nebo kdo způsobil požár. Nicméně tyto způsoby stály na zcela odlišném společenském zřízení či výkonu státní či mocenské správy. Už samotné sledování vývoje v pojmosloví této služby je velice zajímavé. Stačí si jen položit otázku, zda je správné užívat pojem vyšetřování požárů nebo zjišťování příčin vzniku požárů? Ti kdo v tomto oboru působí již delší dobu, zcela jistě pamatují na diskuze, které se právě kolem toho tématu vášnivě vedly. V tomto článku můžete na tuto otázku najít odpověď.

Vyšetřování příčiny vzniklých požárů po 2. světové válce
V době okupace byla na území protektorátu Čech a Moravy zřízena požární policie, která spadala pod velení generálního velitele protektorátní uniformované policie. Krátce po konci války byly jednotky motorizovaného státního požárního dozoru a policejní hasičská škola rozpuštěny, a to nařízením o okamžitém rozpuštění těchto jednotek, které vydalo Generální velitelství policie dne 14. května 1945.

V následujících letech, kdy se politické váhy začaly pomyslně odklánět od možnosti návratu k poměrům první republiky, byla požární bezpečnost jako jeden z hlavních úkolů státu začleněna do úkolů Sboru národní bezpečnosti, a to po schválení zákona č. 149/1947 Sb., o národní bezpečnosti, podle kterého se požární inspektoři stali výkonnými orgány nově se tvořících správních úřadů Národní bezpečnosti. K tomuto účelu byl v roce 1947 vydán výnos Ministerstva vnitra, který řešil přidělování důstojníků nebo tzv. gážistů SNB mimo službu. Z převážné části se jednalo o vysloužilé policisty, kteří byli přidělováni do funkcí požárních inspektorů, zvlášť vyškolených pro veřejnou požární službu u oblastních velitelství SNB.

Úkolem těchto požárních inspektorů bylo provádět dohled nad obcemi a závody či vykonávat dozor nad živnostenskými a průmyslovými podniky. V rámci své působnosti mohli pouze zasahovat do otázek, které v oboru požární bezpečnosti náležely okresním národním výborům, přičemž neměli vlastní nařizovací pravomoc. Pokud zjistili nedostatky, oznámili je místně příslušnému okresnímu národnímu výboru, který za porušení předpisů a zákonných povinností ukládal pokuty. Jejich úkolem bylo také provádět vyšetřování příčiny vzniklých požárů. Tímto způsobem byl až do roku 1953 řešen výkon státní správy v oblasti požární ochrany.

Změny po roce 1953
Podstatná změna pro dosavadní vyšetřování příčiny vzniklých požárů nastala v roce 1954, kdy vešel v platnost zákon č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně. Z tohoto zákona a následných směrnic vydaných ministrem vnitra je možné zjistit, že příslušníci správ a inspekcí SPD, začlenění do polovojenských aparátů příslušných národních výborů, provádějí nově vyšetřování příčin požárů a výbuchů.

V rámci srovnání s dnešní praxí bych rád zdůraznil jeden zajímavý odstavec, který uvádí, cituji: „Vyšetřování příčin požárů a výbuchů provádějí orgány státního požárního dozoru příslušníkem zvlášť k tomu určeným a k tomu školeným. Tímto úkolem nesmí být zásadně pověřen pracovník státního požárního dozoru, který prováděl v postiženém objektu kontrolu ve smyslu vyhlášky ministerstva vnitra č. 385/1953 Ú.l.“.

Tento bod považuji za zajímavý z pohledu současného organizačního uspořádání výkonu SPD, kdy tato podmínka již není požadována, byť byla v minulosti zcela jistě zavedena z důvodu maximální objektivity a nezaujatosti tehdejšího vyšetřování příčin požárů a výbuchů v rámci výkonu SPD.

Rok 1958 a snahy zhospodárnit výkon státní správy
V roce 1958 začaly sílit hlasy, požadující decentralizaci státní správy a například v oblasti požární ochrany zrušit státní požární dozor. Hlavní snahou bylo zejména zjednodušit a zhospodárnit výkon státní správy a nastolit prvky tzv. všelidového státu, kde se předpokládá, že budou předány některé pravomoci státu i společenským organizacím.

Vše vyvrcholilo přijetím zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, ve kterém se zrcadlily nové požadavky na budoucí uspořádání požární ochrany. V této oblasti začal nově působit Československý svaz požární ochrany, což byla dobrovolná organizace občanů, která byla určena k plnění úkolů v požární ochraně. Jejím hlavním úkolem bylo zejména napomáhat národním výborům a jejich výkonným orgánům, ostatním orgánům a státním orgánům v boji proti požárům.

Zjišťování příčin požárů tak bylo uloženo výkonným orgánům okresních národních výborů. V závažných případech zjišťovaly příčiny požárů odbory pro vnitřní věci rad krajských národních výborů a ministerstvo vnitra. Opět si zde dovolím poukázat na změnu názvu oboru. Je zde místo naposledy používaného pojmu „vyšetřování příčiny vzniklých požárů a výbuchů“, uvedeno „zjišťování příčin požárů“. Pravděpodobně bylo slovo zjišťování použito z důvodu určitého oddělení této činnosti od dosavadního policejního pojetí této práce. Pro zajímavost lze také uvést, že po přijetí zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, se začaly systematicky zpracovávat statistiky požárů. Ve vztahu k organizaci této služby byla vytvořena Směrnice pro zjišťování příčin požárů.

Převratná 60. léta
Po několikaletém uplatňování zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, se začaly ukazovat jeho mnohé nedostatky. Ty se například v řadách výkonných orgánů okresních národních výborů (tzv. „inspekce požární ochrany“) projevovaly snižující se odbornou úrovní, nedostatečným systémem vzdělávání a celkovým úpadkem úrovně systémového řízení, kde se naplno projevovala převaha horizontálního řízení nad řízením vertikálním.

Určitý zlom v přístupu k řízení inspekce požární ochrany nastal jmenováním pplk. PO JUDr. Miroslava Řepiského do funkce náčelníka Hlavní inspekce požární ochrany ČSSR v roce 1964. S nástupem pplk. PO JUDr. Miroslava Řepiského je spojena mimo jiné důkladná analýza tehdejšího stavu požární ochrany a příprava usnesení vlády o novém uspořádání požární ochrany.

V tomto usnesení vláda schválila zásady zkvalitnění požární ochrany, zvýšení její operativnosti a odborné úrovně a posílila direktivní řízení tohoto úseku. V oblasti požární ochrany se opět posílilo vojenské uspořádání s dvojí podřízeností, a to Ministerstvu vnitra a národním výborům. Ve vztahu k inspekcím požární ochrany bylo zásadní, že byly vyjmuty z odborů pro vnitřní věci krajských a okresních národních výborů, čímž vznikl prostor pro vytvoření nové, samostatné složky požární ochrany. Každopádně i tyto inspekce požární ochrany nadále vykonávaly zjišťování příčin požárů.

O jak převratnou dobu lze ještě dnes vyčíst z obsahově nadčasových metodických a učebních textů. Zejména materiály z 60., 70. a počátku 80 let minulého století v oblasti zjišťování příčin požárů lze zcela jistě přičíst nově se formujícímu školství v oblasti požární ochrany a celkové změně přístupu ke vzdělanosti v řadách pracovníků na všech úrovních tehdejší požární ochrany.

Období 70. a 80. let a úspěšné vytvoření nového zákona o požární ochraně
V oblasti zjišťování příčin požárů byl stav od roku 1964 až do roku 1984 více méně stejný. Úroveň se lišila v závislosti na personálním obsazení či schopnostech čelních představitelů usměrňovat a podporovat rozvoj této služby. Období 70. a 80. let bylo poznamenáno také snahou vytvořit zcela nový zákon o požární ochraně a vznikem federace. A jak bylo již zmíněno výše, v oblasti zjišťování příčin požárů vznikala v této době celá řada dodnes uznávaných metodických a výukových textů.

V roce 1985 byl i přes dlouholeté odklady a peripetie vydán nový zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, který nabyl účinnosti dne 1. července 1986. Za orgány státní správy na úseku požární ochrany určil tento zákon Ministerstvo vnitra a národní výbory. Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán, řídilo výkon státní správy na úseku požární ochrany a vykonávalo státní požární dozor. V rámci šetření požárů zjišťovalo jejich příčiny u závažných požárů. Šetření závažných požárů také prováděly krajské správy Sboru požární ochrany.

Ostatní požáry šetřily okresní, obvodní nebo městské správy Sboru požární ochrany okresních národních výborů nebo národních výborů měst Brna, Ostravy a Plzně. Všechny činnosti při ZPP byly upraveny vnitřními předpisy, které řešily další podrobnosti jako je spolupráce na místě požárů, hlášení požárů, činnosti při ZPP, evidence požárů atd. Zde je opět nutné upozornit na důležitou změnu v názvosloví této služby, kdy byl poprvé místo pojmu „zjišťování příčin požárů“, použit pojem „zjišťování příčin vzniku požárů“.

Porevoluční 90. léta
Po roce 1989 se mnohé změny v požární ochraně zaměřovaly zejména na problematiku personálních změn ve vedoucích místech. Z požárníků se opět stávají hasiči. Určité období hojnosti, zejména té finanční, přišlo s rokem 1991, kdy přednostové okresních úřadů zřídili samostatné příspěvkové organizace – Správy a útvary Sboru PO v jednotlivých okresech. Určité složitosti přineslo v této době jen zrušení krajské úrovně řízení, jelikož byly v roce 1990 zrušeny krajské národní výbory.

V roce 1994 byla řídícím orgánem v oblasti ZPP Hlavní správa Sboru požární ochrany MV-ředitelství HZS ČR, která metodicky řídila HZS okresů a v případě vybraných případů závažnějších požárů zpracovávala, po předchozí dohodě s územně příslušným HZS okresu, odborná vyjádření.

Zajímavou změnou při ZPP přinesly Metodické pokyny pro zpracování dokumentace k požárům, technickým zásahům a planým poplachům, vedení statistiky, zpracování rozborů a analýz událostí, které již adekvátně reagují na zavedení příslušníků, v té době ještě HZS okresu, kteří se podíleli na zajišťování úkolů na úseku ZPP v mimopracovní době v rámci systému dosažitelnosti, tzv. „doublérů“.

Tento žargonový termín vznikl proto, že „doubléři“ nahrazují (dublují) činnost příslušníka pro ZPP. Tito „doubléři“ byli vybíráni z řad příslušníků příslušného HZS okresu, zařazení v hlavní pracovní náplni zejména na kontrolní a stavební prevenci. Jejich úkolem bylo po každém požáru, ke kterému vyjížděli, předat všechny zjištěné údaje a poznatky příslušníkovi pro ZPP. Se zavedením „doublérů“ byly na mnohých okresech zrušeny směnné služby v rámci ZPP.

Stávající příslušníci pro ZPP, kteří tuto práci vykonávali jako své hlavní povolání, byli převedeni na denní službu s tím, že v případě nočních požárů vyjížděli pouze tehdy, měli-li službu v rámci systému dosažitelnosti. Počínaje rokem 1995 se ZPP stalo opět součástí SPD, tak jak tomu bylo v letech 1954 až 1958.

Změny po roce 2000
Nové období HZS ČR je spojeno s rokem 2000, kdy byla přijata celá řada nových zákonů, jako je například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému 
a o změně některých zákonů, či zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, který zavedl služební poměr u příslušníků HZS ČR.

Důležitý byl také opětovný vznik krajů jako územních samosprávných celků a krajských úřadů. Na úseku ZPP vznikly v následujících letech nové metodické materiály. Zejména v roce 2003 byly vytvořeny nově tři skupiny příslušníků pro ZPP. Jednalo se o základní příslušníky pro ZPP. Ti měli ZPP jako hlavní nebo převažující náplň činnosti. Dále byla zavedena skupina ostatních příslušníků pro ZPP, kteří nemají ZPP jako hlavní nebo převažující náplň činnosti. Třetí skupinu pak představovali určení příslušníci pro ZPP.

Jednalo se o příslušníky určené rozpisem sužeb k plnění úkonů při ZPP. Toto rozdělení příslušníků pro ZPP bylo zachováno i v následujícím Pokynu generálního ředitele HZS ČR v roce 2011 s tím rozdílem, že je zde zaveden pojem „vyšetřovatel požárů“. Výkon ZPP tak nyní vykonává vyšetřovatel požárů, ostatní vyšetřovatel požárů a určený vyšetřovatel požárů.

Závěr
Pokud si ještě pamatujete otázku, která byla položena v úvodu tohoto článku, pak se po znalosti historie a současné náplni této profese kloním k názvu zjišťování příčin vzniku požárů, protože se zejména jedná o doslova informační službu pro potřeby výkonu SPD a celkový rozvoj požární prevence v rámci bezpečnosti České republiky. Nicméně za nejdůležitější považuji zjištění, že je zjišťování příčin vzniku požárů obor, který má na území dnešní České republiky dlouhou a úspěšnou historii, na kterou může být každý současný vyšetřovatel požárů opravdu hrdý.

Použitá literatura:

1. KISLINGER, Radek. Význam zjišťování příčin vzniku požárů pro bezpečnost České republiky. Praha, 2014. Diplomová práce. CEVRO Institut o.p.s., Studijní program Veřejná správa, Studijní obor Bezpečnostní studia
2. SZASZO, Zoltán aj. Stručná historie profesionální požární ochrany v českých zemích, Praha, Ministerstvo vnitra-generální ředitelství HZS ČR, 2010. 306 s. ISBN 978–80–86640–60–0
3. Archiv bezpečnostních složek – Středisko Praha, Fond A6/4, Sign. RMV – 22/1954, Inventrání jednotka. 140, 11 s.
4. Archiv bezpečnostních složek – Středisko Praha, Požární bezpečnost SNB, předpisy 
a směrnice 1945 – 1949, spis č. 304–53–23
5. Archiv bezpečnostních složek – Středisko Brno Kanice, Směrnice pro zjišťování příčin požárů, Přírůstek 1658/87, č.j. PO-4087/84, pořadové č. 43, balík I.