1975: Při tragické letecké nehodě u Suchdola zemřelo více než sedmdesát lidí

Všechny světové letecké společnosti se setkaly od počátku letectví s nehodou. Jedna taková se stala 30. října 1975 v Praze. Ne každá nehoda dopadne relativně tak dobře jako tahle.

Je 30. října 1975, do 10. hodiny dopolední chybí celá půlhodina a nad Prahou leží neprostupná mlha. Ignát Hermann by napsal něco o kalném ránu. A právě za několik dalších minut zažije Praha něco, co tu už dlouho nebylo.

V suchdolském přistávacím koridoru v tu dobu provádělo přistávací manévr jugoslávské letadlo. Letadlem se vraceli čeští rekreanti od moře. Opálení, šťastní, že se dovolená vydařila. Bohužel, pro mnohé to byl návrat do náruče smrti.

Spadlo letadlo, jeďte zachraňovat!

První hlášení o pádu letadla dostává tehdejší Požární útvar Praha v 9,24 hod. Hlášení strohé – v prostoru suchdolské chatové oblasti došlo ke zřícení letadla. O pádu už věděli letištní hasiči, protože letadlo zmizelo z radarů kontrolní věže, jen se nevědělo, kam spadlo.

Nezávisle na letištních informacích podává telefonickou zprávu vrátný odstavných ploch požárního útvaru v Dejvicích. Krátce po telefonátu jsou na cestě první zasahující jednotky. Je odstartován závod s časem ve prospěch cestujících.

V rozmezí 12 minut přijíždí na místo neštěstí, kromě letištního útvaru, pražské stanice 1, 2, 3, 6, 7 a učiliště. Dále přijíždí Kladno, Roztoky a Řevnice.

Po příjezdu na místo zásahu byla zpozorována v prvé řadě jednotlivá ohniska požárů na konci kolonie. Momentálně je viditelnost značně ztížena hustou mlhou. Po průzkumu se původně myslelo, že jde o požáry trosek letadla.

Proto velitel zásahu posílá jedno družstvo st. č.2 likvidovat plameny. Dvě družstva st. č.1 provádějí průzkum ve zbytku trupu letadla na konci zahrádkářské kolonie a zjišťují stav raněných. Dále mají za úkol zraněné pokud možno co nejšetrněji vyprostit z dosahu plamenů.

Velitel zásahu prostřednictvím radiospojení žádá jednak o vyslání velkého počtu sanitních vozů a většího počtu policistů, tehdejší Veřejná bezpečnost. Je nutno uzavřít celý prostor pro vyšetřování případu a uvolnit příjezdové komunikace pro vyžádané posily. V tu chvíli jsou cesty obsypány vozy tzv. diváků a technika se dostává na místo se značnými obtížemi.

Když na místo dorazila stanice číslo 3, dostala příkaz pomáhat vyprošťovat zraněné a vyhledávat další oběti. Stanice č. 7 ve spolupráci s velitelem zásahu se dala do vyklízení příjezdových komunikací. Řidiči útvaru vytlačili překážející vozidla do patřičné vzdálenosti. Tím se usnadnil příjezd posil.

Štáb hašení a dobrá organizace

Je necelých dvacet minut od pádu letadla a záchranné akce začínají mít podobu organizované činnosti. Je vytvořen štáb hašení s velitelem zásahu npor. Škrdlem, náčelník štábu por. Jiroušek, dále vytvořeny dva bojové úseky.

Bojový úsek č. 1 obhospodařuje stanice číslo 7. Vyhledává a vyprošťuje zraněné po celé ploše a připravuje k odvozu do zdravotnických zařízení. Vedením úseku pověřen kpt. Sodomka, taktéž velitel stanice. Činnost na bojovým úseku č.2, kterému velí por.Ráž ze st.č.1, spočívá v lokalizaci, likvidaci a kontrole hořících chatiček.

Hned v počátku zásahu je patrné, že bude značný nedostatek nosítek, kterými disponují sanitní vozy. Pochopitelně, o to se postaral velký počet zraněných. Velitel zásahu proto povolává velkokapacitní sanitní vozy z Ústřední vojenské nemocnice, zároveň požaduje na místo nehody jeřáb, který by nadzdvihnul trup. Zde se předpokládal nález dalších obětí.

Ono samotné vytahování cestujících z vraku nebylo žádnou procházkou růžovým sadem. Valná část pasažérů zůstala v sedačkách, poutací pásy vykonaly své, připoutaly. Rovněž se musely odstranit utržené sedačky, zkrátka a dobře, nebylo to jednoduché. Samo letadlo dopadlo poblíž obydlené vily a nevědělo se, jestli objekt také není poškozen.

Hasiči z druhého úseku zasáhli velmi rychle a s přehledem. Jedno Béčko a několik C proudů se s plameny hořících chatek vypořádalo velmi rychle. Velitel úseku musel použít záložních cisteren, v místě nebyly k dispozici podzemní hydranty. Souběžně s dohašováním kontrolovali hasiči stav okolí.

Vyprošťovací akce? Rychlost sama.

V úvodu jsme napsali, že byl krátce po pádu letadla odstartován závod na záchranu přeživších. Organizace vyprošťování, přenášení raněných do sanitek a jejich odvoz běžela jako na drátkách. Jen pro zajímavost, a to je unikát, za 20 minut po příjezdu na místo nehody bylo vyproštěno a odvezeno 52 cestujících!

Letadlo spadlo cca v 9,20 hod., čas ukončení operace v 10,20 hod. V tomto čase byl prostor důkladně prohlédnut, jestli se zde nenachází ještě někdo z letadla. Na místě zůstaly pouze mrtvoly pasažérů. Mezitím se na místo dostavili další specialisté, včetně vyšetřovatelů policie a letecké správy.

Podle výpovědi jednoho ze svědků letadlo narazilo na svah a nouzový domek v přední části chatové kolonie. Dále pokračovalo nad druhou částí kolonie, kde došlo k totální destrukci letadla, úsek dlouhý 360 a široký 40 až 60 metrů!

V letadle se nacházelo 115 cestujících a 5 členů posádky. Po dopadu letadla se rozlily letecké pohonné hmoty na zahradní chaty a tím došlo k jejich vzplanutí. Shořelo 5 chat, dalších 10 bylo zcela zdemolováno.

Výjimečnost případu?

V čem spočívala výjimečnost? Rozhodně ne v tom, že spadlo letadlo. Právě v 70. letech minulého století docházelo na našem území k leteckým nehodám, které málokdy dopadly tak jako tato. Výjimečné bylo to, že přes nepřízeň počasí a nepřístupnost v prostoru byli všichni, co přežili, na cestě do nemocnic už za 20 minut.

To nemá v našich tehdejších poměrech obdoby. Snad jediným nedostatkem při likvidaci havárie byla nosítka. Ne, že by nebyla k dispozici, ale měla jiné rozměry a nemohla být použita bez překládání pacientů na jiná nosítka. Nosítka se prostě do sanitek nevešla. Ke zranění nebo jakékoliv újmě na zdraví nasazených sil nedošlo.

Závěrem dlužno podotknout, že tato havárie byla zfilmována jako poslední díl slavného televizního seriálu „Sanitka“ – video ze seriálu přikládáme.

© npor.Milan Krchov