Pátek 14. prosince 2018, slouží směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner Partner & VIP: Pavliš a Hartmann 970x150 #2 OK Proudnice

Hasičství ve starém Římě

Za doby římské republiky byl přidělen dohled na bezpečnostní opatření při požárech tzv. collegiu nižších úředníků nazývaných tresviri capitales pod dozorem aedilů, konsulů a tribunů. Protože toto opatření nebylo pro případ požáru dostatečné, zorganizoval kurulský aedil M. Egnatius Rufus vlastní soukromý hasičský sbor, který se velice osvědčil při požáru v roce 732.

Za doby císařství byl založen Augustem zvláštní hasičský sbor složený z otroků o počtu 600 mužů, vedený zpočátku kurulským aedilem. Augustus rozdělil sbor do 14-ti okresů Říma před i za hradbami zvaných regiones. Do každého regionu připadalo několik čtvrtí (vici) města a každá čtvrť měla více či méně obytných stavení. Některá stavení, náležící boháčům se nazývala domus, menší pro občany a nájemníky insulae. Ve čtrnácti okresech bylo 265 čtvrtí, každá z nich volila k sobě čtyři magistry, kteří obstarávali nejen obecní záležitosti, ale i náboženské. Ve věci první dohlíželi magistri vicorum až do roku 6 po Kristu na otázku požární.

Jelikož se ale toto zřízení zcela neosvědčilo, zřídil Augustus u konce své vlády (6 let po Kristu) vojensky organizovaný hasičský sbor a zároveň i policejní sbor o 7000 mužích.

Sbor byl řízen praefectem z šlechtického stavu, rozdělen byl na 7 kohort tak, že každá kohorta zajišťovala službu ve dvou okresech z kasáren zvaných statio vigilum Romanorum.

Podle nalezených zápisů se nalézalo 6 kasáren poblíž bran i za Tiberou. Každá kohorta s počtem asi 1000 mužů se dělila na 7 centurií.

Počet centurií i mužstva v kohortách a centuriích nebyl vždy stejný. Někdy čítala kohorta 555 pěších, 66 jezdců, jindy zase 1105 pěších a 132 jezdců. Centurie 85 – 173 mužů. Řídilo se to zřejmě podle velikosti okresů a služební povinnosti. Podle nalezené votivní desky čítaly centurie:

Senecia19 šarží142 mužů
Torquata17 šarží151 mužů
Rutiliana16 šarží108 mužů
Taurisca14 šarží101 mužů
Aulupora15 šarží129 mužů
Rufa16 šarží103 mužů
Justa13 šarží81 mužů
Dohromady110 šarží815 mužů

Dohromady měla tedy jedna kohorta, pokud počítáme tribuna jako velitele a 4 lékaře, celkem 930 mužů.

Toto rozdělení svědčí o důkladné organizaci jak hasičské tak policejní, povážíme-li, že tak početný sbor byl řízen svým prefektem, kohorty svými tribuny a centurie svými centuriony, že byl řádně ubytován, rozdělen do okresů a není pochyb, že byl řádně vycvičen a opatřen potřebným vybavením.

Výkonná moc prefekta vigilum nebyla malá a měla mnohdy i politický vliv. Prefektovi náleželo také soudnictví nad paliči a zloději. Prefektovým náměstkem byl subpraefektus, kterému bylo podřízeno 49 centurionů, sedm v každé kohortě. Z prefektových úředníků byl cornicularius (pobočník) a beneficiarius coby kancelářský tajemník. Subpraefekt měl mimo cornicularia a beneficiaria ještě libraria k vedení knih. Po boku centuriovi byli vexillarius, praporečník, optio náměstek centuriův, tesserarius, který řídil hlídky, codicillarius písař, secutor, ordonance.

Mimo to byli v kohortách dozorci lázní, praporečníci, žalářníci, trubači, dozorci vodovodu, pokladníci, lazebníci, spížníci, registrátoři, stříkačníci – syphonarii a obstaravatelé vody při požárech – aquarii.

Jak již bylo zmíněno, byl sbor vigilů zřízen vojenským způsobem, byl cvičen, ubytován v kasárnách, držen v přísné kázni a stále placen. Za doby císaře Augusta byli ve sboru pouze svobodníci (osvobození otroci), později pak za vlády Septima Severa také římští měšťané. Každý svobodník po šestileté hasičské službě (později i po tříleté) nabyl měšťanského práva. Služební povinnost trvala dvacet let a každý vigil ročně obdržel 360 denárů. Přísná kázeň byla udržována peněžitými tresty, sesazením z hodnosti, veřejným pranýřem, tělesnými tresty nebo i smrtí. Naproti tomu byly odměny, veřejné pochvaly a hodnostní postup.

Uniforma vigilů byla podobná vojenské, k poplachu se používalo volání a hasičských trubek. Vigilové používali žebříky, háky, bourací nástroje, lana, stříkačky, koše, vodou a octem navlhčených pokrývek a kůží. Služba byla denní (excubiae) a noční (vigiliae). Stráže se skládaly ze čtyř mužů. V noci byl jeden muž stále na stráži a tři odpočívali. Střídání stráží se dělo v noci čtyřikrát a ve dne dvakrát na znamení trubačů. Praefectovi bylo nařízeno, aby byl v noci oblečen a vždy pohotový.

Bohužel se o činnosti vigilů při požárech a jejich výkonech nezachovalo mnoho zpráv, aby se dala posoudit hasičská taktika, způsob a vlastnosti hasičského náčiní.

Jediný popis Neronova požáru nám vysvětluje jen málo, protože o činnosti hasičského sboru je jen zmínka ve zprávě, „že šestého dne požár omezen na úpatí esquilinského pahorku, když byla stržena celá čtvrť města, aby dravému živlu nezbyla jen holá pole a obloha“.

O Neronově požáru píše Titus takto:

„Stalo se veliké neštěstí, neví se, zdali náhodou nebo zlomyslností knížete, neštěstí strašnější ze všech, která způsobila jindy síla plamenů.“ Kdyby byl požár vzniknul mezi chrámy a větčími budovami, nemohl by se z počátku tak rychle rozšířit, protože by chrámy svými ohradními zdmi požár zadržely. Požár vznikl v části circu poblíže Palatina a Caelia, v lehce stavěných boudách, naplněných olejem a lehce vznětlivými látkami.

Požár zuřil z počátku v rovině XI. A XII. Okresu, rozšířil se do výše položených II., X. a XIII okresů a vrátil se zpět do nížin II., IV., VIII. A XII okresu takovou rychlostí a silou, „že vzdoroval všemu hašení a ochranným opatřením,“ která byla stižená úzkými a nepravidelnými uličkami a množstvím příbytků. K tomu se přidal nářek žen, dětí a starců, kteří v zástupech pobíhali hořícími ulicemi a stěžovali hašení. Sotva se cítil někdo v bezpečí útěkem do sousedních ulic, tak plameny během chvilky zasáhly i tato místa a obyvatelům nezbylo nic jiného, než aby si zachránili své životy útěkem do polí.

Mnoho lidských životů vzalo za své, mnozí umírali z lásky ke svým milovaným a vrhali se do plamenů bez šance je zachránit.

Sotva byl oheň šestého dne omezen a obyvatelstvo se trochu utišilo, vznikl požár znovu v předměstí „in Aemilianis“, který trval další tři dny. Požár sice zničil méně budov a lidských životů, ale poškodil nejkrásnější část města.

Stalo se tak, že za 9 dní bylo zničeno deset ze čtrnácti okresů Říma, z toho tři kompletně do základů. V sedmi zbylo málo budov a to ještě poloshořelých nebo poškozených.

Ačkoliv římský sbor čítal 7000 mužů, nedá se mu i při nedostatečných zprávách o Neronově požáru vytýkat, že nepracoval statečně. Měl po ruce pouze nedostatečné nářadí, římské budovy nebyly zajisté dostatečně ohnivzdorně stavěny a jediná taktická ochrana bylo bourání.

Zdroj čerpání informací: Hasičské rozhledy
Zpracoval: Karel Pešorna

Sdílet
Banner MIBAG_2012 OK