Pátek 29. března 2024, slouží směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Stěhování hasičského národa – 1926

Je středa 7.července, sluníčko, teplo, nic nenasvědčuje tomu, že budou obyvatelé svědky mimořádné události. Přeci ale něco tuší, hlavně obyvatelé ulice U obecního dvora na Starém Městě, dříve tzv. „Kozí plácek“.

Něco je ve vzduchu! Překotné pobíhání hasičů od vozidla k vozidlu, leštilo se, cídilo, poslední kontrola výstroje a výzbroje… a je to tady! Přichází signál a ze zdánlivě chaotické činnosti přichází naprosto organizovaná a cílená akce. Hasičský sbor hlavního města se stěhuje. Jeden z nejstarších profesionálních hasičských sborů střední Evropy opouští naprosto nevyhovující prostory obecního dvora proto, aby se nastěhoval do lépe situovaného obecního dvora na Novém Městě, v ulici Sokolské. Dvůr v Sokolské tedy nebyl vybrán náhodou. Již v roce 1883 se zde nacházelo oddělení hasičské pro Nové Město pražské. Psal o nich i pražský spisovatel Ignát Hermann ve slavném spisku „Otec Kondelík a ženich Vejvara“.

Staňme se pro tuto krátkou chvíli svědky velkolepé akce, která na tehdejší dobu nemá v Praze obdoby.

Stavební rada Uher, takto ředitel sboru, vydává rozkaz a celá kolona se dává do pohybu, První vůz vyjíždí ze dvora a nabírá směr Nové Město. Že se jedná o mimořádnou akci, dokládají filmové záběry pražských kameramanů. Filmový záznam byl součástí známého televizního pořadu Hledání ztraceného času, jehož autorem je do dnešních dnů Karel Čáslavský. Tento díl byl v roce 1993 věnován pražským profesionálním hasičům, kteří tehdy oslavili 140. výročí svého vzniku.

Zpět do pražských ulic onoho 7. července 1926. Kolona techniky se pomalu rozjíždí a Pražané žasnou, co vše mají chrabří bojovníci s ohněm k dispozici. Dopravní vozy a dnešní mluvou řečeno vozy chemické i parní stříkačky a jejich naleštěné kotle ke spatření byly i výsuvné žebříky. A na všech vozidlech seděli hasiči, na hlavách vyleštěné přílby, básník by řekl – radost pohledět. A proč ne. Vždy nasazovali své životy pro záchranu životů jiných. Abych nezapomněl, v koloně se taky objevilo několik koňských potahů. Čtenáři, nediv se! Ne vždy se jezdilo auty. Pražský sbor si přispíšil a již v roce 1911 měl k dispozici pět aut. Jenomže, 7. červenec 1926 byl pro věrné služebníky rodu koňského služebním dnem posledním. Tímto dnem byli koně jednou provždy vyřazeni ze služby. A jak pravil v Postřižinách dr.Gruntorád, předseda správní rady pivovaru v Nymburce – odvézt na jatka a dva dny volna jako při úmrtí v rodině. Myslím, že se s koníčky hasiči loučili těžko. Vždyť jim sloužili věrně drahně let.

Mezitím se kolona dostala přes nábřeží na Karlovo náměstí a směřuje vzhůru Ječnou ulicí ke svému cíli. Po celé trase jsou hasiči zdraveni početným publikem. A už je tady křižovatka se Sokolskou ulicí a první vozy projíždí branou do dvora, který bude na dalších mnoho desetiletí jejich domovem. Po projetí posledního vozu přehlíží pan ředitel Uher šiky hasičů. O tom, že se jednalo o mimořádnou akci, svědčí i účast čestných hostů v čele s tehdejším pražským primátorem dr. Karlem Baxou. Stěhování bylo ukončeno, ještě však chvíli trvalo, než se vše zažilo a rozběhnul se běžný a ničím nerušený chod. Mezi námi, vždy byl chod rušený, vždyť to byla ústřední stanice, tak jakýpak nerušený chod. Dvůr byl svědkem mnoha událostí, ať příjemných či nepříjemných.

Mezi příjemné patří setkání zahraničních delegací hasičů při příležitosti Všeslovanského sjezdu hasičů v roce 1928, v roce 1931 vyznamenávání posledních žijících hasičů, kteří před padesáti lety, v roce 1881, hasili Národní divadlo.

Ty nejchmurnější události dokumentuje čtení děkovného dopisu za pomoc při dopadení atentátníků na Heydricha v červnu 1942. Odtud se však taky vyjíždělo na pomoc rozhlasu v Květnové revoluci 1945. Z brány vyšel v červnu 1946 pohřeb našeho tragicky zemřelého kolegy Mirka Nejedlého. Podlehl těžkým popáleninám při požáru továrny na barvy a laky.

V srpnu 2002 naše stanice vypadala jako velké skladiště, odkud se rozvážela lidská i materiální pomoc Pražanům při katastrofálních povodních. Který obecní dvůr se může pochlubit takovou historií? Myslím, že žádný.

Kdyby dnes ještě žil nějaký účastník tehdejšího stěhování hasičského národa, obecní dvůr by nepoznal. Základní podoba zůstala, vyrostly nové objekty na místech, kde byly stáje, některé prošly stavebními úpravami, jak si žádala doba či spíše rozvoj techniky pro hasičské řemeslo. Již v létech 1925–26 architekt Václav Kolátor stavebně upravuje konírny na garáže, vždyť to přece byl obecní dvůr s koňmi. Nejvýznamnější změny nastaly v letech 1940–42. Vyrůstá dvoupodlažní budova, jejíž průčelí je situováno do ulice Legerovy. Úprava vrátnice a přestavěna byla část pravého bočního křídla. Stavební práce byly schváleny již v r. 1939. Po panu architektovi zůstávají další pražské pozoruhodné stavby, tou nejznámější je dobudování přístavby dvojbudovy v ulici M.D.Rettigové, kde dnes studují kandidáti pedagogického povolání, a dříve narození si jistě vzpomenou na dnes již zašlou slávu sportovně zábavného komplexu Barrandovských teras s vtipným využitím místního lomu ke zbudování koupaliště.

Nejpodstatnější a zatím poslední změny nastaly v prvních letech 3. tisíciletí. Byly vystavěny nové garáže pro novou techniku a sociální zázemí pro hasiče. Kde že je dvůr let třicátých? Zapomenut není, ale zůstal ve vzpomínkách a fotografiích na minulé století.

Jak je to dlouho, co se hasiči stěhovali? Neuvěřitelných 80 let. Mnohé se změnilo, jedno však ne – a díky za to – nesmírná obětavost těch, kteří jezdí v červených autech na pomoc druhým při požárech, povodních a různých haváriích. Díky za vše všem, i bezejmenným, kteří neváhali přispěchat pomoci druhému v nouzi.

Díky vám všem!

text:© npor. PO Milan Krchov, v.v.
výběr a zpracování fotodokumentace: kpt. Ing. Karel Mulenko
Sdílet