Čtvrtek 22. unora 2018, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner Partner & VIP: PO-BP 970x150 OK

Zkušebna, rtuť a chlór a 40 zraněných hasičů…

V sobotu 28.dubna 1990 došlo k požáru ve zkušebně kompresorů v podniku ČKD Kompresory v Praze 9, Klečákově ulici. Požár byl zpozorován kolem 7:40 – 7:45 hodin dvěma zaměstnanci.

Ti kolem kobky č. 3 procházeli asi 20 minut předtím, avšak kromě nasládlého pachu nepozorovali zjevné známky požáru. Po zpozorování kouře však vnikli s hasicími přístroji dovnitř, viděli plameny vpravo od vstupu nad kamny a stolkem. Jejich hasební zásah nebyl úspěšný, a proto požár oznámili v 7:58 hodin závodním hasičům ZPÚ ČKD na stanici č. 2. Ti se na místo dostavili se zpožděním asi 2 minut, protože příjezdovou cestu jim blokoval jeřáb, nakládající ingoty na tahač. V počtu 1+2 provedli závodní hasiči průzkum a zjistili, že hoří ve zkušební kabině č. 3, a po vypnutí elektrického proudu nasadili jeden C proud na vodu. S ohledem na zvyšující se intenzitu požáru chtěl velitel družstva povolat posilu ze stanice č. 1, ale vysílačkou se nedovolal a musel vyhledat telefonní spojení. Také dojezd této jednotky byl pozdržen, tentokrát u vrátnice č. 3 vozidlem bez řidiče. Po příjezdu na místo zhodnotil velitel zásahu situaci a pro stále se šířící plamenné hoření se rozhodl přivolat na pomoc Útvar Sboru PO hl. m. Prahy, a to se stalo v 8:23 hodin (!). K požáru byla vyslána družstva ze stanic č. 3 – Holešovice, č. 5 – Strašnice, č. 10 – Satalice a zároveň i velitelský vůz s velitelem směny a výjezd vyšetřovatelů požárů.

Velitel směny provedl s velitelem zásahu opětovný průzkum, po němž konstatoval, že se jedná o plně rozvinutý požár v podzemí budovy, která má rozměry 100 × 50 metrů, a dosavadní hasební zásah není účinný, protože se zasahující hasiči v prostoru dobře neorientují a útočné proudy nebyly vedeny k ohnisku požáru. V 8:52 hodin převzal velení zásahu velitel směny npor. Václav Vacek. Na místo závodních hasičů byly nasazeny jednotky z Holešovic se dvěma a ze Satalic se třetím C proudem. Velmi negativní vliv na zásah měly vysoká teplota, silné zakouření a výskyt toxických zplodin hoření.

Souběžně s hasebním zásahem byl prováděn detailnější průzkum s úkolem potvrdit, že v zadýmeném prostoru nejsou žádní lidé a zjistit, co hoří. Žádní zaměstnanci nebyli nalezeni a průzkum potvrdil, že hoří velké množství kabelů s umělohmotnou izolací a obložení stěn zkušebních a měřících kobek. Požár se již rozšířil chodbou do délky několika desítek metrů a zasáhl několik kobek. Velitel směny povolal další posilové jednotky včetně výjezdu protiplynové služby, pro jednoho zraněného hasiče(řezná rána na noze) povolal Záchrannou službu. Na místě byl vyšetřovatel požárů a vedoucí oddělení vyšetřování, který upozornil na okolnost, že modré uniformy hasičů, kteří vycházejí z požářiště, mají fialovou barvu, což svědčí o tom, že na požářišti je značně kyselé prostředí. Z preventivních důvodů byla přivolána další vozidla Záchranné služby a na místo se dostavil nejen náčelník Městské správy Sboru PO hl. m. Prahy kpt. Judr. Kohout, ale také ředitel Záchranné služby MUDr. Ždichynec. Po zjištění, že koncentrace škodlivin je velmi vysoká, a navíc když byl velitel zásahu informován o tom, že se požáru zúčastnily desítky kilogramů rtuti ze skleněných manometrů, bylo po konzultaci velitele zásahu s náčelníkem kpt. JUDr. Kohoutem a ředitelem MUDr. Ždichyncem rozhodnuto:

Do služby povolat příslušníky směn A a B k vystřídání vyčerpaných zasahujících příslušníků směny C
Pro zásah v podzemí vytvářet vždy tři tříčlenné skupiny, z nichž jedna zasahuje, druhá byla připravena v pohotovosti a třetí se oblékala
Příslušníky, kteří zasahovali v podzemí, neodkladně podrobit lékařské prohlídce
V podzemí provádět hasební práce v chemických oblecích
Požářiště rozdělit na dva bojové úseky
V 11:46 hodin byl požár lokalizován na frontě 80 metrů a bylo použito celkem 9 útočných proudů na vodu nebo na pěnu. Bylo použito na 400 dýchacích přístrojů. V 00:09 hodin dne 29.4.1990 bylo velení zásahu předáno veliteli ZPÚ ČKD a jednotky Útvaru SbPO se vrátily na základnu. Závodní jednotka vyhledávala a dohašovala desítky skrytých, drobných ohnisek až do 22:05 hodin dne 29.4.1990, kdy byl požár likvidován.

Zásahu se účastnily (střídavě) všechny jednotky Útvaru SbPO hl. m. Prahy a čtyři závodní jednotky ZPÚ ČKD (2), ZPÚ ČSD a ZPÚ Barvy a Laky.

Lékaři bylo po prohlídce konstatováno, že celkem 40 hasičů bylo intoxikováno. Jednalo se o 33 příslušníků Útvaru SbPO, 3 příslušníky ZPÚ ČSD a 4 příslušníky ZPÚ ČKD. Hospitalizováno bylo 9 příslušníků Útvaru SbPO a příslušníci ZPÚ byli ošetřeni. Ostatní byli ponecháni pod lékařským dohledem na stanicích č. 2, 5 a 6, kde byla stanoviště Záchranné služby.

Ve Zprávě o zásahu konstatuje velitel zásahu, že se projevily určité negativní jevy s možným vlivem na rozvoj požáru, a to zejména:

Prodloužení doby dojezdu prvních jednotek
Opožděné volání posilových jednotek
Málo účinný prvotní zásah, kdy se jednotka nedostala k požárnímu ohnisku
Byl nedostatek chemických obleků, jejich předávání a převlékání zdržovalo
Nebylo možné spojení se závodními jednotkami pomocí radiostanic
Přímá hmotná škoda byla majitelem objektu vyčíslen částkou 3 769 000 Kč, když na stavební části vznikla škoda 2,6 milionu a 1,169 milionu korun představuje škoda na vybavení sedmi zkušebních kabin zejména zničením přístrojového vybavení. Chodba s kabinami tvořila samostatný požární úsek, z něhož se požár do haly s obřími kompresory nemohl rozšířit.

Ke zjištění příčiny vzniku požáru a dalších okolností požáru bylo zpracováno jednak Odborné vyjádření MS Sboru PO, a jednak byla z rozkazu náčelníka MS Sboru PO provedena požárně technická expertíza. Zpracovatelé uvedených materiálů spolupracovali s Laboratoří a zkušebnou Hlavní správy SbPO, jejíž příslušníci se podíleli na zpracování expertízy.

Ohnisko požáru popisují svědci jako místo vpravo od vstupu do kobky, zhruba od kamen přes stolek k ovládacímu pultu. V té době byla neutrální rovina (nezakouřený prostor) asi 150 cm od úrovně podlahy.

Při ohledání požářiště byla zóna kriminalistického ohniska podle míry vyhoření stanovena do kobky č. 3, kde bylo později stanoveno kriminalistické ohnisko v prostoru akumulačních kamen. Z možných technických iniciátorů byly laboratorně zkoumány následující předměty s těmito výsledky:

Zářivkové osvětlení – vypínače byly v poloze vypnuto
Elektroinstalace v plechových korytech pod stropem – žádné stopy po proběhlém zkratovém nebo přechodovém jevu, poškození je druhotné až účinky požáru
Elektroinstalace ovládacího pultu – v době zpozorování požáru byla odklopná horní deska pultu uzavřena a plameny byly pozorovány mimo pult
Elektroinstalace registrů v levé stěně – mimo svědecké ohnisko
Zdroj pro hlasitý poslech telefonu – nezapojen do zásuvky el. obvodu
Elektroinstalace akumulačních kamen – vyloučena, protože nebyly zjištěny stopy po proběhlém zkratovém nebo přechodovém jevu, pod kamny byla podlahovina neporušená, přívodní kabely v otvoru v podlaze i kanálku pod podlahou tepelně ani jinak nebyly porušeny
Akumulační kamna jako tepelný iniciátor – protože to bylo jediné technické zařízení v prostoru svědeckého ohniska, nebyla kamna jako iniciátor vyloučena.
Dále byly uvažovány tyto možné verze :

Kouření – poslední pobyt osob v kobce byl tři dny před požárem, nelze sice objektivně vyloučit případné přehození nedopalku přes plechovou stěnu, ale tato verze je velmi málo pravděpodobná
Úmyslné zapálení – policejní orgány nezjistily žádné relevantní stopy, potvrzující uvažovanou verzi.
Na horní desce akumulačních kamen a na zadní stěně za kamny byl nalezen zuhelnatělý zbytek, který byl laboratorně prozkoumán, a přitom bylo zjištěno, že se jednalo o molitan. Dále bylo zjištěno, že kamna byla v zapnutém stavu a policie zjistila, že 23.4.1990 bylo oznámeno zcizení ovladače kamen. Tato byla proto odpojena a dne 26.4.1990 byl ovladač namontován a kamna zapojena. Od 23. do 26.4.1990 v kobce pracovali na ovládacím pultu č. 12 údržbáři, kteří potvrdili, že v té době byla kamna studená a připustili, že na nich něco leželo. V té době se akumulační kamna nabíjela v nočních cyklech a při nich se molitan tepelně degradoval. Jak bylo v laboratoři zjištěno, degradace molitanu začíná už při 120°C, při 150°C se taví asi na milimetrovou vrstvu, která při teplotě 230°C uhelnatí. Teplota krycích plechů může dosahovat asi 80°C, ale při jejich zakrytí stoupne i k 200°C. Po dvou nárůstech teploty už byl molitan degradován natolik, že se zuhelnatělá vrstva vznítila. Svědci také popisovali, že při příchodu cítili nasládlý pach, který přirovnali k éteru, což odpovídá pachu rozkládajícího se molitanu.

Podle uvedených skutečností vše nasvědčuje tomu, že iniciace požáru akumulačními kamny byla pravděpodobná a požár vznikl právě tam a popisovaným způsobem.

Autor: © Václav Hladík, bývalý šéf vyšetřovatelů HZS hl. m. Prahy

Foto: HZS hl. m. Prahy

-wap-
Sdílet
Banner hts jirny vole ne žádný slabý 970 OK