Takový je sport
Sport je lidská činnost, při které se jedinec nebo skupina lidí snaží tuto činnost provést co nejrychleji, dostat se dále nebo výše.
Miluji požární sport a tak samozřejmě sleduji i diskusi ohledně omezovačů. Články o omezovači v Hasičských novinách mne donutily se k tomuto tématu také vyjádřit. Otázkou totiž není, zda omezovač ano nebo ne. Nejde jen o toto zařízení, jde o požární sport jako celek.Ten, který dosáhne nejlepšího výsledku, je všemi ostatními uznáván a dostává se mu určitých poct, ohodnocení a posléze i postavení ve společnosti. Toto ohodnocení přináší tomuto jedinci nebo skupině osob velice příjemné duševní pocity. Pro tyto pocity jsme schopni podstupovat rizika, snášet fyzické útrapy a podobně. Jednoduše řečeno, člověk je tvor soutěživý, hravý a navíc chce být ten nejlepší a nejsilnější. To je nám prostě dáno od přírody a nikdo s tím nic nezmůže.
Nikdo se tedy nemůže divit, že v momentě, kdy někdo vzal do ruky stopky, řekl toto je sport a začal měřit čas, odstartoval snahu všech o všemožné urychlení a touze po prvenství. Samozřejmě jsme se dostali do bodu, kdy člověk byl rychlejší než technika a zákonitě muselo dojít i na její vylepšení jelikož další urychlení záviselo jen na ní. Hovořím stále o sportu všeobecně. A toto platí jak pro atleta a jeho obuv, tak i pro motoristický sport a jejich vozidla, potažmo pro požární sport a motorové stříkačky. A tak dochází k tomu, že špičkoví atleti nepoužívají boty zakoupené na tržnici u vietnamců, ale obuv šitou na míru, cyklisté nepoužívají jízdní kola značky Ukrajina nebo Favorit, ale mají kola sestrojena podle postavy a vyrobena z lehkých slitin a speciálních materiálů a automobilový závodníci nepoužívají sériově vyráběné vozy, ale soutěžní speciály právě pro ten, který druh motoristického sportu. Je také logické, že obuv atleta nebude vhodná pro dálkové pochody nebo taneční kroky na plese hasičů, jízdní kolo závodníka v cyklistice nebude použitelné na dojíždění do továrny nebo nedělní výlety naší rodiny za krásami české vlasti a se soutěžním speciálem automobilového závodníka určeného pro jízdu na závodním okruhu nedojedete po běžných komunikacích příliš daleko, nehledě na to, že českého policistu touto jízdou určitě nepotěšíte.
Z výše uvedeného vyplývá, že i v požárním sportu vývoj nikdo nezastaví a protože se měří čas a nehodnotí se estetické provedení při secvakání základny nebo styl běhu k terčům, dostali jsme se tam, kde jsme. Ti nejlepší mají soutěžní speciály. Samozřejmě, vždyť jde o čas a vítězství!!!
A pak někdo z povolaných řekne dost. Nechá zhotovit jakýsi omezovač výkonu. Ten má za následek dost razantní zpomalení. Důvod? Bezpečnost při soutěžích, nadměrné opotřebení strojů, poskytnutí šance slabším týmům vyrovnat se po technické stránce těm nejlepším. Na první pohled dobrý nápad, že?
Poskytnutí šancí slabším. Jen pro představu. Zkuste takového Valentina Rossiho sesadit z jeho stroje a říci mu, že na základě omezení bude od příštího týdne jezdit seriál soutěží MS s motocyklem, na kterém je namontováno zařízení na omezení výkonu jeho motocyklu na úroveň Jawy 350, protože v tomto ročníku chtějí startovat i týmy, které s těmito stroji jezdí a proti němu by neměli šanci. Už vidím, jak ho to děsně baví a má požitek z jízdy s tímto strojem. O atraktivnosti a zajímavosti takovýchto závodů by se dalo pochybovat. Co bude následovat? Celý tým opustí seriál závodů MS a začlení se do jiné soutěže, kde nebude zbytečně omezován. Jsem si stoprocentně jist, že týmy, které na soutěže nejezdí a nebo jezdí v omezeném měřítku na své činnosti stejně nic nezmění. A ti, co patří mezi špičku budou jezdit tam, kde omezovač nebude. Spíše to přinese potíže těm, kteří se soutěžím opravdu věnují. Čím? Nechci zde opakovat to, co již ve svém článku v HN 14/03 uvedl p. Holuša a plně se s ním ztotožňuji. K tomu není již co dodat, pouze to, že z královské disciplíny zbude jen jakási povinnost pro dokončení soutěže a pro diváky nezajímavá podívaná.
L. Krőgler
