Pondělí 13. července 2020, od 07:00 bude sloužit směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner Kobit THZ 970*150 OK

Návěsové žebříky, tradice v USA

Představujeme vám pro nás velmi neobvyklé provedení automobilových žebříků, které má v USA tradici již přes několik století. Jedná se o vlečené, tedy návěsové žebříky se dvojím řízením.

Historie této unikátní techniky sahá až do devatenáctého století, kdy se rychle modernizovala požární technika včetně žebříků. Tou dobou se neustále zvyšoval dostup žebříků a s tím narůstala i jejich velikost v transportova­ném stavu.

Jednalo se o žebříky tažené koňmi a díky narůstající velikosti byla pochopitelně stále horší jejich manévrovatelnost a ovladatelnost. Přední náprava byla natáčecí pomocí oje, zadní nikoliv a tak vyvstala potřeba ovladatelnosti i zadní nápravy. Byl nad ní umístěný volant, který jí mohl mechanicky natáčet, u něj seděl jeden z hasičů, který ho ovládal (toto řešení je praktikováno dodnes).

Když nastal rozmach automobilismu, začala i masivní výroba hasičských vozidel včetně žebříků. Vzniklo tak velké množství nejrůznějších zprvu otevřených, poté uzavřených tahačů, vezoucích na sobě návěsové žebříky např. firmy Ahren´s-Fox, Seagrave, Maxim atd.

Postupem času se tato technika stala legendou u hasičů v USA a i když dnes není tak rozšířená, jako tomu bylo třeba ještě hodně let po druhé světové válce, stále má své opodstatněné místo a zejména tradici.

Co to vlastně návěsový žebřík je? Jaká je jeho dnešní podoba?

Jedná se o jakýsi ekvivalent běžného kamionu, tedy tzv. kozlíka čili tahače s návěsem. Samotný tahač není ovšem takový, jak ho všichni známe z našich dálnic a tím nemyslím jen např. Liazku. Jedná se o speciální dvouosý (vyjímečně i tříosý) podvozek, vyrobený přímo pro účely hasičů. Ve většině případů bez rozdílu výrobce šasi, resp. celého trucku, neb i podvozky si vyrábějí producenti požární techniky, je dnes poháněný silným motorem Detroit Diesel o výkonu přes 500 koní, má sklopnou prodlouženou kabinu pro osádku až devíti hasičů, nejběžnější je však verze 1+3/5, vzadu jsou sedačky proti sobě.

Hasiči v ní naleznou vesměs stejné vybavení, jako mají cisterny prvního výjezdu. Za kabinou je pak obyčejně ještě skříň na další vybavení vozu. Na konci šasi je tzv. točna, kde je „napevno“ připojený návěs se žebříkem. Toto je další rozdíl oproti běžným kamionům s návěsem.

Proč je žebřík na tahači takto připojen?

Speciální točna slouží zároveň jako hlavní opěrný bod otoče žebříku při jeho ustavení do pracovní polohy. Ustavení nevadí, když není tahač s návěsem v jedné ose. Samotný žebříkový návěs je zdánlivě obdoba stadnartních „civilních“ návěsů. Opravdu jen zdánlivě. Společné mají jen to, že jsou připojeny na tahač.

Samotná konstrukce žebříkového návěsu je zcela odlišná a to zejména ve dvou věcech. Žebřík má mnohem pevnější konstrukci rámu a navíc má řiditelnou nápravu, která je vždy a pouze jen jedna. U tohoto vozu je nutností pro snazší manévrovatelnost a toto řešení se využívá již od devatenáctého století, kdy byla žebříková sada tahána koňmi.

Nad nápravou je místo druhého řidiče, který jí ovládá. Samotná žebříková sada má dostupnou pracovní výšku 100 stop, což je + – 30 metrů, oproti nám známým AZ není zakončena pracovním a záchranným košem, nýbrž jen sklopnou lafetovou proudnicí a to ne u všech vozidel.

Ovládání žebříku je umístěno v jeho spodní části na plošině otoče, ovládání vzpor je z boku nástavby návěsu. Vzpory jsou dalším rozdílem, tentokrát oproti běžným žebříkům, na návěsu jsou pouze dvě a to díky vyvážení soupravy, resp. návěsu, neb jsou umístěny v jeho středové části před otočí.

Jsou buďto v provedení H, nebo vyjíždějí pod automobil. Ovládání žebříku a jeho ustavení provádí vždy hlavní řidič – operátor, druhý řidič je jeho pomocník a během zásahu se z něj stává běžný hasič. Jinak v požární nástavbě návěsu nalezneme pod žebříkovou sadou úložné prostory na další nastavovací, výsuvné a jiné žebříky, trhací háky.

V bočních úložných prostorách jsou běžné věcné prostředky, které vozí tato technika i u nás a vzhledem k tomu, že v USA mají tyto žebříky jiné taktické určení a nezřídka jsou i samotným vozem prvního výjezdu, vozí se toho v nich podstatně víc – hadice, proudnice, nosítka, lezecká výstroj, přetlakový ventilátor, prostředky první pomoci, stativy a lampy, vyprošťovací zařízení, ženijní nářadí, hasící přístroje atd. V některých je i vodní nádrž na cca 1000 – 2000 litrů s čerpadlem o výkonu až 7600 l/min. Dá se říct, že je tedy i jakási obdoba kombinované CAS/AZ.

Pracovní parametry jsou obdobné, jako je tomu u stadnartních AZ. Rozsah vztyčení je od –5° až + 75°, otočení je kolem své osy, tedy 360°, ovládání pomáhá elektronika, i když ne v takovém rozsahu, jako je tomu u evropských AZ, takže žádné počítače CC apod. na návěsech nenajdeme. V některých sadách je napevno zabudován v jejich středové části suchovod.

Kdo to vyrábí?

O výrobu těchto návěsových žebříků se stará v USA několik firem a to pochopitelně ty největší producenti požární techniky. Nejznámější jsou zřejmě návěsy od firmy Seagrave, které např. používá i hasičský sbor města New York (pět jich bylo dodáno pro FDNY po tragedii WTC, dvojčat, po zničení a vyřazení jejich předchůdců). Dále American LaFrance/LTI, ty jsou rozšířené v dalším velkoměstě – Los Angeles.

Z dalších výrobců jmenujme firmy Pierce/Dash a Emergency One/E-One. Spatřit však lze i staré návěsy Maxim. Když si uvědomíme, že tyto velké návěsy brázdí úzké uličky zmíněných velkoměst a svižně se protahují v jejich hustém provozu, je to až neuvěřitelné.

Moc si však nedokážu představit, kdyby návěsový žebřík jel např. u nás v Praze odpoledne po ucpané magistrále. Ano, je to samozřejmě i o ohleduplnosti ostatních řidičů, ale…

Konstrukce?

Základní konstrukce návěsových žebříků je u všech výrobců stejná, de facto se liší jen v maličkostech. Někdo má provedení boudy druhého řidiče s posuvnými dveřmi, jiný je má otevíratelné do boku, řešení vzpor typu H či výsuvné dolů apod.

V kostce je to však stejné – tahač, speciální pevná točna, návěs s řidičem. I rozměry žebříků jsou velmi podobné, tahače mají cca 6–7 metrů, návěsy pak kolem 12–14, spřažené soupravy měří + – 16–18 metrů dle finálního provedení. Návěsové žebříky oproti ostatní americké technice jsou však poněkud vyšší a to díky kabině druhého řidiče, u všech je to zhruba 3,5 m.

Samozřejmě existují i odlišná provedení, ale to jsou vskutku vyjímečné případy. Zajímavý je např. těžký technický návěs hasičů City of Orange. Oproti jemu podobným Heavy Duty Rescue návěsům má tento stejné řízení, jako mají návěsové žebříky, tedy i zadní kabinu druhého řidiče.

Označení a zmatky ve jménech

V USA se návěsové žebříky označují několika způsoby: Tractor Drawn Aerial, Tiller Ladder, Super Tiller či Hook & Ladder, do češtiny však nelze smysluplně přeložit, postě návěsový žebřík i když poslední značení má smysl zvýraznit vybavení, tedy háky a žebříky.

Jak to tedy funguje?

Samotný návěsový žebřík má během jízdy dvě důležité části a to hlavního řidiče a zadního řidiče. Práce hlavního řidiče je obdobná řidičům kamionů, činnost zadního řidiče je však zcela specifická a náročná.

Při vyhlášení poplachu musí vylézt do třímetrové výšky, nasednout do kabiny, obléknout se k zásahu a soustředit se na jízdu. Na hlavu si nasadí sluchátka interkomu, aby měl spojení s kabinou vozu a jede se. Jeho náplní je včasné „točení volantem“ do protipohybu tahače, volně řečeno, když hlavní řidič zatočí vlevo, zadní točí vpravo tak, aby byl pohyb celého trucku plynulý.

Pokud by vzadu řidič neseděl, jistě si dovedete představit, co by asi návěs při mnohdy nepředvídatelných a ostrých manévrech dělal v hustém městském provozu. Zadní řidič má označení zprvu slangové, nyní i oficiální The Tillerman a činnosti při řízení tohoto žebříku se říká Tillering.

Musí jím být zkušený hasič, který je závislý na perfektním odhadu situace a dokonalé souhře a spolupráci s hlavním řidičem, neboť ovládání návěsu nese velká rizika. Díky tomu, že sedí výš, má jiný pohled na situaci před sebou a mnohdy jí i lépe vyhodnotí, než hlavní řidič ze své kabiny. Jejich komunikace probíhá již zmíněným interkomem nebo pomocí určitých signálů (světelné či zvukové) včetně nouzových.

Při jízdě dbá na to, aby v přímém směru byla dodržena osa tahač/návěs, jakékoliv i malé nenucené vybočení může způsobit problémy, to se však netýká řešení krizových situací, kdy je správné vybočení nutností. S hlavním řidičem „tillerman“ spolupracuje i při správném zastavení vozu a ustavení žebříku.

Těsná spolupráce mezi nimi je i při parkování, resp. couvání zpět do garáže hasičské stanice. Volně řečeno, jeden se bez druhého neobejde. Důležitým faktorem pro bezchybnou spolupráci je vzájemná důvěra hlavního řidiče a „tillermana“.

Náročný výcvik a zkušenosti

K tomu, aby se z hasiče stal The Tillerman, je zapotřebí absolvovat náročný výcvik v podobě kurzu. Jeho osnova spočívá nejprve v získání teoretických znalostí (celkově 2 dny), následně proběhne 18 hodin praxe pod vedením zkušeného instruktora-tillermana, který absolvuje počáteční praktickou část zavěšený v záchranném polohovacím opasku na kabině zadního řidiče, aby měl kontrolu nad činností frekventanta.

Během kurzu je budoucím tillermanům vštěpováno do hlav mnoho potřebných rad, signálů a dalších věcí. Při praktickém výcviku se nejprve trénuje na volné ploše plynulá přímá jízda, pak se zatáčí na obě strany, nácvik průjezdu křižovatkou s ostrým zatáčením a ve finále se nacvičují krizové situace a jejich řešení z pozice zadního řidiče.

Když toto vše absolvent zvládne, je odeslán na svojí stanici, kde s návěsem jezdí nejprve od zásahu, pak i v ostrém provozu k zásahu. Když má najeto celkově 50 hodin, je povolán zpět do učiliště (akademie), kde vykoná závěrečnou písemnou a zejména praktickou zkoušku.

Takový je kurz „tillermana“ např. u hasičského sboru Philadephia. Obdobnou osnovu má i kurz u FDNY a dalších sborů.

Krátce závěrem

Několik slov závěrem. Všimněte si, že hasiči v USA mají i při jízdě k zásahu převážně otevřená okna. Víte, že hasiči města New York, tedy FDNY, disponují více jak 2100 kusy vozidel? A teď to hlavní, cena návěsového žebříku je cca 900.000 USD, pochopitelně se může mírně lišit, ale zhruba tyto peníze požadují všichni výrobci.

Zdroj foto, video a info: archivy FDNY, LAFD, PFD, CFD, Seagrave, Pierce, American LaFrance, E-One, S.Heckneey, Phlidelphia „Bob“, flicker.com, youtube.com a webové stránky dalších uživatelů těchto žebříků

Sdílet
Přiložené soubory
seagrave_baltimore.pdf zobrazit online PDF 789 kB
seagrave_newl_ondon.pdf zobrazit online PDF 364 kB
seagrave_bay_district.pdf zobrazit online PDF 1 MB
Super tiller eone.pdf zobrazit online PDF 515 kB
PE76368-1.pdf zobrazit online PDF 216 kB
Banner Eurofire termokamera