Čtvrtek 28. března 2024, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

150 let pražských hasičů II

Jak šla léta u pražského hasičského sboru.

1853
V listopadu tohoto roku byl jmenován hasebním mistrem-velitelem Václav Soukup a ten již měl k disposici 68 příslušníků sboru, z toho 6 vrchních hasičů (dnes velitelů), 24 obsluhovatelů stříkaček (strojníků) a 38 hasičů. Pro ně už byl dvůr v Letenské malý, a tak vznikla první pobočná stanice na Starém Městě.

1855
Hasební mistr měl od toho roku dvojí podřízenost, která přetrvala téměř 150 let. Byl podřízen přednostovi hospodářského úřadu magistrátu, tzv. řediteli hašení, a oba pak podléhali policejnímu řediteli. Tedy nadřízenost magistrátu a vnitra.

1857
Po hasičských zkušenostech v Itálii a Francii se uplatnil v Praze nový hasební mistr – Josef Lammer – a velel až do roku 1881, kdy byl penzionován po požáru Národního divadla. Jeho zásluhou byl u pražských hasičů organizovaný výcvik a také zavedl – už tehdy podle západního vzoru – uniformu, kterou tvořily plechová přilba, zelený vojenský kabát a šedé kalhoty.

1872
Velícím jazykem u pražských hasičů se místo úřední němčiny stala čeština. O odborné hasičské názvosloví se zasloužil dr. Miroslav Tyrš. Tohoto roku byla registrována první (a do roku 1946 jediná) obět hasiče z povolání při zásahu. Při zřícení stavby banky SLAVIA zahynul hasič Budějický.

1878
První dálkové spojení s hasiči bylo pomocí telegrafických tratí s Morseovými přístroji, a dále pomocí zvonkových požárních hlásičů. Propojeny byly Malá Strana, Staré a Nové Město a tři místa pražských dodavatelů vody.

1894
Až do roku 1916 byl ředitelem pražského Hasičského sboru František Vejdělek, velice výrazná postava hasičských dějin. Od roku 1897 byl Hasičský sbor samostatný, řízený pouze Dozorčí radou, která ale řešila i otázky finanční, problematiku výzbroje a výstroje a na tu dobu byla poměrně dobře řešena i otázka sociální. V případné pracovní neschopnosti byla zajištěna pro hasiče lehká práce a zajištěny byly i případné vdovy a sirotci

1900 NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ BYLO V PRAZE 138 PROFESIONÁLNÍCH HASIČŮ, SLOUŽÍCÍCH JIŽ V 8 STANICÍCH.

1919
Další významná postava hasičských dějin – Ing. Oldřich Uher – byl ředitelem až do roku 1935. Po vzniku tzv. Velké Prahy bylo zrušeno ředitelství hasičského sboru, který se stal součástí magistrátu jako jeho odbor. Byl označen jako „Stavební úřad, odbor 14 požární“. Předznamenala se tak zejména stavební prevence, což byla součást programu Ing. Uhra při nové organizaci pražského hasičstva. Sbor pan ředitel rozdělil na několik oddělení:

kancelářské (dnešní kancelář ředitele, personalistika a ostatní vnitřní správa)
požární policie (prevence)
telegrafní (spoje a informatika)
strážní (represe)
skladní (hospodářská správa, ekonomika)
Nezbytnost těchto oddělení pro chod Sboru v duchu Uhrova programu vyjadřoval slogan:

POHOTOVOST – RYCHLOST – ÚČINNOST

Hasiči byli vybaveni koženými kabáty a lehkými přilbami, měli k disposici také azbestové obleky proti sálavému teplu a přímému ohni, pro svoji ochranu užívali plynové masky a pro záchranu osob pak křísicí a oživovací přístroje.

1926
Dvě sedmičky v datu 7. 7. 1926 snad byly šťastné – u hasičů skončila éra koňských potahů, úspěšně pokračovala motorizace Sboru a vznikla centrální stanice. Právě toho dne se hasiči nastěhovali do bývalého obecního dvora v dnešní Sokolské ulici a ředitelství pražského Sboru je na HS-1 dodnes. Dlužno poznamenat, že se třemi výjezdovými družstvy a operačním střediskem, vedením prevence, personalistikou a s techniky a vyšetřovateli požárů.

1939
Ještě v počátku tzv. Protektorátu – v červenci 1939 – uspořádal pražský primátor dr. Klapka velkou přehlídku hasičů a 17. srpna t.r. proběhlo námětové cvičení na Staroměstskou radnici, kde byl veřejnosti poprvé předveden automobilový žebřík o dosahu 45 metrů. Za tři roky poté pak po atentátu na R. Heydricha bylo zaznamenáno zneužití hasičů – pod namířenými kulomety museli asistovat při dobývání kostela v Resslově ulici, kde se skrývali parašutisté – atentátníci. Za německé okupace byli hasiči vybavováni podle německých norem a od listopadu 1942 v Praze velel plk. Bruno Petersen, požární ředitel z Düsseldorfu. Tento ředitel jednak zvyšoval početní stavy – koncem roku 1944 bylo v Praze na 700 hasičů – ale také byly vystavěny jak provizorní, tak nové stanice v Dejvicích, Holešovicích, Libni, Strašnicích, v Krči, na Smíchově a Žižkově. Ze Smíchova se hasiči přemístili v roce 2001 a holešovická stanice je v provozu dodnes(!).

1945
Do konce války se mnozí hasiči účastnili protiněmeckého odboje a pět z nich to zaplatilo životem – dva v Terezíně a tři v povstání. Své zásahy v době pražského povstání měli hasiči ztížené zásahy vojenskými, například střelbou jednotek SS po hasičích jedoucích k hořící Staroměstské radnici (obdobná situace byla v roce 1968). Velitel Petersen byl internován a velitelem se až do roku 1948 stal doc. Dr. Pilz, iniciátor vzniku Mezinárodního výboru pro technický boj s požáry (CTIF).

1950
Zákonem č. 32/50 Sb. byla zřízena v Praze místní velitelství požární ochrany, hodnosti hasičů byly sovětské a tak až do roku 1960 jsme měli mladší seržanty a staršiny apod.

1954
Začal platit další zákon č. 35 z roku 1953, který znamenal vydělení prevence z požárních útvarů. Ta byla totiž definována jako součást státní správy a stala se součástí odborů vnitřních věcí na tehdejších národních výborech. Opět byla potvrzena dvojí podřízenost – Ústřednímu národnímu výboru hl. m. Prahy a ministerstvu vnitra. Výjezdové jednotky tvořily samostatný Útvar požární ochrany (ÚPO)

1959
Po pěti letech vzniká nový zákon č.18/58 Sb. o požární ochraně, který si v Praze vynutil začlenění orgánů prevence pod jednotné velení s výjezdovými jednotkami v ÚPO. V jednotlivých městských obvodech byla odloučená pracoviště prevence a v ústředí bylo jejich vedení a specializovaná pracoviště, např. stavební prevence.

1970
Bylo zavedeno jednotné telefonní číslo 150 pro volání o pomoc při požárech nebo jiných událostech, ke kterým bylo třeba hasičů. Další linka –158– byla zřízena pro policii (tehdy Veřejnou bezpečnost) až o tři roky později.

1972
Začátkem normalizačních let došlo k dalšímu dělení hasičské složky a to na samostatný Požární útvar hl. m. Prahy a Městskou inspekci požární ochrany (MIPO), která byla zprvu přímo odborem Národního výboru hl. m. Prahy, a později jeho zařízením. V každém případě to byly dva subjekty, vykonávající aktivní požární ochranu jednak likvidací požárů a technickými pomocemi občanům a podnikům a na druhé straně zejména požární prevencí při posuzování projektů staveb a technologií a kontrolami stavu PO. MIPO NVP se stala odborným garantem požární prevence už proto, že kromě obvodních pracovišť měla specializovaná pracoviště pro stavební prevenci, posuzování technologií a na krčské stanici byla vybudována i laboratoř pro zkoumání požárních vlastností výrobků a různých materiálů. Ta se později stala součástí Technického ústavu PO ministerstva vnitra s působností státní zkušebny.

1986
Od poloviny roku byl ustaven Sbor PO České republiky, jehož součástí byly orgány pro prevenci (státní požární dozor) – Správy Sboru PO a pro represi – Útvary Sboru PO, pracující a hospodařící po letech odloučení společně. Sbory PO byly zřizovány okresními, resp. magistrátními úřady a podniky.

1990
Rychlost politických a společenských změn na přelomu 80. a 90.let ilustruje příběh jmenování nového náčelníka MS Sboru PO v hl.m.Praze. Během inaugurace bývalého vyšetřovatele a zástupce velitele PÚP JUDr.Šubrta náčelníkem Ing.Stokláskem, byl místo něho navržen skupinou hasičů JUDr.Kohout, který nastoupil do funkce 5 dní poté.

1995
Několika novelami byl upraven současný zákon č. 133/85 Sb. s tím, že se Sbor PO změnil na HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČESKÉ REPUBLIKY. Název vyjadřuje vlastní poslání sboru, kdy se hasiči věnují především záchraně lidí, zvířat a majetku. K tomu se také školí jako záchranáři a umějí zasahovat např. z vrtulníků, ve výškách i hloubkách, na skalách i pod vodou. Organizačně se HZS člení do okresů, resp. měst a podniků. Součinnost s dobrovolnými jednotkami není dotčena. Vnitřně jsou jednotlivé sbory členěny na sekce prevence, represe, služeb, vnitřní správy a ekonomiky. Podobnost s organizací podle Ing. Uhra není náhodná, tehdejšímu řediteli JUDr. Františku Kohoutovi byl vzorem a vliv hasičských představitelů Prahy na novou koncepci hasičstva České republiky nebyl zanedbatelný.

2000
Novelizace zákona – nejen záchranný sbor, ale už systém V tomto roce je novelizován zatím jediný zákon o požární ochraně, Hasičskému záchranném sboru patří samostatný zákon. Jsou přijaty i další zákony, tvořící bezpečnostní systém, těmto předpisům se souhrnně říká „balík bezpečnostních zákonů“:

zákon č. 237/2000 Sb. kterým se mění zákon 133/85 Sb.o požární ochraně;
zákon č. 238/2000 Sb. o Hasičském záchranném sboru České republiky;
zákon č. 239/2000 Sb. o Integrovaném záchranném systému;
zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení (krizový zákon);
zákon č. 241/2000 Sb. o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.


V následujícím roce je vydáno pod. č. 67/2001 Sb. úplné znění novelizovaného zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, jak vyplývá z pozdějších změn a rovněž jsou k němu vydány prováděcí vyhlášky.

NA PŘELOMU 20. A 21. STOLETÍ BYLO V PRAZE JIŽ 848 PROFESIONÁLNÍCH HASIČŮ NA 11 STANICÍCH, KROMĚ TOHO 13 PROFESIONÁLNÍCH SBORŮ V PODNICÍCH A 47 DOBROVOLNÝCH HASIČSKÝCH SBORŮ PODNIKŮ (13 SBORŮ) A MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ (34 SBORŮ) ZEJMÉNA NA OKRAJÍCH MĚSTA.
Sdílet