Čtvrtek 19. října 2017, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner MIBAG_2012 OK

Význam dekontaminace v požární ochraně

Pojem dekontaminace je zejména v posledních deseti letech stále aktuálnější a diskutované téma. Jestliže dříve byla této oblasti věnována pozornost zejména v souvislosti s vývojem a použitím zbraní hromadného ničení v podmínkách válečných stavů, je dnes dekontaminace zcela oprávněně zahrnuta do souboru činností záchranných či havarijních týmů Integrovaného záchranného systému, tedy pro civilní účely.

Abychom správně pochopili pojem dekontaminace, je třeba si nejprve určit co znamená kontaminace. Z obecného hlediska rozumíme kontaminací znečištění či zamoření určitého vymezeného prostoru nebo plochy nebezpečnou či jinak škodlivou látkou (kontaminantem). Z této obecné definice lze potom logicky odvodit výklad pojmu dekontaminace. Protože jakékoliv čištění, odmašťování, mytí, praní, ale i např. sterilizace je v podstatě dekontaminace, lze tedy dekontaminaci chápat jako proces odstraňování kontaminantů, resp. činnost vedoucí k tomuto cíli.
Pojem dekontaminace má dnes v různých oborech svůj specifický význam. V širším pojetí se tak s dekontaminací můžeme setkat např. ve zdravotnictví, v ochraně životního prostředí, v oblasti vědy a výzkumu (při činnosti v laboratořích), atd. Z hlediska bezpečnosti práce má dekontaminace velký význam v průmyslu, a to zejména v chemickém, petrochemickém a farmaceutickém, a také v průmyslu jaderném, resp. jaderné energetice. Celkově vzato – dekontaminaci nalezneme všude tam, kde existuje reálné riziko přítomnosti nebo vzniku nadlimitního množství nebezpečných látek (včetně ionizovaného záření), které by mohlo mít negativní vliv na živé organizmy.
V užším pojetí pak spojujeme dekontaminaci většinou s rizikem nežádoucího účinku nebezpečných látek na životy a zdraví obyvatelstva, které je takovému riziku vystaveno, a nemá vůči jejímu působení odpovídající způsob ochrany. Důvody jsou patrné z historických událostí a negativních zkušeností z nich.
Z hlediska historie je základ problematiky dekontaminace nejčastěji dáván do souvislosti s vývojem a použitím zbraní hromadného ničení. Jejich masové použití ve válečných konfliktech sehrálo svou roli v době 1. světové války, kdy bylo celkově použito kolem 45 druhů otravných chemických látek, především pak chlor, fosgen, difosgen, kyanovodík a yperit. Mezi další známé a potvrzené případy použití zbraní hromadného ničení patří např. chemická válka, kterou vedly USA ve Vietnamu v letech 1961 –1971.
Chemické zbraně byly několikrát použity v konfliktu Irák – Írán (1984 – 1988). Katastrofální účinek na civilní obyvatelstvo pak měl útok v březnu 1988, kdy irácké letouny zaútočily pumami naplněnými yperitem a nervově paralytickými látkami na kurdské město Halábja. V důsledku tohoto útoku bylo 5 000 civilních osob usmrceno, převážně nervově paralytickými látkami. Přestože po dlouhých jednáních byla v roce 1993 podepsána úmluva o zákazu chemických zbraní (v platnost vstoupila po ratifikaci 65 státy světa v dubnu roku 1997), existuje celá řada zemí, které ke smlouvě nepřistoupily a u nichž je podezření, že chemické zbraně vlastní. Příkladem takové země může být právě Irák, jenž byl nucen po prohrané válce v Perském zálivu přiznat vlastnictví chemických zbraní a umožnit jejich likvidaci. Podle [1].
Rozmach industrializace v druhé polovině minulého století přinesl ovšem jiný problém. Velké průmyslové havárie a následné úniky nebezpečných látek, které zaznamenaly značné materiální škody, ale především negativní vliv na životní prostředí a životy a zdraví osob. Zejména havárie a úniky v chemickém a petrochemickém průmyslu. Za všechny lze uvést případ z 2. prosince 1984, který je považován za dosud nejrozsáhlejší průmyslovou katastrofu s tragickými důsledky pro postižené obyvatelstvo. V indickém městě Bhópálu došlo k masivnímu úniku vysoce toxické látky methylizokyanátu z chemického závodu firmy Union Carbide. Přibližně 2 500 osob bylo usmrceno, 50 000 bylo hospitalizováno a asi 100 000 osob se muselo podrobit léčení. Bylo zasaženo i 7 000 zvířat, z nichž asi 1 000 uhynulo.
Jako zásadní přelom v oblasti použití zbraní hromadného ničení je považován případ, který se odehrál v japonské metropoli Tokiu 20. března 1995 ráno. Ve stanici Kasumigaseki, přestupní stanici všech tří tras tokijské podzemní dráhy, členové japonské sekty Aum Shinrikyo (Nejvyšší pravda) aktivovali náplně s kapalným Sarinem umístěné v pěti vagónech vlakové soupravy. Uvolnění nervově paralytického plynu zasáhlo 15 stanic podzemní dráhy. Kolem 10.00 hodin se na místo dostavila vozidla ambulancí a Tokijského hasičského sboru. Situace byla značně nepřehledná. Lehce postižení cestující unikající ze stanice způsobili na povrchu chaos. Ihned po příjezdu na místo zásahu byla vymezena zóna bezprostředního nebezpečí, označená jako Zóna obsahující životu nebezpečné látky. V souvislosti s tím byl zřízen štáb velitele zásahu, který okamžitě povolal speciální tým na nebezpečné látky. Ten po příjezdu jako první identifikoval látku jako Sarin. Bylo třeba zajistit dostatečné množství ochranných protichemických obleků, dekontaminační výzbroj, přenosné monitorovací zařízení, mobilní komunikační jednotku, respirátory. Jedním z důležitých úkolů byl rovněž kontrolovaný vstup a výstup ze stanice. Cestující, které postihlo pouze lehké podráždění inhalací plynu projevující se dýchacími potížemi, kašlem či pocity nevolnosti, byli evakuováni ze zóny nebezpečí a předáni záchranné službě. Ostatní postižené bylo nutno vynést. Postižené osoby transportovala záchranná služba do nejbližších nemocnic. Dekontaminaci prostorů stanice poté prováděl speciální armádní tým HazMat v ochranných oblecích pomocí přenosných back-pack nádob s rozstřikovači roztokem kaustické sody. O šest hodin později, v 16.00 po měření koncentrací, byla stanice Kasumigaseki prohlášena za dekontaminovanou. Nemocnice St. Luke v centru Tokia hospitalizovala 110 postižených (z toho 60 v kritickém stavu), další stovky byly ošetřeny s kašlem. Nemocnice Toranomon, nedaleko Kasumigaseki, byla jedna z nejvytíženějších – většina z 250 hospita­lizovaných byla po dvou dnech propuštěna. Podle zprávy Tokijské záchranné služby bylo 5510 osob nuceno vyhledat lékařskou pomoc. Jedním z 11 mrtvých obětí byl také příslušník Tokijského hasičského sboru Kazumasa Takahaši. Podle [2].
Události v Tokiu ukázaly nové riziko. Vedle válečných konfliktů a závažných průmyslových havárií také úmyslné zneužití zbraní hromadného ničení proti civilnímu obyvatelstvu, a to bez jakéhokoliv předpokladu či varování. Teroristický útok nervovým plynem prověřil po všech stránkách připravenost nejen Tokijského hasičského sboru, ale i součinnost záchranných a speciálních týmů, ambulantních služeb, armády, nemocnic, a mnoha dalších institucí. Ukázalo se však, že tento stav není zcela dostačující. V souvislosti s tímto případem zesílil tlak na prověřování připravenosti záchranných a havarijních služeb, především z hlediska jejich organizačních struktur, vzájemné součinnosti a technického vybavení.
Nikdy nelze vyloučit, že podobné situace se mohou opakovat kdykoliv a kdekoliv. Potenciální riziko přitom, vedle použití zbraní hromadného ničení, představují např. úmyslné útoky na chemická, petrochemická a jaderná zařízení, závažné průmyslové havárie, přírodní katastrofy, epidemie, atd. Známé lidové pořekadlo o čertu, který nikdy nespí je v tomto případě na výsost platné. Teroristické útoky provedené v USA v roce 2001 nás o tom jasně přesvědčili.

Přestože v České republice dosud nedošlo k závažnějším událostem s významnými ztrátami na lidských životech a vážnějšímu poškození životního prostředí, musí být tato problematika pokládána za vysoce důležitou součást přípravy na řešení mimořádných událostí. Základním opatřením v České republice je Integrovaný záchranný systém.
Integrovaný záchranný systém (IZS) [3,4] je konstituován jako systém pro likvidaci mimořádných událostí. Obsahem jeho činnosti je ukončení bezprostředního vlivu mimořádné události na osoby a životní prostředí a zahájení obnovy přijatelných životních podmínek, společenského života a materiálních hodnot.
Úkolem IZS je koordinovat postup orgánů státní správy, samosprávy a záchranných složek při přípravě a likvidaci mimořádných událostí a jejich zdolávání, včetně odstraňování jejich následků. IZS je součástí širší problematiky státem garantovaného komplexu ochrany, bezpečnosti a obrany před nežádoucími událostmi.
Základními složkami Integrovaného záchranného systému jsou Hasičský záchranný sbor České republiky [5], jednotky požární ochrany (JPO) zařazené do plošného rozmístění, Zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky. Mezi ostatní složky, které jsou pro zabezpečení dekontaminace vybaveny patří především Armáda ČR.
Základním posláním Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS) je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech [5]. Na úseku civilní ochrany a ochrany obyvatelstva se, ve smyslu vyhlášky [6], podílí na dekontaminaci postižených obyvatel nebo majetku při vzniku mimořádné události. Z toho vyplývá, že jednotky HZS, resp. JPO, jakožto základní složka IZS, by měly být na odpovídající úrovni vybaveny a na splnění takového úkolu dostatečně vycvičeny a připraveny.

Ing. Filip Vojtěchovský, HZS hl. m. Prahy / foto autor a HZS hl. m. Prahy
_____________­________________________­________________________­______________

Zdroje a odkazy
[1] Bajgar, J.: Historické aspekty používání chemických zbraní. Vojenské zdravotnické listy, č. 5–6/2002, r.LXXI, s. 221–225
[2] Napier, R.: Nerve gas attack – Tokyo. Urban terrorism & the hazard threat for fire departments. (Útok nervového plynu – Tokio. Městský terorismus – hrozící nebezpečí pro hasiče). Fire & Rescue, april 1995, č.14, s. 30–34, 4 obr.
[3] Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů
[4] Vyhláška MV č. 328/2001 Sb. o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb.
[5] Zákon č. 238/2000 Sb. o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů
[6] Vyhláška MV č. 380/2002 Sb. k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva

Další zajímavé odkazy
Matoušek, J., Středa, L.: Rizika nehod s výskytem toxických chemických látek a úloha dekontaminace při záchranných a likvidačních pracích. Publikováno na internetové stránce www.egozlin.cz/data/016.html

Buzalka, J., Dvořák, J. Dekontaminační opatření v ochraně obyvatelstva. Publikováno na internetové stránce www.army.cz/…02_3/150.htm
Sdílet
Banner VIP: Lenzing 970x150 OK