Sobota 23. září 2017, slouží směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner MIBAG_2012 OK

Hašení požárů před dávnými časy

Dříve než dojdeme k pojednávání o naší jednotě požární ochrany a jejich počátcích, bude vhodné aspoň stručně oživit vzpomínky na hašení požárů v minulosti.

Chalupy v dávné minulosti byly stavěny jenom ze dřeva, kterého bylo dostatek, byly hlínou vymazány a pokryty doškový-mi nebo šindelovými střechami. Vypukl-li v takové chalupě oheň, nebylo ho možno uhasit a velmi často s vypětím všech lidských sil byly zachráněny jen holé životy, dobytek a jiná domácí hospodářská zvířata nezřídka uhořela.

Nejstarší likvi-dování požáru záleželo hlavně na zbourání sousední budovy, aby se požár nepřenesl na ostatní blízké chalupy. Při hašení se používalo trhacích háků, seker, žebříků, džberů a věder na no-šení vody. To bylo všechno hasicí nářadí.

K tomu bylo potřeba mnoho lidí, zvláště byla-li voda dale-ko. To se prostě utvořil řetěz z lidských rukou. Občané se po-stavili do dvou řad, jedna řada podávala vědra s vodou až ku hořícímu stavení a druhá rada zase prázdná vědra až k místu, odkud se voda brala. Ještě hůř bylo když hořelo více stavení.

Když později v patnáctém století se osady zalidňovaly, chalu-py se stavěly blíže u sebe a lid své příbytky opatroval již i nábytkem, uznalo obyvatelstvo i nadřízené bezpečnostní úřady za nutné chránit lépe majetky občanů. Vypuknuvší požáry se ha-sily ručními stříkačkami. Jaké to bylo hašení zvláště na ven-kovských osadách, na to je málo pamětníků.

První osobou při hašení na dědinách byl obyčejně obecní kovář. Ve městech byl to zase kominický nebo zámečnický mistr. Velmi zdatně při požárech působil též obecní policajt, který až do roku 1850 vedle své pobočilé zbraně byl vyzbrojen též pevnou lískovkou a touto při požáru vykonával úřední moc. Vy-pukl-li požár, vyhlašoval se poplach zvoněním, hulákáním a křikem »hoří — hoří«. Vypukl-li požár v noci, tlouklo se na okna, házelo kamením a tak bylo všechno obyvatelstvo ze spánku vyburcováno.

Vystrašené obyvatelstvo pobíhalo dlouho z místa na místo, než doběhlo k požářišti. Byl to vždy velký zmatek za tmavé noci, kdy jediným veřejným osvětlením byly na velikou vzdálenost od sebe umístěné petrolejové lampy. Na vesnicích ani těchto nebylo a tak kdo stál v cestě, byl povalen třeba i do přikopu.

Při požárech se mnoho předmětů zničilo, neboť měl-li kdo v ruce sekeru nebo motyku, udeřil často z pouhé svévole do předmětu, jejž třeba i zničil.

Autor : Jan Gallischek
Sdílet
Banner Prabos 970 OK