Ombudsman: Zrušme protipožární vyhlášku, pomáhá jen obchodníkům
Ombudsman Otakar Motejl Veřejný ochránce práv předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb („protipožární vyhláška"), vydané Ministerstvem vnitra a účinné od 1. července 2008. Tato vyhláška mj. stanovuje povinnost vybavit nové domy hasicími přístroji a u vybraných objektů i kouřovými čidly. Hasiči v čele s generálním ředitelstvím HZS ČR jsou proti.
Ombudsman Otakar Motejl Veřejný ochránce práv předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb („protipožární vyhláška"), vydané Ministerstvem vnitra a účinné od 1. července 2008. Tato vyhláška mj. stanovuje povinnost vybavit nové domy hasicími přístroji a u vybraných objektů i kouřovými čidly.
Hasiči v čele s generálním ředitelstvím HZS ČR jsou proti.
Podle ochránce je protipožární vyhláška v rozporu s Ústavou i Listinou základních práv a svobod a pod pojmem „veřejný zájem" se ve skutečnosti skrývají soukromé majetkové zájmy.
Za zásadní nedostatek považuje ochránce skutečnost, že vyhláška ve většině svých ustanovení odkazuje na české technické normy, které veřejnosti nejsou běžně dostupné a nejsou navíc dostupné bezplatně. Tato praxe podle ochránce odporuje ústavním principům, podle nichž musí být právní normy už ze své podstaty přístupné veřejně a bezplatně všem.
Protipožární vyhláška dále stanovuje vlastníkům staveb povinnost pořídit hasicí přístroje, zajistit jejich pravidelnou revizi a ve specifikovaných případech pořídit také kouřové čidlo. Tuto povinnost tvůrce vyhlášky – Ministerstvo vnitra – zdůvodňuje veřejným zájmem na ochraně před nebezpečím vzniku a šíření požárů. Uvádí, že vyhláška je reakcí na celkový statisticky doložený negativní trend nárůstu požárů bytů a domů a s tím spojenými úmrtími.
Oficiální a dostupné statistiky Hasičského záchranného sboru však o žádném negativním nárůstu nevypovídají – počet požárů v letech 2003–2007 je prakticky na stejné úrovni, stejně jako počet zraněných. U usmrcených dokonce v roce 2007 došlo oproti minulým letům k poklesu. Jak navíc ochránce zjistil, neexistuje ani statistika, která by prokazovala, že v objektech s hasicími přístroji a kouřovými čidly dochází k požárům méně často a škody na zdraví či majetku jsou menší. Na celkových statistikách požáru se neprojevilo ani povinné zvýšení počtu hasicích přístrojů u větších objektů v roce 2001 (1 přístroj na každých započatých 200m2 půdorysné plochy, z původních 400m2).
Ochránce z těchto skutečností vyvozuje, že stanovení povinnosti pořídit do nových domů hasicí přístroje není odůvodněné a pouze přispívá k zájmům těch osob, které budou mít z takto uložené povinnosti finanční profit. Potvrzuje to nakonec i samo Ministerstvo vnitra, které v důvodové zprávě k vyhlášce otevřeně uvádí, že „vyhláška bude mít pozitivní dopad na činnost malých a středních podnikatelů z hlediska jejich uplatnění při výrobě, revizích a opravách některých druhů výrobků sloužících k zabezpečení požární ochrany ve stavbách".
Předcházení škodám z požárů může být podle ochránce dosahováno jinými metodami, které spadají do oblasti soukromoprávní, jako jsou například výhodnější pojistné podmínky.
V případě kouřových čidel ochránce mj. namítá nesmyslnost požadavku, aby vlastníci rodinných domů instalovali čidlo v „části vedoucí k východu". Požáry obvykle vznikají v jiných částech domu a jestliže by k požáru došlo např. v noci v dětském pokoji, uzavřeném běžnými dveřmi a odděleném od zádveří k východu ještě další místností, došlo by k udušení či uhoření dětí dříve, než by čidlo na kouř reagovalo.
Celý text návrhu s kompletní právní argumentací je zde:
Veřejný ochránce práv
JUDr. Otakar Motejl
V Brně dne 18. prosince 2008
Sp. zn.: 6821/2008/VOP/PKK
Ústavní soud ČR, Joštova 8, 660 83 Brno
Navrhovatel: JUDr. Otakar Motejl, veřejný ochránce práv
Účastník řízení: Ministerstvo vnitra
N á v r h
na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb
alternativně
na zrušení částí vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb
dle ustanovení § 64 odst. 2 písm. f) zákona o Ústavním soudu
T r o j m o
I.
Návrh na zrušení právního předpisu
Využívaje svého oprávnění zakotveného ustanovením § 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podávám tímto návrh na zrušení
vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb jako celku
alternativně
návrh na zrušení
následujících ustanovení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb
§ 2 odst. 1 písm. e),
§ 2 odst. 2 písm. b),
§ 3 až § 9,
§ 10 odst. 1, 2, 6
§ 11 odst. 1 a 2
§ 12 až § 14,
§ 15 odst. 1 a 5
§ 16
§ 17 odst. 1, 7 a 9
§ 18 odst. 1, 2, 4, 5, 6
§ 19 odst. 1, 2, 3, 9
§ 21 odst. 1 a 4,
§ 22 odst. 1 a 4,
§ 23 odst. 1
§ 24 odst. 1, 2 a 4
§ 25 odst. 1 a 4
§ 26 odst. 2
§ 28 odst. 2
§ 30 odst. 2, 3, 4 a 10
§ 31
a přílohy č. 1, 4, 5, 7, 8 a 9.
II.
Obecné informace o „protipožární vyhlášce"
1) Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb (dále též „vyhláška o technických podmínkách požární ochrany staveb" nebo „napadená vyhláška"), byla vydána Ministerstvem vnitra, a to na základě zákonného zmocnění obsaženého v ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška byla zveřejněna v částce 10/2008 Sbírky zákonů a nabyla účinnosti dne 1. července 2008.
2) Vyhláška v obecné rovině upravuje technické podmínky požární ochrany pro navrhování, provádění a užívání stavby. V naprosté většině ustanovení vyhláška odkazuje na české technické normy (ať již se jedná o technické normy uvedené v příloze č. 1, nebo v příloze č. 4, 5, 7 a 8).
3) V ustanovení § 13 odst. 1 dále vyhláška v odkazující normě upravuje počty přenosných hasících přístrojů (tyto jsou potom podrobněji upraveny v příloze č. 4). Příloha č. 4 určuje počet hasicích přístrojů obecně a konkrétně v jednotlivých druzích staveb (rodinné domy, bytové domy, ubytovací zařízení apod.).
4) V ustanovení § 14 odst. 3 vyhláška zakotvuje povinnost vlastníků vybraných staveb vybavit stavbu zařízením pro autonomní detekci a signalizaci uvedenou v příloze č. 5. V dalších ustanoveních (§ 15 odst. 5, § 16 odst. 2, § 17 odst. 7, § 18 odst. 5) potom vyhláška opět upravuje povinnost vlastníků vybavit stavby detekčními zařízeními, přičemž blíže (dle jednotlivých druhů staveb) stanoví umístění takového zařízení. Otázku definice zařízení autonomní detekce potom stanoví příloha č. 5.
III.
Technické normy
1) Jakožto veřejný ochránce práv jsem se opakovaně setkal s tím, že normotvůrce využívá pro stanovení závazných pravidel chování odkaz na české technické normy. Takový postup sám o sobě neshledávám jako závadný, problematická je však skutečnost, že tyto technické normy nejsou běžně dostupné veřejnosti, především však nejsou dostupné bezplatně.
2) Adresát právní normy tak pro zjištění obsahu závazného pravidla chování namísto nahlédnutí do veřejně (a především bezplatně) přístupné Sbírky zákonů, je povinen objednat za nemalou finanční částku technickou normu u nestátního subjektu (Český normalizační institut), od 1. ledna 2009 u organizační složky státu (Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví). Přestože se s účinností od 1. ledna 2009 počítá s postupnou elektronizací technických norem (tedy s jejich zpřístupněním prostřednictvím internetu s možností fulltextového vyhledávání), ani nadále se nepředpokládá, že by technické normy, na které odkazují příslušné právní normy, měly být zpřístupňovány bezplatně (nově se počítá pouze s 50% zlevněním oproti současnému stavu).
3) Dovoluji si tvrdit, že praxe státu v tomto směru odporuje základním principům právní normotvorby, tedy že obecně závazná pravidla chování mají být přístupná každému bez omezení tak, aby mohl své chování upravit právně aprobovaným způsobem, a vyhnout se tak případné právní sankci.
4) Právní normy (a tedy i právem aprobované technické normy) musí být ze své podstaty přístupné veřejně a bezplatně už proto, že přístup k jejich obsahu nemůže být závislý na finančních příjmech a sociálním statusu jednotlivce. V opačném případě by totiž došlo k porušení jednoho ze základních principů demokratického právního státu – tedy „rovnosti před zákonem" (čl. 1 Ústavy, čl. 1 Listiny základních práv a svobod).
5) Kromě uvedeného požadavek veřejné a bezplatné dostupnosti právních norem vyplývá i ze samotné povahy demokratického právního státu. Demokratický stát je založen na principu společenské smlouvy (čl. 2 Ústavy) a plní takové úkoly, které mu lid prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní svěřuje. V Ústavě a v Listině základních práv a svobod (dále též „Listina") však lid vyjadřuje jednoznačný požadavek, aby povinnosti byly ukládány pouze zákonem nebo na základě zákona, způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), a současně při zachování dalších podmínek (zákaz diskriminace – čl. 4 odst. 3 Listiny, šetření podstaty a smyslu základních práv a svobod – čl. 4 odst. 4 Listiny apod.).
6) Zákon, který upravuje zveřejňování právních předpisů, je zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv (dále též „zákon o Sbírce zákonů"). Tento zákon v ustanovení § 1 definuje, které právní předpisy se zveřejňují ve Sbírce zákonů. Dále tento zákon v ustanovení § 8 odst. 4 obsahuje pravidlo pro publikaci rozsáhlých příloh právních předpisů. Zákon o Sbírce zákonů však nezná případ, kdy by se určitá část právní normy (in concreto pravidlo chování, které je určeno právní normou odkazující na českou technickou normu), nestala její materiální součástí, která je veřejně a bezplatně přístupná způsobem, který zákon stanoví (§ 12 odst. 1 a 2 téhož zákona).
7) Z uvedených důvodů si dovoluji tvrdit, že vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, je v rozporu jak s čl. 1 a 2 Ústavy či čl. 1, 2 a 4 Listiny, tak se zákonem o Sbírce zákonů. Jakékoliv ustanovení právního předpisu, které má normativní charakter, totiž musí být dostupné veřejně a bezplatně. Jestliže stát v právním předpisu odkazuje na technickou normu, je potom jeho povinností zajistit veřejnou a bezplatnou dostupnost takové normy. V opačném případě nejde o stanovení právní povinnosti ústavně konformním způsobem.
8) Vzhledem k tomu, že napadená vyhláška v naprosté většině svých ustanovení odkazuje na české technické normy a lze říci, že bez nich nemá její samostatná existence význam, předkládám především návrh na její úplné zrušení. Dle mého názoru je spjatost vyhlášky s technickými normami tak silná, že nemá význam rušit pouze dílčí ustanovení vyhlášky.
9) Pro případ, že by se Ústavní soud neztotožnil s mým názorem na spjatost vyhlášky s technickými normami, předkládám shora uvedený alternativní návrh na zrušení těch ustanovení vyhlášky, která
(1) přímo odkazují na české technické normy, nebo která
(2) shledávám problematickými z jiných důvodů (k tomu viz níže).
IV.
Hasicí přístroje a kouřová čidla
1) Kromě rozporu se základními pravidly normotvorby vidím rozpor některých ustanovení napadené vyhlášky i s jinými ústavními principy. Jde především o rozpor ustanovení § 13, § 14 odst. 3, § 15 odst. 5, § 16 odst. 2, § 17 odst. 7 a § 18 odst. 5 s principem proporcionality, neboli přiměřenosti v širším smyslu.
2) Jakožto veřejný ochránce práv se v praxi setkávám s tím, že státní orgány, které jsou zákonným zmocněním oprávněny vydat podzákonný předpis, ve snaze hájit veřejný zájem v určitých případech reálně vyprazdňují maximu svobody zakotvenou v čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
3) Listina a Ústava předpokládají, že jsou to především svobodní jedinci, kteří si sami spravují své vlastní záležitosti a určují, ve kterých případech přistoupí k určitému opatření majícímu za cíl ochranu životů, zdraví, majetku jich samotných a osob jim blízkých. Listina i Ústava tak stojí na principu ochrany autonomní sféry jedince před zásahy státní moci a k tomuto ušlechtilému cíli poskytují rozsáhlé instrumentárium ochrany.
4) Přestože je zřejmé, že svobodní jedinci nejsou „ostrovy samy pro sebe", ale jsou členy společnosti, která (jakožto entita kvalitativně odlišná od individualit tvořících její součást) má rovněž své legitimní zájmy, je třeba vnímat zájmy jednotlivce a zájmy společnosti jakožto dvě maximy, mezi nimiž je nezbytné v každém jednotlivém případě nalézat spravedlivou rovnováhu.
5) Chci úvodem shrnout, že stát sice má oprávnění zákonem (resp. zprostředkovaně vyhláškou, pokud tato má výslovné zákonné zmocnění) stanovit povinnosti svým občanům, nesmí tak ale činit svévolně, pro stanovení povinností musí existovat legitimní a rozumný důvod a normativní prostředky zvolené k dosažení zvoleného cíle musí být vhodné, přiměřené a zároveň musí být zvolený poměr mezi zásahem do základních práv a svobod a veřejným zájmem kvalitativně „optimální" ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny.
6) Současně podotýkám, že se v praxi rovněž setkávám s tím, že pod pojmem veřejného zájmu, na základě něhož jsou stanovovány nejrůznější zákonné či podzákonné zákazy či omezení, se v některých případech skrývají ve skutečnosti majetkové zájmy soukromé. I tento přístup je dle mého názoru třeba odmítnout, neboť zákonodárce sice je oprávněn v obecné rovině omezit práva jedněch ve prospěch práv druhých (typicky se jedná o případy ochrany slabší smluvní strany v soukromém právu – tj. jde např. o ochranu nájemníků, spotřebitelů, autorů apod.), i takové opatření však musí být legitimní v tom smyslu, že sleduje obecně uznávané principy rovnosti, zákazu diskriminace, solidarity apod., a že tohoto cíle je dosahováno přiměřenými prostředky (např. nález sp. zn. Pl. ÚS 56/05).
7) Pohlížeje na právní úpravu způsobem výše uvedeným, tvrdím, že ustanovení uvedená v čl. IV. odst. 1 tohoto návrhu vybočují z limitů, které Ústava a Listina dává normotvůrci pro stanovení povinností adresátům právní normy.
8) Důvody, které mě k tomuto závěru vedou, jsou následující:
Dotčené základní právo
9) Napadená ustanovení vlastníkům staveb stanovují povinnosti, které ve svém důsledku dopadají do jejich majetkové sféry. V jednom případě (§ 13 ve spojení s přílohou č. 4) jde o povinnost pořízení hasícího přístroje a povinnost provádění (resp. objednávání) jeho pravidelné revize, v případě druhém jde o povinnost instalace tzv. zařízení autonomní detekce (tedy opětovné povinné vynaložení finančních prostředků). Základním právem, které je v tomto případě dotčeno (čl. 4 odst. 4 Listiny), je tedy právo vlastnické.
Legitimní cíl
10) V obou případech je samozřejmě možné uložení příslušné povinnosti na první pohled odůvodnit veřejným zájmem na ochraně majetku a zdraví před nebezpečím vzniku, rozvoje a šíření požárů. Požadavek legitimního cíle se tedy zdá být naplněn.
11) Zatímco v případě povinnosti instalovat tzv. zařízení autonomní detekce lze legitimnost cíle akceptovat (problém zde spatřuji spíše v přiměřenosti takového opatření v užším slova smyslu – viz níže), v případě povinnosti pořízení hasícího přístroje tomu tak dle mého názoru není. Resp. zde jde právě o situaci popsanou výše, tedy že pod hávem veřejného zájmu se ve svém důsledku skrývají majetkové zájmy soukromé.
12) Ministerstvo vnitra k otázce nezbytnosti vybavení rodinného domu hasicím přístrojem uvádí, že jde o „reakci na celkový statisticky doložený negativní trend nárůstu požárů v bytovém domovním fondu a s nimi souvisejícími úmrtími" (viz dopis generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 2. ledna 2008, č.j. PO-3167/C-2007; příloha č. 1).
13) Obdobně ministr vnitra k dané problematice uvádí (dopis ze dne 17. dubna 2008, č.j. MV-33849–3/MV-2008; příloha č. 2): „Ministerstvo vnitra při zpracování vyhlášky č. 23/2008 Sb., v ustanovení § 13 odst. 1 a následně v příloze č. 4 reagovalo, obdobně jako jiné státy, na negativní trend nárůstu úmrtí, zranění a vysokých škod, které byly v předcházejících letech způsobeny požáry, a to především v domácnostech, včetně rodinných domů".
14) Skutečností však zůstává, že oficiální statistiky Hasičského záchranného sboru (dostupné z: http://www.hzscr.cz/…rocenky.aspx) o takové skutečnosti nevypovídají (údaje se týkají počtu požárů v bytovém fondu).
| Rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 |
| Počet požárů | 2963 | 2616 | 2614 | 2631 | 2652 |
| Usmrceno osob | 66 | 74 | 74 | 79 | 58 |
| Zraněno osob | 447 | 420 | 424 | 398 | 473 |
| Přímá škoda | 223 mil. Kč | 265 mil. Kč | 279 mil. Kč | 323 mil. Kč | 335 mil. Kč |
15) V případě počtu požárů, usmrcených a zraněných osob, žádný statisticky doložený negativní trend není zřejmý. V případě dílčí kategorie „přímá škoda", se jedná o statisticky relativně málo průkazný prvek, protože na rozdíl od dalších sledovaných položek je zatížen řadou subjektivních faktorů (hlavním problémem je relativita odhadu výše škody, která je odvozována od výše uváděné pojistníky pro účely pojistného plnění, nikoliv od objektivního hodnocení provedeného například znalcem).
16) Přestože se v dnešní době výrazně zvýšil počet přístrojů „vypínaných"" dálkovým ovládáním, které však po celých 24 hodin zůstávají pod napětím (v tzv. „spícím režimu„), v domácnostech jsou běžně používány dále „rychlovarné konvice“ bez tepelné pojistky anebo sortiment osvětlovacích těles vybavených trvale napájenými transformátory, nelze konstatovat, že by nárůst počtu požárů, úmrtí a škod byl nějakým způsobem alarmující.
17) Na základě dostupných údajů se odvažuji tvrdit, že stanovení povinnosti pořídit do nově budovaných staveb hasící přístroje ve skutečnosti přispívá k zájmům těch osob, které budou mít z takto uložené povinnosti finanční profit. Tvůrce vyhlášky se touto skutečností ostatně ani netají, když v důvodové zprávě k vyhlášce (str. 2) otevřeně uvádí:
18) „Vyhláška bude mít pozitivní dopad na činnost malých a středních podnikatelů z hlediska jejich uplatnění při výrobě, revizích a opravách některých druhů výrobků sloužících k zabezpečení požární ochrany ve stavbách (např. zařízení požární signalizace, hasicí přístroje), u nichž se nově předpokládá umísťování i ve stavbách menšího rozsahu" (viz příloha č. 3).
19) Současně nelze odhlédnout od toho, že o „inflaci" počtu přenosných hasicích přístrojů svědčí i další skutečnosti. V roce 1996 požadovala vyhláška Ministerstva vnitra č. 21/1996 Sb. jeden přístroj na plochu 400 m2. Za pět let v roce 2001 nová vyhláška Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb. snížila tuto plochu o polovinu na 200 m2. Jak se projevil efekt návrhového zvýšení počtu přístrojů o 100 % na celkovou statistiku počtu a rozsahu požárů vypovídá následující tabulka (údaje se týkají celkového počtu požárů na území České republiky).
| Rok | Počet požárů | Usmrceno osob | Zraněno osob | Přímá škoda [Kč] |
| 1996 | 21539 | 118 | 1037 | 1,35 mld. |
| 1997 | 21540 | 135 | 1026 | 1,23 mld. |
| 1998 | 24041 | 96 | 1123 | 1,90 mld. |
| 1999 | 20858 | 105 | 934 | 2,09 mld. |
| 2000 | 20919 | 100 | 975 | 1,43 mld. |
| 2001 | 17285 | 99 | 881 | 2,05 mld. |
| 2002 | 19132 | 109 | 942 | 3,73 mld. |
| 2003 | 28937 | 141 | 1112 | 1,84 mld. |
| 2004 | 21191 | 126 | 918 | 1,67 mld. |
| 2005 | 20183 | 139 | 914 | 1,63 mld. |
| 2006 | 20540 | 144 | 919 | 1,93 mld. |
| 2007 | 22394 | 130 | 1023 | 2,16 mld. |
20) Tvrdím, že stát sice je oprávněn stanovit z důvodu prevence přecházení škod konkrétní povinnosti, může tak učinit pouze v případě, kdy je uložení konkrétní právní povinnosti skutečně odůvodněné. Ze shora uvedených důvodů tvrdím, že tento požadavek v případě povinnosti vybavit příslušné stavby hasicími přístroji (§ 13, příloha č. 4 napadené vyhlášky) naplněn není.
Vhodnost, subsidiarita
21) I pokud bychom přijali tezi, že v obou případech je naplněn požadavek legitimního cíle, tvrdím, že příslušná ustanovení nesplňují požadavek vhodnosti, resp. subsidiarity ve smyslu existence alternativních prostředků, jak dosáhnout požadovaného cíle.
22) Chci uvést, že v liberální demokracii je především věcí samotných občanů, jakým způsobem budou chránit své zdraví a majetek. Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v této souvislosti ostatně každému stanovuje všeobecnou prevenční povinnost, která v obecné rovině ukládá jednoznačný příkaz „počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí" (§ 415). Volba prostředků, kterých bude použito při plnění této zákonné povinnosti, však již záleží především na každém z adresátů této právní normy.
23) Cíle preventivního předcházení škodám dle mého názoru může být zjevně dosahováno jinými metodami, které spadají typicky do oblasti soukromoprávní, například půjde o výhodnější pojistné podmínky. Bude tedy například věcí pojišťoven, aby občanům, kteří vybaví své stavby hasicími přístroji, stanovily menší pojistné (obdobný přístup se bez problémů uplatňuje u různých druhů „havarijního pojištění" motorových vozidel, kdy je vlastník motorového vozidla finančně zvýhodňován, pokud má automobil lépe chráněný proti krádeži různými bezpečnostními opatřeními).
24) V případě povinnosti vybavit příslušné stavby hasicími přístroji je však současně třeba přihlédnout k tomu, že primárním nástrojem k likvidaci požáru v prostoru s ohniskem požáru je obecně pojímána voda a ventilační zařízení pro odvod kouře a tepla (viz Interpretační doporučení č. 2 Evropské komise ke Směrnici 89/106/EHS [část 4.2.3.3], příloha č. 4).
25) Co se týče hasicího přístroje, tento představuje prostředek sice účinný, nicméně pro své působení předpokládá celou řadu odborných znalostí a dovedností. Aby hasicí přístroj mohl plnit svou funkci, musí být osoba, která jej používá, proškolena ve způsobech jeho použití a především musí vědět, ve kterých případech jej má použít. V opačném případě může být hasicí přístroj dokonce i nebezpečný. Například vyhláškou doporučovaný práškový hasicí přístroj 34A není možné bezpečně použít pro hašení požárů třídy F (požáry rostlinných nebo živočišných olejů a tuků používaných v kuchyňských spotřebičích), které patří v domácnostech k jedněm z nejčastějších.
26) Samotné stanovení povinnosti vybavit příslušné stavby hasicími přístroji bez toho, že by se vlastníci těchto staveb pravidelně proškolovali v požární bezpečnosti a použití jednotlivých typů hasicích přístrojů, představuje z hlediska deklarovaného cíle prostředek nevhodný.
27) Obdobně nevhodným prostředkem by například byla povinnost ukládající vlastníkům motorových vozidel, aby v rámci tzv. „povinné výbavy" vozili v autolékárničce prostředky k zajištění průchodnosti dýchacích cest nebo analgetika. Podání takových léčiv a zdravotnických prostředků rovněž vyžaduje odborné dovednosti a jejich „laická" aplikace by zraněné osobě mohla ublížit.
28) Z uvedených důvodů tvrdím, že stanovení povinnosti vybavit příslušné stavby hasicími přístroji, je nástrojem nevhodným (naopak dovedeno do důsledků, může v řadě případů laické použití hasicího přístroje v domácnosti způsobit více škody, než užitku).
29) Co se týče povinnosti vybavit příslušné stavby zařízeními autonomní detekce (§ 14 odst. 3, § 15 odst. 5, § 16 odst. 2, § 17 odst. 7, § 18 odst. 5 a příloha č. 5), i zde jde o prostředek, který je třeba bez zakotvení bližších podrobností považovat za prostředek nevhodný.
30) Především v napadené vyhlášce chybí ustanovení, které by požadovalo, aby zařízení zajišťovalo určitý bezpečnostní standard. Autonomní čidlo tedy musí být více funkční (musí rozlišit běžný kouř od oxidu uhelnatého), musí mít vestavěný autotest a nesmí být napájeno pouze z akumulátorové baterie.
31) Současně vyhláška ukládá vlastníkům rodinných domů nesmyslnou povinnost instalovat zařízení autonomní detekce v „části vedoucí k východu" z rodinného domu. Nesmyslnost této povinnosti je zřejmá již jen z fyzikálních důvodů. Například v noci dojde v rodinném domku k požáru v ložnici dětí uzavřené běžnými pokojovými dveřmi, která ústí do obývacího pokoje, na který navazuje oddělené zádveří k východu, kde vyhláška ukládá instalovat kouřové čidlo. Je zřejmé, že v takovém případě čidlo po dlouhou dobu žádný požár hlásit nemůže (dříve by došlo k uhoření/ udušení dětí, než k tomu, že by čidlo zareagovalo na kouř).
32) Logická by tedy byla povinnost instalovat zařízení do místnosti určené ke spánku, neboť zde může čidlo plnit efektivně účel, ke kterému slouží (například v ustanovení § 17 odst. 7 napadené vyhlášky je v tomto směru správně stanoveno, že v ubytovacím zařízení musí být čidlo umístěno v každém pokoji pro hosty).
33) Co se týče posouzení odborných stránek věci, které jsou pro posuzování proporcionality ustanovení § 13, § 14 odst. 3, § 15 odst. 5, § 16 odst. 2, § 17 odst. 7, § 18 odst. 5 a příloh č. 1, 4 a 5 klíčové, dovoluji si Ústavnímu soudu navrhnout jako důkaz výslech Ing. Františka Pelce bytem Ostrava a to pro případ, že budou má skutková tvrzení v řízení zpochybňována. Ing. František Pelc je odborník na protipožární ochranu a tvůrce řady technických norem, který by se měl případně vyjádřit k (1) propojenosti vyhlášky s technickými normami, (2) k praktickým důsledkům napadených ustanovení a (3) k možnosti/nemožnosti prostřednictvím zvolených prostředků dosáhnout deklarovaného cíle na ochraně majetku, života a zdraví.
Rovnost
34) Vzhledem k tomu, že v obou případech (tedy jak u hasicích přístrojů, tak u zařízení autonomní detekce) se jedná o technicky „jednoduchá zařízení" a jejich instalace je možná bez nutnosti provádění zásadních rekonstrukcí stavebních objektů, tvrdím, že stanovení povinnosti instalovat tato zařízení pouze do nových staveb (§ 32 odst. 3 vyhlášky), je diskriminační (rozporné s čl. 4 odst. 3 Listiny).
35) Pokud by stát skutečně chtěl chránit majetek a zdraví občanů, neexistuje dle mého názoru jediný legitimní důvod, proč nestanovit povinnost instalace hasicích přístrojů a zařízení autonomní detekce do veškerých staveb, které jsou zmiňovány v napadených ustanoveních.
36) Jedná se o obdobný případ, jako kdyby normotvůrce v případě tzv. „povinné automobilové výbavy" zakotvil povinnost vozit autolékárničku nebo tažné lano pouze ve vozech, které budou uvedeny na trh od určitého data.
37) Mám za to, že v obou případech jde o zařízení snadno instalovatelná, avšak vlastníci „nových domů" jsou oproti vlastníkům „domů starých" povinni vynakládat finanční prostředky na vybaveních svých nemovitostí příslušnými zařízeními.
38) Přitom se odvažuji tvrdit, že počet požárů ve starších nemovitostech několikanásobně přesahuje počet požárů v novostavbách. Pokud by již tedy normotvůrce chtěl zlepšit úroveň protipožární ochrany, měl by uložit povinnost spíše těm vlastníkům, u nichž je riziko požáru pravděpodobnější. Současně však dodávám, že postavení obou skupin vlastníků by mělo v daném ohledu být rovné, tedy že by povinnost (o jejíž smysluplnosti jinak pochybuji – viz výše) měla být stanovena všem bez rozdílu.
V.
Závěrečné shrnutí
1) Jsem hluboce přesvědčen o tom, že vyhláška, jejíž přezkum je předmětem tohoto návrhu, je z výše uvedených důvodů rozporná jak s ústavním pořádkem České republiky, tak se zákonem o Sbírce zákonů.
2) Závěrem navrhuji, aby Ústavní soud rozhodl o petitu tohoto návrhu tak, jak je vymezen v čl. I.
JUDr. Otakar M o t e j l
veřejný ochránce práv
Info: web ombudsmana http://www.ochrance.cz/
-wap-
