Pondělí 11. prosince 2017, slouží směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner DrägerCZ 970

Historie a současnost EMS v New Yorku – II.díl

V druhém díle vám přinášíme pohled na to, jak EMS v New Yorku přesně funguje. Stejně jako v drtivé většině míst ve Spojených státech je systém přivolání tísňových služeb postaven na univerzálním čísle 911, které v NY primárně přijímá policejní call-centrum a podle charakteru příhody případně přepojuje volajícího na jiné dispečinky.


Stejně jako v drtivé většině míst ve Spojených státech je systém přivolání tísňových služeb postaven na univerzálním čísle 911, které v NY primárně přijímá policejní call-centrum a podle charakteru příhody případně přepojuje volajícího na jiné dispečinky. Celkem přichází na NY 911 kolem 10 milionů volání ročně (asi 25.000 denně), z nichž na záchranku je přepojeno kolem 3500 hovorů denně, tedy asi 1,3 milionů hovorů ročně.

Protože primární call-centrum odfiltruje naprostou většinu omylů a škodolibých volání, dá se říct, že vozy EMS vyjíždějí prakticky na každé volání.

Příjmové místo dispečinku EMS má k dispozici 9 pracovišť. Dispečeři pracují podle „Medical Priority Dispatch“, přijímajícím „call-takerem“ je každé volání je přiřazeno do jednoho z 9 segmentů podle naléhavosti a dále podle požadavku na kvalifikaci posádky (ALS x BLS x obě x i hasiči). Podle lokalizace volání je předáno k vyřízení řídícím dispečerům některého ze 6 sektorů a v případě život bezprostředně ohrožujícího stavu i dispečinku hasičů.

Standardní součástí příjmu tísňových volání je poskytování pozitivních (co dělat) a negativních (co nedělat) instrukcí volajícímu.Data o případu předává dispečink v kódované formě posádkám na „palubní počítač“, který je součástí výbavy každé sanity jakéhokoliv provozovatele.

Jednotlivým indikacím odpovídá typ posádky, která má být nasazena. Většinu případů řeší posádky BLS, a to včetně závažných traumat (s výjimkou popálenin). Zde se striktně řídí filozofií „scoop and run“, neboť průměrná dojezdová doba do nejbližší nemocnice je okolo 6 minut, a kvalifikovanější ALS mají tendenci ztrácet čas prováděním neúčelných výkonů, zatímco na Emergency se může pacientovi věnovat kompletní a plně kvalifikovaný traumatým.

Posádky ALS vyjíždějí na stavy bezprostředního ohrožení života, tj. zejména bezvědomí (zástavy oběhu) a dušení ze všech možných příčin, zpravidla v kombinaci s posádkou BLS a s hasičským vozem. Hasiči mají – díky 200 základnám po celém městě – zpravidla velmi krátký dojezdový čas (v průměru něco nad 4 minuty) a fungují v roli „first responderů“ oprávněných zahájit KPCR a defibrilovat. EMS dojíždí v průměru něco pod 8 minut, u nejzávažnějších případů (1. segment – pravděpodobná zástava nebo dušení, asi 4 – 5% ze všech výjezdů) je současný průměr 5:20 (časy jsou počítány od začátku hovoru s příslušným dispečinkem). U těchto případů se tak zpravidla sejdou 3 vozy – obrovský hasičský „truck“ a dvě sanitky. Podle stavu pacienta jej samozřejmě odváží do nemocnice jen jedna a druhá je volná pro další použití.

















Na naše poměry „přehnané“ dimenzování odpovědi je pro systém typické – k běžné nehodě dvou aut na křižovatce (nakonec bez zranění) se během několika minut přiřítily 2 sanity, 2 obrovské fire-trucky (jeden z nich byla asi dvacetimetrová obluda s vysokozdvižnou plošinou), 3 policejní vozy a situaci shora monitoroval policejní vrtulník.

Motivem je samozřejmě snaha „být vidět na veřejnosti“, ale také velmi tvrdý dozor veřejnosti a právní prostředí, ve kterém si nemůže organizace tohoto typu dovolit příliš mnoho chybných kroků.
V případě potřeby mohou posádky konzultovat stav pacienta s lékařem „medical control“. Dříve komunikovaly posádky s jednotlivými nemocnicemi, nyní zřídil FDNY jedno konzultační místo. Důvodem pro to byla snaha posádek „obtelefonovávat“ nemocnice tak dlouho, až jim někdo z lékařů schválil postup, který považovali za „lepší“.

Pro příjem pacientů je k dispozici celkem 63 „911 hospitals“, z nichž 19 má statut traumacentra. Jednotlivé nemocnice mají velký zájem na tom, aby se pacient léčil právě u nich. Dříve také v příjmových místech posádkám podstrojovaly (občerstveím atd.), nyní je to ovšem zakázáno jako nepřípustná forma konkurenčního boje, a pacienti jsou převáženi striktně do nejbližší nemocnice (pokud nejsou někde v léčení a není to nepřiměřeně daleko).

Pacienti jsou v nemocnicích předáváni do péče „Emergency“ – příjmových oddělení, kde je poskytována akutní péče. Navštívil jsem ED v několika nemocnicích včetně nejfrekventova­nějšího ED v Lincolnově nemocnice v Bronxu (asi 120.000 pacientů ročně) a opět jsem se přesvědčil o tom, že práce zde jsou doslova medicínské galeje, kde velmi tvrdě bojuje ekonomika s odborností. V jedné z velkých nemocnic v Brooklynu například čekali pacienti v ED různě poházení po chodbách i ve vlastním ED na přijetí na nemocniční lůžko i více, než 48 hodin. Podle informace šéfa oddělení to sice byla situace spíš výjimečná, ale zase ne raritní…

Přečtěte si také Historie a současnost EMS v New Yorku – I.díl


Převzato se souhlasem z webu www.zachrannasluzba.cz

Text a foto: MUDr. Ondřej Franěk,
www.zachrannasluzba.cz

-kaw- 

Sdílet
Banner MIBAG_2012 OK