Růžena požár přežila

Až v Mikulášovicích vyhořelo kino, hasiči dostali nové zásahové obleky

„Je až k neuvěření, kolik tragédií postihlo naše malé město za poslední roky. Jednou z těch největších je rozhodně ztráta mikulášovického kina. Je pravda, že řadu let již nebylo v provozu, ale vzpomínky mnohých občanů jsou rozhodně nezapomenutelné. Zpráva o tragickém požáru zasáhla starší i mladší populaci, o citovém vztahu k této budově vypovídají i slzy v očích celé řady smutně přihlížejících. Požár se velmi rychle rozšířil na celou střechu, takže pokus o její záchranu po příjezdu prvních hasičů byl v podstatě zcela marný. Alespoň se snažili o záchranu dalšího majetku, hlavně sousedních domů a restaurace Ráj poutníků. Odvedli velmi slušný kus práce a zabránili tak dalším škodám. Kinu by nepomohl ani rychlejší příjezd speciální techniky profesionálů. O tom, jak požár vlastně vznikl, se mezi lidmi vedou nejrůznější debaty, skutečná příčina však zatím nebyla oficiálně sdělena a celá událost je i nadále předmětem vyšetřování.“ MIKULÁŠOVICKÝ ZPRAVODAJ, říjen 2003

Požár místního kina přiměl Městský úřad v Mikulášovicích k tomu, aby lépe vybavil výjezdovou jednotku sboru dobrovolných hasičů. Podle slov velitele jednotky Petra Jehličky byli mikulášovičtí dobrovolní hasiči nejhůře oblečeni ze všech 14 sborů Šluknovského výběžku. Až při sledování zápasu s ohněm, který stravoval místní biograf, zastupitelé města pochopili, že jejich hasiči se nemohou vrhat do ohně ve starých opotřebených oblecích, že musí být řádně chráněni od paty až k hlavě. Uvolnili na své možnosti nemalé finanční prostředky pro kvalitní vystrojení 16 mužů jednotky, zařazené jako JPO III. Mikulášovice patří mezi šest nejseverněji položených českých měst a do zákonem daných deseti minut od ohlášení požáru do této výspy okresu Děčín profesionální hasiči (nejbližší jsou ve Šluknově) nedojedou. Požárů v Mikulášovicích a nejbližším okolí přitom je v poslední době hodně, žel, většinu z nich zakládají žháři, jeden z nich byl právě odsouzen. Ke každé mimořádné události místní hasiči dokážou vyjet do tří minut. Jak často to bývá? – Za rok až 80 krát, z toho je v průměru pětadvacet požárů! Nové zásahové obleky vlastní produkce do Mikulášovic 20. listopadu dovezla společnost ZAHAS Lipník nad Bečvou. Potvrdila tak slogan své reklamy z minulých dvou vydání našeho žurnálu „ZAHAS pro šťastný návrat do zbrojnice!“. Naše redakce firmu do Mikulášovic doprovodila. Na místo jsme přijeli pozdě večer, za úplné tmy. Hasiči už netrpělivě čekali a z nové výstroje měli neskrývanou radost. Štěstím přímo zářil třicetiletý velitel Petr Jehlička, který o tom, jak je třeba být chráněný, něco ví z vlastní zkušenosti. V osmnácti letech mu při hašení požáru nešťastnou náhodou silný proud vody ze stříkačky „vypláchl“ oči. Utrpěl tehdy vážný úraz. Že hoří kino, velitel Jehlička zpozoroval jako první. Bydlí totiž v domku naproti. V pondělí 29. září 2003 právě obědval, když najednou zahlédl plameny. Dvěma mobilními telefony alarmoval, svolával své muže a volal o cizí pomoc. Už na první pohled poznal, že vlastní síly stačit nebudou. Přijet s výškovou technikou museli profesionální hasiči ze Šluknova a dobrovolné sbory z okolí. Za půl hodiny se živlem už bojovalo 7 jednotek a k dispozici měli i plošinu. Ani 120 000 litrů vody však nepomohlo, z kina zbylo jen ohořelé zdivo. „Všechno jsme natáčeli na video, v klidu si záběry několikrát promítneme pro poznání, co jsme dělali dobře a poučení se z chyb“, říká velitel. Ve funkci je tři roky, vystřídal muže, který tady velel dvaadvacet let. – „Nevím, jak to mohl tak dlouho vydržet“, říká o svém předchůdci Jehlička a pochvaluje si spolupráci se starostou města Stanislavem Hladíkem. Jak je pořád v jednom kole, že se nestačil ani oženit, nám velitel Jehlička vypravuje pozdě večer v největším mikulášovickém hostinci Ráj poutníků. Restaurace, která chce na silvestrovské zábavě přivítat až 600 hostů, leží v těsné blízkosti kina a že požár na její střechu nepřeskočil, je právě zásluhou hasičů – vytvořili tak dokonalou vodní clonu, že ani silný vítr rozpáleného kohouta do nejtěsnějšího sousedství nedokázal přehodit. A tak požár biografu v Ráji poutníků přežila i Růžena. Nikoli, nebyla to hezká slečna, ale dlouhý had – krajta tygrovitá. Poslouchaje vyprávění velitele mikulášovického sboru o tom, jak teprve velký požár rozhodl o jejich řádném vystrojení, dal jsem si v Ráji poutníků guláš a pivo. Hasiči zachráněná Růžena v proskleném teráriu trávila na sucho – tučného potkana… Dříve největší vesnice Rakousko-Uherska, dnes jedno z nejmenších českých měst Mikulášovice leží na západní straně Šluknovského výběžku, téměř u hranice s Německem. Táhnou se v délce 7 kilometrů v údolí Mikulášovického potoka. První záznam o obci je z roku 1346, ale za významnější je považováno datum 1555, kdy byla zahájena stavba kostela, který byl – jak jinak? – zasvěcen sv. Mikuláši. Kostel, který je právě obehnán stavbařským lešením, má bohatě vyřezávaný oltář a další cenné barokní a rokokové zařízení. Pozoruhodné varhany z roku 1901 s širokým rejstříkem 2166 píšťal patří mezi největší v Čechách. Mikulášovice v celé Evropě dodnes proslavuje nožířství. Tuto výrobu tady už v roce 1796 založil Ignác Rösler, do roku 1954 zde dokonce sídlila jediná průmyslová škola nožířská. Na počátku 20. století v Mikulášovicích žilo 7280 obyvatel a byly největší vesnicí Rakousko-uherské monarchie. Na město ji povýšil císař František Josef I. dne 1. února 1916. Byl to jeden z jeho posledních státnických aktů, krátce na to panovník skonal, takže erb a městská privilegia už Mikulášovicím udělil jeho nástupce na trůnu – Karel I. Nyní v Mikulášovicích žije 2430 obyvatel, kteří se do městečka přistěhovali nebo se tu narodili po poválečném vysídlení sudetských Němců. Nejvyšším bodem města je výběžek Lužických hor – Tanečnice (599 m n. m.). Na ní stojí rozhledna osmibokého půdorysu. Z téměř sto let staré nejsevernější rozhledny v České republice je daleko vidět do severních Čech a do Saska. Podnebí je v Mikulášovicích poměrně drsné, průměrná roční teplota se pohybuje pouze kolem 7 stupňů. Hasičský sbor založili sportovci Už v roce 1868 byla z iniciativy tělocvikářů Ferdinanda Pietschmanna, Václava Dänera, Theodora Bachmanna a Johana Liebische založena Dobrovolná požární sportovní organizace. Za pouhé čtyři roky, v roce 1870, sbor už čítal 200 členů, v roce 1908 měl 276 členů a v roce 1913 stěží uvěřitelných 300 mužů! Síla hasičů se projevovala i po první světové válce, která sbor oslabila. Přesto v něm v prvních letech samostatného Československa aktivně pracovalo 290 lidí a dalších 195 bylo přispívajícími členy. V srpnu 1928 bylo 60. výročí založení hasičského sboru oslaveno otevřením výstavné budovy požární zbrojnice. To je poslední dochovaná zpráva dávnější historie sboru. O desetiletí před Mnichovem a za 2. světové války žádné dokumenty neexistují. Po osvobození Československa od hitlerovské okupace (Mikulášovice osvobodila 9. května 1945 polská armáda generála Karola Swierczewského) byla už 29. srpna 1945 z podnětu Františka Kuchrýka a dalších činnost hasičského sboru obnovena. Brzy se rozrostl na 140 členů a jeho ochotnický divadelní spolek sehrál velkou roli i v kulturním rozvoji Mikulášovic a českém národním uvědomění dosídlovaného pohraničí. Hasiči – divadelní ochotníci v padesátých letech nastudovali několik her, před zcela zaplněnými sály například hráli Čapkovo protiválečné drama Matka. Po uzávěrce: v sobotu, první den po Vánocích, ve 2 hodiny v noci mikulášovičtí dobrovolní hasiči hasili požár v Lipové.