Noční soutěž v Dolínku již podvanácté

I letos proběhla za účasti sedmnácti družstev tradičně netradiční Noční soutěž Dolínek – Memoriál Bédy Černého pořádaná hasičskými sbory Dolínek a Úžice.

Soutěž je určena pro výjezdová družstva 1+5, snažíme se simulovat akce, ke kterým se hasiči mohou při zásazích dostat, občas jsou „okořeněné“ nějakým překvapením. Propozice soutěže jsou stanovené jenom velmi obecně, je dáno jaké „nářadí“ si mají hasiči přivézt, o konkrétních disciplínách se ale dozví až na místě zásahu. Z tohoto zadání vybočují pouze odpolední veselá štafeta a večerní útok.

Při štafetě je celé družstvo nastoupené na HAKI lešení a vždy jeden člen sleze a vybíhá pro jednu z věcí rozmístěných v okolí (starý hlinkový sud, pneu z traktoru, sedm prázdných basiček, kládu), jeden podleze břevno a poslední musí vypít nealko pivo, další může startovat až se boty předchozího dotknou podlážek.

Večerní útok se stejně jako štafeta koná v blízkosti základny – restaurace Opera v Dolínku – jde o to nasát stříkačkou z kádě (nabírání není povoleno) a provést dopravní vedení se dvěma útočnými proudy okolo terénní překážky, strojník tedy na proudy nevidí. PS je při všech disciplínách, kde je použita jediné vybavení, které se nevyndává ani neuklízí na čas v rámci disciplíny.
Poté družstvo naloží PS do vozu, dostává příkaz k výjezdu s popisem cesty a velmi stručným popisem další události a vydává se na zhruba čtyřicetikilo­metrovou trasu.

Jako první letos byla orientace v rozlehlém objektu bývalého velkochovu skotu, jednotka musela najít nastavovací žebřík pro výstup na střechu a poté stabilní žebřík pro opětovné sestoupení na zem. Dále je pak v objektu bývalého podzemního vodojemu čekalo vyhledání a vynesení dítěte (nahrazeného panenkou), na zádech mají všichni IDP simulované kusem trámu s popruhy z hadic, protože ne každá jednotka je IDP vybavena. Na příštím stanovišti pak jednotky čekal zrychlený přesun přes louku a poté přes rybník na lodičce. O menší překvapení se pak postarala Police ČR, když byly všichni řidiči podrobeni dechové zkoušce, jejich vozidla pak prohlídce povinné výbavy, jednalo se o nehlášenou bezpečnostní akci, kdy byla Odolena Voda neprodyšně uzavřena příslušníky a opravdu každý vůz byl kontrolován. Ke cti šech jednotek lze dodat, že řidiči byli střízliví i všechna vozidla byla v pořádku. V dolínské hasičárně pak čekala tzv.barevná hudba, tedy oblékání na čas po vyhlášení poplachu spící jednotce. V další disciplíně jsme chtěli prověřit úsudek velitelů, na břehu rybníčka museli vyndat PS, poté byli seznámeni s dvěma drobnými ohnisky požáru na protějším břehu (cca 15m), likvidaci museli provést proudem vody, na nich bylo, jak to udělají. Většina provedla útočný „B“ proud a ohniska likvidovala „přestříknutím“ rybníka, někteří oběhli rybník se džberovkou, jiní vedli útočné vedení kolem něj. Sbor ze sousedních Úžic zajistil tradiční „příjezd na stanici“, tedy vytažení mokrých hadic na sušák, jejich násadné stažení a řádné svinutí, a také další „mňamku“, tedy přenesení zraněného kolegy na nosítkách, kutálení prázdného sudu po rozbité cestě a řezání klády ruční pilou. Nedaleko staré pískovny ve Vojkovicích došlo k požáru kravína a tak z ní bylo nutné dopravit vodu s mírným převýšením na vzdálenost cca 150 m a zahájit hasební práce dvěma útočným proudy. Vzhledem k tomu, že se nám na podobných disciplínách vždy tvoří fronta, i balení náčiní se počítá do výsledného času. Aby bylo dostatek vody, je pár kilometrů dále zřízeno u řeky čerpací stanoviště, i od něj je však potřeba dostat vodu k silnici na vzdálenost 200 m, tato disciplína hodně prověří koordinaci členů jednotky při tvorbě vedení a komunikaci se strojníkem. Po delším přejezdu pak čeká oddychovější práce s nářadím, tedy jakási variace štafety dvojic ze hry Plamen, členové postupně rozvinou a svinou hadici C s pěnovou proudnicí SP350 do „hořícího“ objektu, lichý člen družstva jde dveřmi a tvoří útočné vedení, ten sudý jde oknem a útočné vedení balí. Na nesekané louce čeká soutěžící další akce, která je může v reálu potkat – vyhledání, ošetření a transport zraněné osoby ležící mezi trsy trávy. I přes výrazný zásahový kabát s reflexními nášivkami, který měla oběť na sobě bylo nalezení spíše dílem náhody, protože jen některé jednotky byly schopné postupovat systematicky v rojnici. Ošetření bylo však zpravidla ukázkové, ani transport bez pomoci nosítek nebyl problémem. Na prázdné silážní jámě čekal na jednotky přechod přes dělící stěnu pomocí nastavovacích žebříků, byť se jedná o poměrně nebezpečnou disciplínu ve výšce pěti metrů, za dvanáct let trvání soutěže se tu nikomu nic nestalo. Předposlední soutěží bylo nouzové zásobování vodou – tedy kýblování z rybníka do sudu, jako poslední pak čekalo odčerpání vody ze sudu pomocí ejektoru.

Do cíle dorazily krom jedné všechny jednotky, bohužel jeden člen JSDH Střemy si při třetí disciplíně poranil nohu a jednotka se rozhodla soutěž ukončit, byť mohla pokračovat i v pěti lidech. Jiná jednotka v pěti normálně soutěžila od začátku.

Rád bych poděkoval všem účastníkům za to, že přijeli, rozhodčím, kteří obětavě v chladném počasí strávili celou noc na stanovištích, HZSP Aero Vodochody, a.s. za poskytnutí CAS-32 T815 jako zdroje vody na disciplínu „Ejektor“ a sanity pro transport zraněného. Snad se se všemi setkáme zase za rok.

Jen pro úplnost pořadí na prvních třech místech (poprvé v historii zůstala celá bedna na Praze-východ) – 1.Turkovice, 2.Tehovec, 3.Doubek, domácí družstvo skončilo šesté, vítězem jsou však všichni účastnící, protože si u nás většina sáhne až na dno svých sil.

Hynek Obroučka

Foto Kamila Drábková