Úterý 22. června 2021, slouží směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Expedice Pamir 2011

15. července 2011, odletěli dva pražští hasiči do Kyrgyzstánu – zkusit štěstí do velehor Pamiru. Pokusí se vystoupit na vrchol Pik Lenina – 7134 metrů nad mořem. Zprostředkujeme vám jejich pocity.

Část 1. PŘÍPRAVY

Nápad zkusit vylézt na sedmitisícovku vznikl asi před dvěma roky. Udělali jsme si plán co vše chceme v rámci příprav zvládnout.

Fyzická příprava byla většinou individuální. Až na pár vyjímek, jako třeba výjezdy na běžkách, lezení po skalkách i stěně. Celou tu dobu jsme vlastně trénovali 4 až 6 krát týdně. Někdy i dvakrát za den.

Společně jsme podnikali výpravy do hor. S větším či menším úspěchem, co se týče vrcholů.

Ale to důležité se podařilo. Lezli jsme a získávali zkušenosti. Máme za sebou zimní Tatry, Mont Blanc, pokus o severní stěnu Triglavu (počasí bylo proti), Matterhorn, Grossglockner několika cestami (normálka, Studelgrat, Palavichini), Weisshorn, lezení po skalách v ČR i Rakousku v létě i v zimě, včetně skialpů.

Všechny tyto akce nebyl problém zorganizovat a financovat. Tohle je však něco úplně jiného. Dostupnost informací byla malá a naše výbava nedostačující. Platy se snížily a tak přišli na řadu různé půjčky, rušení stavebních spoření, prodeje méně potřebných věcí apod. Taktéž organizačně je celá akce složitější.

Už jen proto, že odjíždíme na měsíc mimo Evropu. Letenky jsme kupovali půl roku dopředu. Ušetřili jsme a také nás to donutilo něco dělat. Začali jsme vše řešit na vlastní pěst ale jistotu a klid nám přineslo až seznámení s Žebrem.

Pomohla tomu náhoda. V zimě jsme byli v Tatrách a zde se potkali s plzeňskými hasiči, kteří si zde také zvyšovali odbornou způsobilost . Prohodili jsme pár slov o lezení a plánech a vyšlo najevo, že znají Žebra a ten, že už tam párkrát byl a tak nám poradí. S Žebrem jsme si padli do noty a ten se rozhodl, že pojede taky.

To nám vytrhlo trn z paty. Byl už v oblasti několikrát. Mimo výstupy na vrcholy, se účastnil i vyhledání a přepravy mrtvého Čecha zpět do republiky. A to z výšky okolo 7000 metrů nad mořem.Má v oblasti několik známých mezi tamními horolezeckými agenturami. Tudíž jsme nemuseli podnikat, zřejmě složitá jednání v ruštině či angličtině.

Závěrem jen velmi hrubý odhad nákladů, kdyby snad měl někdo chuť se do něčeho podobného pustit.

  • LETENKA – 12 tis.
  • LEPŠÍ SPACÁK – 7–9 tis.
  • LEPŠÍ BOTY – 7–9 tis.
  • STAN (do dvojice) – 6–8 tis.
  • DOOBLEČENÍ – 4–6 tis.
  • LÉKY, BRÝLE, TENČÍ LANO, ATD. – 4–6 tis.
  • DOLARY – 15 tis.
  • To vše asi za 60 tisíc.

Do nákladů jsem nepočítal jídlo, nádobí a jiné drobnosti, které kvůli povolené váze do letadla koupíme až na místě. Z Prahy vezeme pouze dehydrovanou stravu Travellunch na výstupové dny.

Pokračování příště.

Horám zdar.

Vláďa


1. den expedice

Dnes, tedy v pátek 15. července 2011, odlétají dva pražští hasiči do Kyrgyzstánu – zkusit štěstí do velehor Pamiru. Pokusí se vystoupit na vrchol Pik Lenina – 7134 metrů nad mořem.

Expedice je čtyřčlenná: Vladimír Holý, Jakub Proks (oba jsme z HZS Praha, stanice 1), Aleš Kraml (ZZS Středočeského kraje) a Roman „Žebro“ Pekař.

Prostřednictvím servru POŽÁRY.cz můžete sledovat průběh expedice. Pokud nám to technika dovolí, budeme zasílat průběžně zprávy z Base Campu. Jestliže se spojení nebude dařit, uveřejníme své zápisky a postřehy po návratu formou deníku na pokračování.


4. den expedice

Jsme čtvrtý den v Kyrgyzstánu a zatím vše probíhá hladce. Přiletěli jsme v 16.hodin místního času do Bikesku. Ne však naše batohy. Ty zůstali v Moskvě. Tady normální věc.

Vyřizujeme víza domlouváme jak s batohy. Nakonec dorazí po 30 hodinách. Přijíždíme do agentury a domlouváme si ubytování v base campu.

Take jsme vyrazili prozkoumat místní hospody. Jídlo je v pohodě a pivo taky. Časový posun se tak zvládá lépe. Nakoupili jsme zásoby a vyrážíme do 700km vzdáleného campu, kde cesta vede přes 3200 m.n.m. vysoké sedlo. S menšími potížemi se ubytujeme a chystáme se na bazar dokoupit zásoby.

Střední Asie je úplně jiná než Evropa, ale máme z toho dobrý pocit. Místní lidé jsou vstřícní a život zde má pomalejší tempo. Řízení auta je tu ale horor. Navíc zde panuje velmi suché počasí s teplotami nad 30°C.

5. den expedice

Včera jsme absolvovali přesun do base campu. Cesta byla nově udělaná, ale stejně nám trvala dodávkou 7 hodin. Celkem to bylo 300 km, ale posledních 20 jsme se brodili.

Camp je ve výšce 3600 m.n.m a je to znát. Městečko má asi 40 stanů a jeden společný kde se vaří. My si ale vaříme sami.

Dnes probíhá aklimatizace a zítra ráno vyrážíme do C1 (4400 m.n.m.), kde si uděláme základnu, ze které budeme stavět další výškové tábory. Počasí nám zatím přeje. Letos se na vrchol podívalo jen 8 lidí a z toho 4 češi. Když to půjde dobře, do 12 dnů jsme zpět v campu.


2. srpna 2011

Zdravíme všechny! Po úspěšné aklimatizaci, kdy jsme postupně vystoupali do C3 6100 a vyspali se tady dvě noci, následoval sestup do C1 4460. Tam jsme 3 dny odpočívali a znovu vyrážíme k vrcholu. Vrcholový den by měl být zítra, tedy 3. srpna 2011. Ahoj, Vláďa.


3. srpna

Dnes jsme vyrazili z C3 k prvnímu pokudu o vrchol. Byli jsme úspěšní a na vrcholu jsme stanuli kolem 13 hod. Sestup probíhá v pohodě. Vláďa.

Sdílet