Neděle 20. června 2021, slouží směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Školíme, cvičíme, máme vybavení… Na co?

Problematika jednotek SDH co se týče vybavenosti, školení a výcviku je daná předpisy. Dodržují se však? Na ráně je tak velitel jednotky SDH. Zejména o nich pojednává několik následujících odstavců.

Dobrovolní hasiči, dobrovolnost. Právě i toto slovo je jakýmsi zaklínadlem nad tím, co a hlavně jak dělají. Činnosti pro jednotku věnují mnohdy spoustu svého volného času a zadarmo, refundace či placení pohotovosti v různé výši se týká de facto jen JPO v kategorii II a to ještě ne zdaleka všude. Někteří trojkaři mají v rámci refundace občas a jaksi navíc zaplacený maximálně čas, strávený na výjezdu, neb pohotovosti nemusejí držet. Ale i zde ve valné většině případů nedostanou od svého zřizovatele nic. O kategorii JPO V raději nebudeme ve spojitosti s financemi hovořit vůbec.

Ano, dělají to přeci dobrovolně, tak oč jde. Nutno si ovšem uvědomit, že dobrovolně nerovná se zadarmo. To si mnozí zodpovědí úředníci a představitelé obcí neradi přiznávají a tuze neradi dají chlapům do jednotky třeba jen na konci roku alespoň pár korun jako odměnu za jejich činnost u JSDH, aby bylo vidět, že nejsou svému zřizovateli úplně volní, na rozdíl třeba od fotbalistů a jiných spolků.

Hodně starostů si říká, že když hasičům dávají na vybavení, je to vlastně skoro odměna a peníze pro ně. Že jsou odměny součástí Dohody o členství, mnoho z nich s klidem přehlíží, co je divné, že stejně tak to přehlíží i spousta hasičů.

Peníze jako alespoň malá odměna za práci v JSDH nejsou ovšem jen jediným motivačním faktorem, kvůli kterému se z členů jednotek SDH stávají jedinci, pomalu kašlající i na ty nejzákladnější předpisem dané věci, jenž se musí dodržovat i za cenu toho, že za to nic není. Jsou obce, co nejen že nedávají svým hasičům ani symbolických pár stovek, ale odmítají i platit to, co jsou povinni jako zřizovatelé, tedy opravy a nákup techniky, ochranných pomůcek a jiné. Když se toto vše dá dohromady, je to zárodek budoucího maléru. Co na to velitel jednotky? Když sám za něco stojí, to aby si hodil mašli.

Lidé, když vidějí, že nemají u zřizovatele žádnou či jen tu nejnutnější podporu, začnou na vše postupně kašlat, školeními a výcvikem počínaje, přes neudržování techniky a neúčastí u zásahu konče. V mnoha případech je spouštěcím faktorem tohoto stavu velitel jednotky. Jsou i případy přesně opačné, tedy dočasně opačné, jednotka má k dispozici vše, oč si zastupitelstvu řekne, včetně nějaké té koruny na jinou, než dohodou danou odměny, ale v čele se svým velitelem jen tak bohapustě na vše kašle. Kašle na to do doby, kdy na ní začne kašlat zřizovatel a pak se právě velitel diví, proč tomu tak je. I přes tyto věci se však v jednotkách vždy najde alespoň pár jedinců, kteří toto překousávají asi do nekonečna. Pak se ještě najde třetí sorta velitelů jednotek, vykonávajících svojí funkci ze zcela zištného důvodu, kterým je různý druh osobního prospěchu (obecní byt apod.).

Ať jsou příčiny jakékoliv, tak prostě problém je, když stav nezájmu postihne velitele jednotky, který je přímo zodpovědný za výcvik, školení a zásahy, prostě za fungující JPO. Jeho laxní přístup se musí nutně projevit a také že se projevuje. Pokud se k hasičské věci staví čelem třeba jen 4 ze 12 členů JPO, jak to může fungovat? Blbě.

Do jednotky se náhodně podaří někde na soutěži či u piva (ano, u piva, proč ne) po dlouhé diskuzi přemluvit nového člena, poté vstoupí, podepíše dohodu s obcí, nejlépe rovnou vsoupí i do sboru, zaplatí příspěvky, nafasuje PS II + nějaké ty ,,bojáky,, a šup, je z něj hasič. Tedy hasičského lejna pára. Kluk, 19 let, má zájem, tak začne chodit na pravidelné schůzky, kde se schází z těch 12 lidí právě jen ti 4 zapálení členové, kteří se mu snaží vše vysvětlit, protože on má stále zájem, vše ukázat a naučit, než absolvuje základní odbornou přípravu, aby nebyl za blbečka. Jenže jemu je divný, když nastal po půl roce konečně tolik očekávaný výjezd, proč jich je najednou na zbrojnici 8, když čtveřici z nich prakticky nikdy neviděl. Na příští schůzce se na to zeptá velitele družstva, nikoliv jednotky, ten zásadně nechodí, jak se už dozvěděl dříve. Ptá se proč. Odpověď je stručná. Kašle na to, nechce se mu, nikam se stejně moc nejezdí, tak nemá proč chodit na hasičku. Stejně tak i další lidi z jednotky. Mlaďas oponuje, že právě velitel by chodit měl, vždyť má zodpovědnost! Odpověď je opět stručná. Je mu to fuk, a kdyby něco, stejně se nic nestane a nikdo práskat nebude a ve finále to za něj stejně někdo uděla, jako je tomu dosud. Proč by tedy zařizoval či dokonce sám prováděl nějaké školení nebo výcvik a o jednotku se vůbec staral. Většinu lidí to stejně nezajímá (vidí příklad velitele). Pro mladého hasiče, jenž byl do té doby naivním členem, je to poněkud překvapení.

Po nějaké době má za sebou základní odbornou přípravu a do zbrojnice začíná docházet také čím dál tím méně. Zato je občas vídán s velitelem jednotky, který spokojeně žije v obecním bytě, jenž dostal na základě jeho funkce, jak spolu melouchaří v oblasti stavebnictví. Ano, s tím velitelem, který se mu pro jeho laxnost tak nezdál. Když jednou na schůzku dorazí, ptá se ho velitel družstva, kde že se to pořád fláká a nechodí na hasičku. Překvapí jeho odpověď? Ne, dokonce jí i VD vytušil. Mladík mu totiž sdělil, že on už je hasič, má za sebou základní přípravu a to mu stačí, nehledě na to, že když nemusí chodit velitel jednotky, proč by chodil on. Velitel má jít příkladem a taky že jde. Ovšem ne tím dobrým. Je pak otázkou času, kdy se na činnost pro jednotku vykašle i zbytek dosud fungujících členů. Hasiči budou v obci papírově fungovat, tak co. Pak nastane nějaký výjezd, oni vyjedou v počtu 1+1, ještě udělají u zásahu nějakou botu a je to. Třeba taková řádná ústrojová kázeň, jednou se k výjezdu dostavil velitel jednotky a vyrazil s tatrou jen v kabátu a na sobě měl pouze kalhoty od montérek, asi se to smí, když tak může jezdit velicí, můžu taky, říká si mladík, tou dobou dle jeho slov už zkušený hasičský mazák, co je u jednotky zhruba rok a absolvoval ani ne půltucet zásahů, nicméně velitel jednotky mu tyto řeči schvaluje a nevyvrací, i když se vidějí téměř jen mimo zbrojnici. Na konci roku, když mají výročku, se všichni diví, že už dlouho nebyl výjezd. Ptají se proč??? Odpověď je také snadná. Za posledních několik výjezdu to dopadlo tak, že se nikdy nesešlo dost lidí, max. 2–3, a když už se vyjelo, tak po pár problémech, kdy se mohl stát sakra malér, zavánějící kriminálem, nás ti ,,nafoukaní“ profíci nenechali ani radši nic dělat a teď? Důvěra je pryč, že existuje nějaký poplachový plán je sice pravda, ale teď už nás pro jistotu z OPISU nezvednou vůbec.

Opět střípek reality… se při jednom z výjezdů stalo, že mladý udatný hasič sám vlezl do rodinného baráku, kde se kouřilo ze sklepa, jen tak v ,,bušfajrech“, navíc bez dýchacího přístroje, dvakrát se nadechl kouře, který mu dvakrát nepřidal, spálil si ruku o kliku, protože neměl ani rukavice (na co tyk…), nikdo o něm nevěděl a on tam nebýt náhody mohl klidně zvostat? Naštěstí se nestalo nic, mlaďas vychrchlal jen dvě brikety a byl fit. Nabízí se oprávněná otázka, kdyby to dobře nedopadlo skutečně ve sklepě došlo k neštěstí. Kde by byl jeho kamarád, velitel jednotky, jenž se nedokázal postarat o jeho výcvik a všeobecné znalosti činnosti hasiče, o to, jak má být ustrojen, když hoří uvnitř budovy a co si má vzít za další ochranné pomůcky atd.? V kriminále. To asi z vás, vážených velitelů JSDH nikdo nechce.

Páni velitelé jednotek SDH, jistě není každý z vás takový, jaký je popsán nikoliv ve fiktivním textu, ale dle toho, s čím se setkáváme po celé republice, je těch ,,problémových“ bohužel dost. Apel platí pro všechny, velte svým jednotkám dobře, a to i přes všechny problémy včetně byrokracie úřadů, kterým musíte čelit. Jednotka by ve vás měla mít oporu a nikoliv pravý opak. Dbejte na všechny své povinnosti, klaďte důraz na dostatečnou vybavenost, výcvik, školení, ústrojovu kázeň, údržbu techniky, zbrojnice, prostě na vše, co je ve vaší pravomoci a povinnostech, máte oporu v předpisech! Někdy je těžké motivovat lidi, když se na výjezd moc nepodíváte, ale i tak se o to snažte. I když si to moc lidí nechce připustit, tak je evidentní, že se na jednotkách SDH bude požární ochrana této republiky stavět do budoucna mnohem víc, než nyní a proto buďte připraveni vždy a na vše ještě lépe, než dosud.

Tento text vznikl na základě osobních postřehů, setkání, poznání, ověření a mailové korespondence se členy několika JSDH z celé republiky, psaní o hasičském mlaďasovi není bohužel fikcí, ale odrazem toho, co se v mnoha jednotkách děje. Členové jednotek, na jejich popud tento článek vznikl, jsou bohužel odrazem doby, protože o svých problémech nechtějí hovořit jmenovitě a nahlas. Pokud se toto nezmění, nezmění se ani stav uvnitř jejich JPO SDH.

Pro připomínku se podívejte na tento odkaz, pojednávající o problematice školení JSDH: https://www.pozary.cz/…pisova-akce/

Sdílet