Němec v čele pražských hasičů

Psal se rok 1939 a od března byl nad územím Čech a Moravy vyhlášen protektorát. Ještě v červenci téhož roku byla uspořádána primátorem dr. Otakarem Klapkou velká přehlídka pražských hasičů a v srpnu námětové cvičení na Staroměstskou radnici.

Tisk nešetřil chválou a uznáním nad technickým vybavením a odborností sboru. Sám primátor Klapka se nakonec stal obětí nacistického běsnění.

Na přelomu let 1941 – 42 byla zavedena normalizace výzbroje a nářadí podle norem DIN a FEN, Němci začlenili sbor do protektorátní bezpečnostní služby a proto převzali i jeho velení – 19. listopadu 1942 byl velitelem sboru jmenován plukovník požární ochrany Bruno Petersen, před válkou požární ředitel v Düsseldorfu.

Petersen začal v letech 1943 – 44 zvyšovat početní stavy mužstva, dosáhl až 700 mužů. Současně se zaváděla nová technika a výcvik, výnosem ze 14. listopadu 1944 byl sbor začleněn do protektorátní policie s názvem Feuerschutzpolizei (Požární ochranná policie). Za velitelství Petersena byly postaveny provizorní dřevěné stanice č.2 Dejvice, č.3 Holešovice, č.4 Libeň, č.5 Strašnice, č.6 Krč, č.7 Smíchov a č.8 Žižkov, z nichž dodnes slouží hasičům stanice 3, kterou čeká v příštím roce radikální změna.

V Praze existovala ještě z hlediska civilní ochrany tzv. Luftschutzpolizei (Protiletecká policie), složená z Čechů. Konali službu společně s hasiči na mnohých stanovištích po celé Praze, takže pro případ náletů byl početní stav kolem dvou tisíc mužů.

Od roku 1939 až do konce okupace zasahoval sbor u mnoha případů. A že to vždy nebyl jen oheň, dokazuje žádost pražské ZOO o pomoc při ošetřování hrocha v únoru 1939. V červnu téhož roku zasahovali u výbuchu a následného požáru ve známé kavárně Riva, snad se tak přihlásil ke slovu protiněmecký odboj. V lednu 1940 byli hasiči povoláni k velkému požáru skladu nábytku v Praze XII na Zvonařce. Zásah byl ztížen silnými mraz a sněhem. O dva roky později byl spáchán atentát na říšského protektora Heydricha a 2.četa ústřední stanice musela asistovat při obléhání atentátníků v kostele v Resslově ulici. Pražští hasiči se za války současně účastnili skrytého odboje, který se neobešel bez obětí. Své životy položilo 5 členů sboru (dva byli popraveni v Terezíně a 3 padli v Pražském povstání). Za odbojovou činnost byla později celá řada členů pražského sboru vyznamenána.

Zatěžkávací zkoušku prodělal hasičský sbor v době Pražského povstání. Sbor se vyznamenal jak při likvidaci požárů, tak při bojových operacích. Při obraně rozhlasu na tehdejší Fochově třídě vypomohly naše stříkačky – pomocí vody byli ze sklepů budovy vytlačeni Němci a rozhlas mohl vysílat své volání o pomoc. Nejzávažnějším případem z povstání byl požár Staroměstské radnice. Během dopoledne 8. května přišlo několik zpráv, že radnice hoří, ale vždy to byla zpráva planá. Až krátce po poledni to pravda byla. Ohněm byla zničena část budovy hlavně proto, že jednotky SS bránily hasičům v práci. Jedno křídlo vyhořelo a do dnešních dnů nebylo obnoveno, a tak známe celou radnici pouze z fotografických materiálů.

Ihned po vypuknutí povstání byl plukovník Petersen internován a do čela sboru se postavil doc.dr. Miroslav Pilz, osobnost známá ještě z předválečných dob.

Zdroj:
Historie Hasičského sboru hl.m.Prahy 1853–1993.