Úterý 19. září 2017, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner VIP: Lenzing 970x150 OK

Postavte si vlastní polygon…

Taky jste už někdy měli pocit, že vaše standardní výcviky na stanici jsou už po letech jaksi „omšelé“ a chtělo by to něco nového, něco, čím by se zásahový hasič ještě více mohl zdokonalit či přiblížit reálu?

Taky jste už někdy měli pocit, že vaše standardní výcviky na stanici jsou už po letech jaksi „omšelé“ a chtělo by to něco nového, něco, čím by se zásahový hasič ještě více mohl zdokonalit či přiblížit reálu?

Věřím tomu, že do podobné situace se už dostal leckterý velitel čety nebo družstva, či jiný pracovník mající na starosti odborný výcvik i na jiných stanicích v republice, pokud mu tedy ovšem na zvyšování profesionality a vylaďování teamové práce svých svěřenců záleží.

Do podobné situace jsme se dostali také u nás, na bruntálské stanici C1. Ne že by spektrum nabízených výcviků nebylo dostatečně široké. Stejně jako i na jiných stanicích, také u nás se účastníme nepřeberného množství různorodých výcviků, ať už to jsou výcviky zaměřené na řidičské schopnosti při ovládání vozidel či člunů, výcviky zaměřené na ovládání nejrůznějších technických prostředků či výcviky podporující zvládnutí a implementaci některých teoretických znalostí do praxe, a to např. v případě zdravovědy nebo všeobecně oblíbené chemie. Někteří naši místní velitelé jsou dokonce natolik kreativní, že v rámci přípravy periodických prověřovacích či taktických cvičení dokáží mužstvo často i po letech znovu a znovu překvapit.

Kreativitě velitelů se při přípravě cvičení meze nekladou

Jako příklad lze uvést poslední březnové cvičení, kdy v lese za Bruntálem, zůstal na vratkém posedu uvězněn vysílený turista – civilní figurant, jehož záchrana souvisela s vytvořením lanovky a následným transportem přes rozbahněné močály. Hasiči si dali řádně do těla, avšak ještě před výjezdem jim tento výcvik jejich velitel zpestřil simulovanou závadou prvního výjezdového vozu, kdy hasiči museli naprosto nečekaně a ve velmi krátkém čase, vyhodnotit, které z věcných prostředků (dle daného typu události) přemístit do náhradního výjezdového vozidla.

Z loňska lze pak ještě jako příklad uvést několik dalších cvičení, kdy výjezdoví hasiči nacvičovali vyvádění koní ze stáje, kterou si předem zadýmili a pak se snažili poplašené koně pod odborným vedením „ukočírovat“, což je samozřejmě výborná příprava na požáry zemědělských objektů. Jindy zas hasiči prováděli záchranu osob z lanovky lyžařského vleku ve Václavově nebo naopak z podzemních prostor bruntálského kanalizačního systému o délce přibližně sta metrů.

Všechny takto zorganizované výcviky mají nesporný přínos. Asi ani neexistuje lepší způsob, jak lze při následném rozboru výcviků, detekovat rezervy v připravenosti a znalostech mužstva či určité koncepční nedostatky.

Teorie musí jít ruku v ruce s praxí

Zjednodušeně by se dalo říci, že čím méně hasiči vyjíždí k určitým druhům mimořádných událostí, tím více prostoru by mělo být věnováno právě výcvikům. Současně by také měl být kladen důraz na jejich kvalitu a provedení.

V tomto ohledu se dá okrajově a opravdu jen v obecné rovině říci, že ideální výcvik by měl vždy sestávat z teoretické přípravy, praktického provedení samotného výcviku a následného rozboru včetně zhodnocení. Logickým vyústěním je pak samozřejmě aplikace získaných znalostí a schopností do hasičské praxe. Z tohoto faktu tudíž vyplývá, že za ideální tedy nelze v žádném případě považovat pouze teoretické vzdělávání nepodpořené následnou praxí.

V kombinaci s naprosto nešťastným časem realizace teoretické odborné přípravy (např. po obědě), kdy má každý člověk velmi nízké předpoklady cokoli důležitého se učit a hlavně naučit, dosáhneme spíše jen velmi průměrných výsledků. Nejlépe je uvedená skutečnost vidět na příkladu základních škol, kde jsou důležité vyučovací předměty, jako matematika, čeština a další, směřovány výhradně do dopoledního vyučování, kde lze očekávat efektivitu výuky. Ale o tom snad zas jindy…

Prostor pro kvalitní výcvik u nás není mnoho

Společným jmenovatelem všech mnoha praktikovaných výcviků je mnohdy jistá nepraktičnost související se sekundárními nároky na jejich přípravu. Leccos by jistě řešil vznik jakési databáze, kde by si v rámci republiky už jednou zpracované výcviky a cvičení, jejich tvůrci vyměňovali, následkem čehož by nebylo dále nutno vymýšlet už jednou vymyšlené.

Pak je tu ještě jedna potíž, a to ta, že mnoho výcviků a cvičení je realizováno mimo prostory stanic, což je většinou způsobeno nedostatkem vhodných prostor přímo na stanicích. Také my jsme bylo u nás často nuceni improvizovat pouze s tím, co máme, a tak jsme si vytvářeli ve sklepení či garážích hasičské stanice nejrůznější překážkové dráhy, kde jsme se pak pohybovali se zaslepenými zorníky masek a vyhledávali figuranty zraněných a plnili nejrůznější úkoly. Vždy to však odnesla nějaká ta omítka, ale cítili jsme, že je to potřeba.

Bohužel zatím asi nikde v republice nejsou finanční prostředky na vybudování zděných cvičných věží, jelikož stávající „otevřené“ a dřevěné cvičné věže určené prioritně pro požární sport jsou poměrně jednostranně využitelné a tak bylo nutno hledat jiné řešení.

Pro výcviky zaměřené na likvidaci požárů, vyhledávání a transport osob jsme na dlouhou dobu našli u nás v Bruntále naprosto nádherný luxus, a to ve vybydleném panelovém době na okraji města. Právě zde se odehrávaly některé výcviky, a to zejména ty, které byly zaměřeny na praktické zdolávání požárů (hašení) či realizaci záchranných lezeckých akcí. Pak se však našel nový majitel a my jsme byli opět na začátku. Pokud jsme chtěli nadále stejně pravidelně a hlavně plnohodnotně cvičit, bylo nutno najít adekvátní náhradu.

Asi nám dáte za pravdu, že, návštěva oficiálního polygonu vzdáleného, tak jako např. v našem případě, zhruba 80 km, leckoho po dvojím cestováním v DVS může omrzet a tak jsme hledali a vymýšleli dál…

V Bruntále zkusili jít vlastní cestou

Nakonec nám pomohla náhoda. V rámci hospodářských prací, kdy se směny podílely na rekonstrukci půdy hasičské stanice, kde byl nově instalován dřevěný záklop podlahy, nás napadlo, že bychom mohli vytvořit nové cvičiště právě zde.

Ředitel územního odboru plk. Ing Patrovský byl pro a tak jsme nakonec měli celou polovinu půdy k dispozici pro nový výcvikový polygon. Jednalo se o 234 metrů čtverečních (18 × 13m) nezastavěné plochy. Co víc si může parta hasičských nadšenců přát? Máte pravdu. Peníze. Jenže ty nebyly a opět jsme byli nuceni improvizovat.

V tomhle jsou však hasiči opravdu dobří a tak jsme v průběhu několika večerů na stanici diskutovali o tom z čeho a hlavně jak by měl náš nový polygon vypadat. Zdrojem inspirací nám byly ponejvíce naše zkušenosti z reálných podmínek zásahů, ale samozřejmě také provedení stávajících polygonů např. ve Frýdku Místku či Ostravě.

Velmi inspirující pro nás byly také nesčetné ukázky výcviků prováděných u hasičů různě po celém světě, které lze nalézt na www.youtube.com po zadání kombinace slov „firefighters training“ atd. Nakonec jsme zohlednili během realizace výstavby polygonu následující prioritu:

Vše se musí maximálně podobat realitě.

Tohle byla pro nás naprosto základní myšlenka, od které se mělo vše odvíjet. Nám známé polygony jsou ve většině případů zaměřeny na fyzickou zátěž hasičů, kterou zosobňuje přípravný „tělocvik“ na strojích simulujících chůzi po žebříku atd. (vše slouží také k řádnému rozcvičení hasičů) a v samotném polygonu pak na pohyb ve stísněném prostředí s nutností častého snímání DP či spolupráce hasičů při prolézání jednotlivých kójí za současného hledání bezpečné postupové cesty.

„Psychickou zátěž“ pak zajišťuje např. časový pres vystupňovaný neustálou komunikací přes RDST a zadáváním dalších a dalších úkolů, či zvyšování teploty v prostoru polygonu. Tma a dým společně se zvukovou kulisou (zvuky plamenů, vody, lidských hlasů, ale i zvuků deformovaného železa), jsou také samozřejmým doplňkem každého slušného výcvikového polygonu pro hasiče. Tak tohle všechno nesmělo v našem polygonu chybět a byl to naprostý základ našich zprvu neumělých a komplikovaných nákresů.

Poté jsme začali uvažovat, co nám na námi navštívených polygonech chybí a u skutečných zásahů se často vyskytuje a své plánky jsme opět o trochu vylepšili. Pokreslili jsme mnoho papírů a zvážili nejrůznější varianty překážek a jejich obtížnosti. Snažili jsme se o vytvoření co nejvíce variabilního tréninkového trenažéru. Nakonec jsme se rozhodli pro vytvoření následujících šestnácti sekcí s následnými charakteristikami:

  1. Sekce „PŘÍPRAVA“
    Simulace fyzické návštěvy na schodišti čtyřpatrové budovy (včetně podzemního podlaží), odpojení el.proudu a plynu při vstupu do objektu. složení: rozvodná skříň, plynový uzávěr
  2. Sekce „DRÁTY“
    Simulace zachycení výstroje a výzbroje hasiče. složení: dřevěný rám + visící dráty nejrůznějších délek a průměrů
  3. Sekce „PNEU“
    Simulace suti a dalších nerovností či překážek na podlaze. složení: 30 ks pneumatik z OA a NA
  4. Sekce „LANA“
    Simulace nečekaných překážek v prostoru. složení: technické lano
  5. Sekce „TRÁMY“
    Simulace pohybu na žebříku a ve vyšších sférách půd atd. včetně nouzového „slanění“ po hadici tzv. Dűlferovým sedem. složení: dvouhákový žebřík, 2 fošny, hadice C-52, jištění (nerezové jistící oko – ČSN EN 959 přišroubováno 12 mm závitovou kulatinou v trámu, HMS karabina – ČSN EN 12275, ČSN EN 362, jistící lano – ČSN EN 1891, ČSN EN 892, a polohovací pásu – ČSN EN 358, kterým je vybaven každý cvičící příslušník).
  6. Sekce „OBýVÁK“
    Simulace prohledávání neznámých a rozsáhlých u požárů včetně nutnosti aretace dveří atd. složení: nábytek, zařízení obývacího pokoje, figurína cca 80 kg
  7. Sekce „PODLAHA“
    Simulace pohybu po necelistvých podlahách půd s možností propadnutí. složení: vyvýšená podlaha s 30 cm nepravidelnými mezerami
  8. Sekce „ROURA“
    Simulace pohybu v uzavřených a zúžených prostorech s následnou nutností sestupu do neznámého prostoru. složení: pohyblivá plastová roura o délce 3m a průměru 60cm směřovaná „do kopce“
  9. Sekce „Ulička“
    Simulace pohybu ve velmi úzkém prostoru s nutností sejmutí DT. složení: matrace délkách 2 m a dřevěné palety
  10. Sekce „OKNO“
    Simulace vnikání do objektu přes okna budov. složení: dvoukřídlové „kastlové“ okno v rámu
  11. Sekce „DVEŘE“
    Simulace násilného vnikání do objektu vykopnutím a nebo vyražením dveří beranidlem. složení: dřevěné levé vyztužené dveře v železném rámu, zajišťovací kolíky, vazák, beranidlo
  12. Sekce „WC“
    Simulace prohledávání malých a členitých místností. složení: vana, záchodová mísa, nábytek
  13. Sekce „Katakomby“
    Simulace pohybu ve stísněných prostorách s častým snímáním DT a s možností bloudění… Alternativní nástup z automobilového žebříku skrze vikýřového půdního okénka. složení: Tři patra komplikovaných průlezů tvořených dřevěnými paletami
  14. Sekce „HADICE“
    Simulace návratu z místa zásahu „po hadici“ ztížená překážkami a komplikovaným vinutím hadic. složení: 2 hadice C52 naplněné pískem, Proudnice „Turbomatic“, zavěšené překážky
  15. Sekce „ZÁMEK“
    Simulace vnikání do objektu s pomocí nářadí na otevírání bytů. složení: vstupní dřevěné dveře v železném rámu
  16. Sekce „VELÍN“
    Slouží k obsluze zařízení a k dohledu na průběh výcviku pro VD nebo osobu pověřenou. složení: stolek, židle, zvuková aparatura, vyvíječ kouře, během výcviků se zakouřeními též „výjezdová“ termokamera.

Jelikož finančních prostředků bylo pro náš projekt opravdu žalostně málo, využili jsme pro výrobu jednotlivých kójí zánovní typizované palety o rozměrech 120 cm x 120 cm, připevněné hřebíky a vruty k dřevěné podlaze a ke sloupům podpírajících střešní konstrukci. Palety jsme vzájemně spojili dřevěnými svlaky.

Vše bylo připevněno tak, aby jednotlivé díly byly variabilní a daly se podle potřeby snadno demontovat a přesunout. Kóje jednotlivých sekcí, místností s uliček byly ve většině případů konstruovány pouze do výšky jedné palety. Důvodem, proč jsme tak učinili, je skutečnost, že každý hasič se u zásahů v ohrožených prostorách pohybuje takřka výhradně při zemi a mnohdy pouze po kolenou. Podlahy proto byly pokryty starými koberci tak, aby nebyly zbytečně ničeny převlečníky a též kolena cvičících hasičů. I tak se nakonec ukázalo jako nejvhodnější vyčlenit několik vyřazených a označených převlečníků právě pro výcvik v našem polygonu.

Vše bylo nutno realizovat, jak se říká „oficiálně“, proto taktéž převlečníky musely být oficiálně určeny výhradně k tomuto použití. Ze stejného důvodu musel být rovněž zpracován „Provozní řád polygonu“, který musel schválit jak ředitel ÚO Bruntál, tak krajský bezpečnostní technik.

Polygon si rychle našel své využití

Dnes už je v polygon v plném provozu. Myslíme si, že se nám tímto poměrně jednoduchým způsobem daří průběžně zvyšovat úroveň výcviků a připravenosti hasičů v naší oblasti. Účelem polygonu rozhodně není a nikdy nebude snaha nachytat někoho, že něco neumí. Spíše jde o to, aby si každý sám měl možnost vyzkoušet, jak se právě on chová v rizikových situacích a kde má své osobní rezervy, aby si každý hasič bezpečným způsobem vyzkoušel, jak rozvrhnout své síly u požárů, jak se racionálně chovat v dýchací technice, jak vyhledávat osoby či zachraňovat svého kolegu.

Ne každý měl také možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, jakým způsobem se mění jeho schopnost racionálního uvažování za nedostatečného přísunu kyslíku v důsledku vysoké fyzické zátěže. Není moc profesionální, aby výjezdový hasiči už s nasazením DT, a to ještě před samotným zásahem, začínali zrychleně dýchat a tepat. Používání dýchacího přístroje by se mělo stát pro hasiče naprosto samozřejmým stavem, který dobře znají a negativně neovlivní jejich práci u zásahů. Tohoto stavu však nelze docílit jednorázovými návštěvami vzdálených výcvikových středisek. Vždy musí jít o jakýsi komplex různorodých odborných výcviků a cvičení, kdy právě jejich pestrost a pravidelnost modeluje osobnost zkušeného hasiče.

Podobně jako o správném použití DT lze samozřejmě hovořit např. o technice prohledávání zadýmených prostor, transportních technikách atd. Pokud tedy k tradičním a kvalitním výcvikovým polygonům ve Frýdku Místku, Ostravě či v Hamrech u Prostějova, kde je vynikajícím způsobem nacvičováno hašení přímo v reálných podmínkách, přibudou občas např. soutěže (disciplíny) TFA a poctivě vedené výcviky na jednotlivých stanicích, máme celkem vysokou šanci, že se budeme moci u skutečných zásahů cítit, „jako doma“ – budeme schopni racionálně vyhodnocovat měnící se situaci na požářišti a plnit rozmanité úkoly související s likvidací mimořádných událostí.

Co tedy ve zkratce vybudování polygonu obnášelo?

Závěrem nám dovolte ještě několik krátkých heslovitých informací. Výstavba polygonu nakonec trvala přibližně necelého půl roku. Pracovalo na něm střídavě asi 11 hasičů, a to v rámci hospodářských prací, ale i po večerech v čase svého osobního volna.

Do dnešního dne prochází periodicky výcvikem v našem výcvikovém polygonu zhruba stovka profesionálních hasičů a také téměř dvě stovky hasičů dobrovolných, kteří k nám opakovaně dochází dle předběžné domluvy.

Jezdí k nám rovněž závodní hasiči a v současné době se na návštěvu připravují také „vojenští“ hasiči z nedalekého vojenského prostoru. Celý polygon se zatím nepodařilo mnoha lidem projít na 1 tlakovou láhev (300 MPA). Saturny padly občas i 3…

V našem textu nebylo samozřejmě možno uvést veškeré podrobnosti související s realizací celého projektu. Nebylo také možno uvést veškerá vylepšení, která dnes právě díky polygonu aplikujeme v praxi a že jich je opravdu hodně… Příkladem může být zvýšená obliba hadicového vazáku u bruntálských hasičů, jelikož ten lze mimo standardní použití snadno využít také pro transport kolegy uvázáním za popruhy DP a nebo k zajištění dveří (navázání na „kuli“ dveří s mírným průvěsem), kterým se dnes u nás eliminujeme riziko poranění osoby ležící v bezprostřední blízkosti dveří během vnikání do uzavřených prostor.

Mnoho „akčních“ nováčků už dnes také díky polygonu neseskakuje bezmyšlenkovitě z parapetu přímo na podlahu místnosti (která tam mimochodem mnohdy vůbec nemusí být…) poté, co jsme v sekci „Okno“ občas šikovně umístili naši cvičnou figurínu. A tak bychom mohli pokračovat.

Budiž se náš článek stane inspirací pro ty, kdo by chtěli nějak oživit své stávající výcviky a nebo o něčem podobném zrovna uvažují, případně se chystají rekonstruovat nějaké své stávající zařízení. Myslíme si, že díky tomu, že jsme neměli k dispozici mnoho finančních prostředků, může být náš přístupný širší skupině hasičů pokud najdou pochopení u svého vedení. Některé věci se samozřejmě dají dokoupit později. U nás to byl např. vyvíječ kouře, který po dlouhou dobu suploval obyčejný igelitový pytlík uchycený přes zorník masky dýchacího přístroje.

Zvukovou aparaturu máme dosud díky ochotě jednoho z kolegů (zvukové kulisy jsme si sami nastříhali v programu Pinacle) no a teplo nám v létě zajišťuje samotná půda:-). Samozřejmě, že rádi zodpovíme jakékoliv případné dotazy, které můžete směřovat na naše mailové adresy: stepanmikulka@seznam.cz a davidfrnka@seznam.cz.

Text: Štěpán Mikulka, David Frnka
Foto: Štěpán Mikulka, www.ordinaryangels.net

-kow-

Sdílet
Banner ZHT OK