Čeští hasiči na Volyni

Už málokdo u nás ví, kdo to byli „Volyňáci“. Po válce se tak např. říkalo některým vojákům Svobodovy armády, mobilizovaným mezi obyvateli českého původu ve Volyňské oblasti na Ukrajině.

Volyňští Češi (ve 2. polovině 19. století došlo k poměrně rozsáhlé vystěhovalecké vlně z Čech do Ruska, do volyňské oblasti Ukrajiny) měli také vlastní hasičskou tradici. Ta dosud je nepopsanou součástí dějin českého hasičství, které v letošním roce oslaví 140 let svého vzniku. Václav Kačírek, dobrovolný hasič z Branišovic na Moravskokrumlovsku, který se na Volyni narodil a jako mladý se přestěhoval na Moravu, se ujal obtížné práce a shromáždil dostupné vzpomínky a dokumenty o tomto málo známém tématu. Z rukopisu jeho knížky, kterou v letošním roce s naší redakční pomocí vydá nakladatelství FIJEPO Josefa Jendřišáka v Českém Těšíně, budeme přetiskovat některé zajímavosti: Na Volyň přicházeli většinou osadníci z chudších vrstev obyvatelstva, převážně zemědělci. Lákaly je příznivé ceny půdy, které byly několikrát nižší než v Čechách. Celkem na Volyni žilo, před reemigrací do ČR v roce 1947, přibližně 45 tisíc Čechů v 638 obcích, z toho bylo 109 vesnic zcela českých. Noví osídlenci mnoho peněz neměli, proto kupovali většinou les a teprve když ho vykáceli a půdu vzdělali, bylo obilí. Museli vynaložit mnoho potu, těžké dřiny a odříkání než půda začala dávat užitek. Krátce po osídlení volyňské gubernie carského Ruska v letech 1868–1880 se začal formovat i společenský život, vznikaly různé hospodářské, kulturní a jiné spolky, mezi nimi i hasičské sbory. Do začátku druhé světové války, kdy zanikl veškerý společenský život, existovalo na Volyni 103 hasičských sborů a stály tam 42 zbrojnice. Hasičské sbory byly mezi prvními vznikajícími organizacemi – vycházelo to z potřeby chránit vlastní i společný majetek a navzájem si pomáhat v době nouze. Uvědomme si, že v začátcích osídlování byla naprostá většina staveb budovaná ze dřeva a střešní krytina z došků. V jakých podmínkách české hasičské sbory na Volyni vznikaly, vyplývá plasticky z článku Augusta Holana, starosty hasičského sboru v Kňahyninku, v Luckém újezdě na Volyni, otištěného v roce 1908 v Hasičských rozhledech v Čechách: „V obcích rozlehlých a zámožných, kde mimo rolnictví zkvétá i průmysl a obchod, usazují se velmi často i noví obyvatelé ze staré vlasti naší s pružným duchem a hojnou zásobou svěžích pokrokových vědomostí, kteří bývají v takové obci mohutnými činiteli na roli kulturní. Daleko nesnadnější jest podobná práce v obci jako jest naše, kde není vhodného místa pro usazení se takových pomocníků. A protož, kdybych neměl na zřeteli okolnost, že hasičský náš sbor, ač nepatrný, jsa prvním v Luckém Újezdě, může posloužiti pohnutkou a snad i vzorem obcím daleko šťastnějším v jejich postavení a že při houževnaté vytrvalosti a železné trpělivosti možno dočkati se kýženého ovoce, nikdy bych nepředsevzal těžkou tuto práci. Povzbuzen však touto ideí osmělil jsem se prositi Vás za laskavé přispění poradou a zasláním potřebného návodu, jimiž bych se jako neznalý v oboru hasičství sám poučiti a říditi mohl. Děkuje laskavému přispění Vašemu mohl jsem na základě předepsaných zdejším ministerstvem Stanov sebrati zapsané členy a dne 30. listopadu t. r. přijaty byly jak služební řád, tak i stanovy, ač tyto mají býti po uplynutí tříleté doby našeho působení změněny, vykonáním voleb činovníků i rozličnými ustanoveními vzhledem k dalšímu rozvoji a řízení. I tak v obci Kňahyninku, sestávající pouze ze 60 čísel a to ještě roztroušených, založen Sbor dobrovolných hasičů, čítající prozatím 15 členů činných a 6 přispívajících, vesměs rolníků. Z těchto zvolen velitelem i jednatelem zároveň A. Holan, náměstkem Ant. Šopr s úřadem dozorce náčiní, pokladníkem četařem stříkačníků Ant. Štefl, četařem lezců Jan Meandr. Činovníci tito při malém počtu členstva musí v čas potřeby vykonávati i jiné potřebné práce. Jelikož z ohledu výše uvedených a vzhledem k nemajetnosti mnohých občanů stanoven členský vklad příliš malý a na nějakou podporu ze strany úřadu nadíti se nelze – ba nabízenou ani přijati nesmíme kvůli samostatnosti, jsme nuceni odložiti zařízení výzbroje a stejnokroje na dobu pozdější. Nynějšího času použijeme ke cvičení teoretickému i ku získání potřebných prostředků pořádati budeme divadelní i jiné zábavy. Hasičský inventář, patřící naší obci, kteráž jej zapůjčila, pozůstává z jednoproudní stříkačky Akciové společnosti Gustava Lista v Moskvě (koupené po doporučení okresního úřadu), párové i jednokoňské voznice, dvou opěracích, háky opatřených žebříků, 3 háků na tyčích a jednoho vrhacího háku, kotvice na řetěze zvaného „kočka“, dvou plechových věder a jedné železné páky.“

Pod fotem:
Čeští hasiči ve vsi BUDKY HUBINSKÉ (1938)