Vzpomínka ..... na Michala Rozehnala
Mrtví…
Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastne nejsme sami… A přicházejí jako stíny ve vlasech popel, kusy hlíny… Tváře jakoby vymazené a přece se jen poznáváme… Po chrpách, které kvetly loni slabounce jejich ruce voní… Tiše mne zdraví jako svého hrbáčka času přítomného…
