150 let pražských hasičů I

Z dávné historie. Jak se hasilo před staletími.

14. století

Ze 14. století pochází první doložená zmínka o snaze předcházet požárům, a když už k němu dojde, tak jej organizovaně likvidovat. Občanům i jejich čeládce bylo uloženo opatrné zacházení s ohněm tak, aby se nestalo žádné neštěstí. Likvidaci požáru měl řídit rychtář a starší sousedé, kterým pomáhali občané podle svých profesí.


17. století

17. století přineslo první požární řád v Novém městě pražském. Řád taxativně vymezil místa – dnes bychom řekli soustředění techniky – na kterých musely být „dva vozy obité s třemi žebříky a s háky.“ A dále také aby „…mimo velké stříkačky ve dvoře obecním i v některých menších ještě více jich bylo a aby byly i ruční stříkačky od některých cechův zaopatřeny.“


18. století

18. století se dá nazvat stoletím reforem Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Jejich reformy se dotkly také oblasti ochrany před požáry. Nejenom v Praze už od těch dob bylo stanoveno, že „…nejvyšším pánem u požáru je městský hejtman a městští úředníci a zřízenci jsou povinni jim pomáhat…“.


19. století

V osvíceném 19. století se již od roku 1821 dohadovali pražští radní, že by některé nedokonalosti předchozích řádů o hašení měly být opraveny a město by mělo mít stálé služebníky k hašení. K tomu účely byly ustaveny tzv. požární zálohy, a to v období listopadu až dubna vždy od páté hodiny odpolední až do šesti hodin ráno, a v květnu až říjnu pak od osmé večer do rozbřesku. Tyto skupiny z řad tovaryšů – dnes bychom řekli požární hlídky – byly z různých cechů, převážně to ale byli kováři, zámečníci a zvonaři, tedy řemeslníci znalí práce s ohněm. Byl zpracován i plán jejich výcviku a velel jim komisař a dozírali magistrátní úředníci. V roce 1847 už byl připravován projekt převzetí dobrovolné služby v požárních zálohách uniformovanou občanskou gardou, jenže nastal revoluční rok 1848 a garda byla rozpuštěna… Bez ohledu na politickou situaci se v zemi a zejména v Praze rozrůstal průmysl a s tím stoupalo nebezpečí požárů, a tak vyvstala naléhavá potřeba vytvořit profesionální sbor odborníků na hašení ohně. Pro budoucí pražské hasiče byl významným dnem 16. březen 1853, kdy se magistrát mj. rozhodl vzít do své péče úklid pražských ulic. Proto 16. srpna téhož roku přijal 30 metařů, coby zaměstnanců obce. Prakticky je spíše přijal jako hasiče a hned převedl na jiné pracoviště – a jejich prvnímu představenému Aloisu Pastovi nařídil vycvičit 8 lidí k obsluze stříkačky a ostatní jako jejich pomocníky. Povinnost zametat ulice jim ale až do roku 1866 (!)zůstala,ale od ostatních metařů se odlišovali páskou na rameni a pochopitelně povinností v případě potřeby zametání nechat a utíkat – inu, jako k ohni. Protože to byli zaměstnanci obce a dostávali plat, lze mít za to, že byli v pracovněprávním vztahu a svou činnost vykonávali za úplatu, a tudíž jako profesi. Proto je oprávněné označovat tuto organizační jednotku za profesionální, v tomto případě za Hasičský sbor, jehož sídlem byl obecní dvůr v Letenské ulici. Protože Hasičský sbor v hl. m. Praze byl zřízen k 16. 8. 1853 a před tímto datem není žádných zmínek o placeném hasičském orgánu, je také na místě tento Sbor označovat jako první nejen v městě Praze, ale v království českém vůbec…

Zdroj: Publikace 150 let pomáháme a zachraňujeme.