SDH Moutnice na návštěvě u slovenských kolegů

Tento den se nesmazatelně zapíše do historie Sboru dobrovolných hasičů Moutnice a navždy bude zanesen zlatým písmem do hasičské kroniky našeho sboru, jako den, kdy byla navázána úzká spolupráce a vzájemné přátelství se slovenskými hasiči z ZDH Rusovce.

Slovenští kamarádi hasiči nás již v letošním roce poctili svoji návštěvou, když přijali naše srdečné pozvání a přijeli si zasoutěžit na náš Memoriál por. Jaroslava Garguly. Touto milou návštěvou a příjemným překvapením nám takříkajíc „hodili rukavici“ a my jsme ji velice rádi přijali. Proto bylo jen otázkou času a vhodné příležitosti, kdy se i náš sbor vypraví opačným směrem přes hra-niční řeku Moravu na území Slovenska.
Šancí k návštěvě se nám stalo pořádání každoročních branně-orientačních závodů pro děti, kterým slovenští hasiči z Rusovců zakončují sportovní sezónu. Děti se proběhnou v krásném prostředí leso-parku poblíž řeky Dunaje, plní nenáročné úkoly a vše završí společným opékáním špekáčku u tábo-ráku. Tam mají všichni, včetně dospělých, dostatek času na společné povídání a vzpomínání, či plá-nování dalších společných akcí, nebo i navázání nových přátelství. A to byla ta správná chvíle pro nás, moutnické hasiče, abychom zvedli ze země onu pomyslně hozenou rukavici.
A tak se v sobotu 13.10 2007 v 7:00 hod ráno sešla před moutnickou hasičkou početná výprava zástupců našeho sboru, která se těšila na „dalekou“ cestu do neznámých končin k řece Dunaji, kde na nás, jak jsme všichni doufali, čekají s otevřenou náručí. Velitel výpravy zkontroloval potřebné síly a prostředky nutné ke zdolání dlouhé cesty, bojovnou náladu našich mladých hasičů, kteří nás budou reprezentovat a pak už nic nebránilo tomu, abychom se vydali na cestu. Velitel vydal jasný rozkaz „motory nastartovat“ a tak se začala naše první návštěva u ZDH Rusovce. Samozřejmě jsme s sebou vzali i našeho nejmladšího a nejmenšího hasiče v ČR bratra Šimonka Riedla, který nás reprezentoval ve své miniuniformě, kterou si na tuto příležitost pečlivě připravil. Nutno podot-knout, že naše řady rozšířil svojí účastí i starosta naší obce Ing. Drahonský, který tak této cestě dodal ještě větší vážnosti a důležitosti.
Cesta nám uběhla velice rychle a než bys řekl švec už jsme stáli před hasičkou ve slovenských Rusovcích. Na tachometru jsme zjistili, že nás kromě hraniční řeky Moravy dělí pouhopouhých 129 km. A kdybychom nezahlédli na hranicích příslušníky celní správy, ani bychom nevěděli, že jsme nějaké hranice překročili. Jen to počasí nám trošku kazilo náladu. Od rána se mračilo a dávalo nám tušit, že podzim už je tu. Ale i to se nakonec v dobré obrátilo. Kolem desáté hodiny dopoledne, jako když kouzelným proutkem mávneš, naráz po mráčcích ani památky a svítilo krásné podzimní sluníčko.
A takové krásné přijetí nás čekalo i od kamarádů hasičů v Rusovcích. Po oficiálním přivítání jsme si prohlédli hasičskou zbrojnici, kterou zdobí plné vitríny a poličky krásných pohárů a jiných hasičských cenností. V garážích se kromě současné techniky skví svojí krásou zrekonstruovaná hasičská stříkačka tzv. „koňka“, kterou jste mohli vidět v letošním roce i u nás v Litoměřicích na slavnostech. Prohlídku jsme pak zakončili společným přípitkem a čím jiným, než pravou slovenskou borovičkou. Samozřejmě, že tato část se týkala jen těch zletilých !
Kolem jedenácté hodiny jsme se přesunuli společně s ostatními do nedalekého lesoparku, kde byla vytyčena trať, kterou absolvují naši mladí zástupci v rámci branného závodu. Jako úplní nováčci dostali příležitost si ji tzv. na sucho projít, než se postaví na ostrý start. Následoval nástup družstev a po něm již první družstvo vyběhlo na trať plnit úkoly těchto závodu. Ovšem důležitější než výsledky je v tomto případě hlavně možnost a příležitost pro všechny děti se ještě ke konci soutěžního roku proběhnout na čerstvém vzduchu v krásném prostředí, vydovádět se a poznat i nové kamarády. Ale děti jsou děti a nikdy nechtějí prohrát, takže se všichni snažili seč jim síly stačily, aby vyhrály. Naše hlídka se nakonec umístila na krásném druhém místě, takže i z tohoto pohledu byla naše cesta o to veselejší a příjemnější.
Během soutěžení se za námi do areálu přišel podívat i starosta MČ Rusovce pan Dušan Antoš, který nás velice vřele a mile přivítal. Zvláště s naším starostou Ing. Drahonským si měli o čem dlouze povídat. A než jsme se nadáli, slovo dalo slovo a na světě byla dohoda o vzájemné pomoci a spolupráci a to nejenom mezi našimi hasičskými sbory, ale i na mnohem vyšší úrovni, mezi oběma našimi obcemi. To celé je vlastně takový malý paradox a bourání mýtů minulosti, protože právě zde v Rusovcích na nedalekém zámečku podepisovali v roce 1992 tehdejší premiéři Klaus a Mečiar dohodu o rozdělení naší bývalé federace na Česko a Slovensko. A my hasiči jsme právě zde, jen o několik set metrů dále a o několik let později uzavřeli dohodu o vzájemné pomoci a spolupráci mezi našimi organizacemi.
Po nástupu a slavnostním vyhodnocení soutěže se všechny děti rozeběhly do nedalekého okolí, aby si vlastnoručně vyrobily klacíky na opékání špekáčků u táboráku, kterým toto krásné odpoledne završíme. Oheň se rozhořel a měli jste vidět ty spokojené, šťastné a hladové tváře „našich“ dětí, které bok po boku, ať už Slovák, nebo Čech, stojí v jednom společném kruhu u společného ohně. A to je to oč by nám všem mělo jít. To je symbolika nového přátelství, nové spolupráce a pomoci, nových budoucích návštěv a zážitků, které společně zažijeme. Už teď se na to moc těšíme.
Na závěr jsme se ještě přesunuli zpět do hasičské zbrojnice, kde jsme ještě chvíli poseděli a popo-vídali, než nadešel čas našeho odjezdu zpět přes řeku Moravu k našemu domovu. Loučení bylo velmi dlouhé, protože od nových kamarádů a přátel se nám těžko odjíždělo. Ale doma nás čekají také povinnosti vyplývající z naší přísahy :“Bohu ke cti a bližnímu ku pomoci.“Většina z nás je také členy zásahové jednotky naší obce, která je zařazena v poplachovém plánu kraje. A jak praví jedno lidové pořekadlo, které jsme si trochu upravili : „Čert a oheň nikdy nespí.“, a proto musíme být neustálé připraveni kdykoliv a kdekoliv pomoci.
Nakonec jsme se rozloučili s příslibem společného setkání na naší výroční valné hromadě, která se uskuteční těsně před letošními vánočními svátky v naší hasičské zbrojnici. Zde potvrdíme oficiálně na papíře podpisy našich nejvyšších funkcionářů, včetně starostů obou našich obcí, dohodu o vzájemné spolupráci a pomoci.
Cesta zpět ubíhala rychle a za chvíli jsme již stáli v Moutnicích před hasičkou. S dobrou náladou jsme se všichni rozcházeli zpět do našich domovů. Hřálo nás, že jsem dnes poznaly nové kamarády a přátele se kterými jistě zažijeme mnoho příjemných chvil a zajímavých zážitků, ať už při různých sportovních, či kulturních akcích, nebo i v rámci požárně taktických cvičeních. Už nyní máme velké množství plánů a nápadů do budoucna. Jediný, kdo byl z dnešního dne opravdu velmi unavený byl náš nejmenší hasič Šimonek Riedl. Ten po cestě zpět usnul tvrdě jako dudek, takže jsme jej přenesli do jeho domácí postýlky, kde pokračoval ve svém sladkém spánku. A určitě se mu něco hezkého zdálo……

Takže jej nebudeme rušit a rozloučíme se po našem : „Ohni zmar“

Za SDH Moutnice jednatel Zdeněk Riedl.

-wej-