Čtvrtek 18. dubna 2024, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Hasící zařízení Piercing Nozzle (HRET)

Jak ukázala především katastrofa letounu Boeing 737 v britském Manchesteru v roce 1985,ani rychlý zásah hasičů na místě havárie ještě nemusí znamenat rychlou záchranu osob uvnitř letadla, pokud se nepodaří velmi rychle zlikvidovat požár bránící záchranářům v průniku do letadla.

Kritické jsou zejména havárie při startu,kdy jsou nádrže plné paliva. Pro tyto situace vyvinula americká firma Snozzle zařízení,nazvané Piercing Nozzle. Jde v podstatě o titanovou jehlu umístěnou na pohyblivém rameni na hasičském voze.Po průniku trupem (jehla je natolik pevná,že dokáže proniknout i velmi pevnými kompozitními materiály,pou­žívanými na armádních, především stíhacích strojích) začne dovnitř rozstřikovat vodu-průtok je téměř 950 litrů vody za minutu. Tak likviduje plameny,zvlhčuje interiér a brání tak jeho vzplanutí, snižuje teplotu a udržuje přijatelné podmínky pro dýchání osob uvnitř.

Rameno s jehlou je vybaveno i čtyřpalcovou proudnicí s průtokem 4700 litrů vody/pěny za minutu. Volitelně může být vybaveno i reflektory a kvalitní barevnou nebo infračervenou kamerou (FLIR-Forward Looking InfraRed Camera). To umožňuje přesně směřovat proud vody a zjistit polohu a počet osob v trupu. To vše zvyšuje šanci cestujících na přežití a záchranářům dává čas zvládnout požár a dostat se dovnitř k ještě žijícím lidem. K hašení Nozzle používá jak vodu,pěnu tak i suchá chemická hasiva.

Použití této technologie je ovšem širší,rozšířila se i mimo letiště. Nozzle se ukázal být výborným způsobem k hašení rozsáhlých hořících ploch. Beze změny polohy vozu rameno pokryje plochu až 720 metrů čtverečních. Byl proveden test požáru paliva rozlitého z proražených nádrží letadla. Standardnímu letištnímu speciálu trvalo hašení pomocí lafety přes dvě minuty.Stejnému speciálu, ale vybavenému Nozzlem, to díky pohyblivému rameni,usnadňu­jícímu hašení zejména pod křídly, trvalo necelou minutu.Tato technologie se tedy prosadila i v petrochemickém průmyslu.

Ve Spojených státech se Nozzle používá i u městských sborů.Bývá zde umístěn na běžných CASkách. Hasiči ho využívají při požárech budov jako výškovou techniku(i když při bytových požárech je stále limitem výškový dosah ramene – současné maximum je 15.6 metru). Díky pohyblivosti ramene a kameře lze proud vody směřovat efektivněji než proudnicí umístěnou na plošině. Také odpadá možnost zranění hasiče na plošině. Další předností je pohyblivost vozu-na rozdíl od plošiny může, ale nemusí vysunovat podpěry(rameno nemá takovou váhu,aby měnilo těžiště vozu a narušovalo tak jeho stabilitu) a může pojíždět podle potřeby, aniž by bylo nutné přerušovat hašení a skládat rameno. Nozzle se využívá také v situacích,kdy je nasazení hasičů příliš riskantní. Rameno se dostane i do míst,kam se proud z lafety nedostane a dohašení musí provést hasič. Nozzle šetří i hasivo – při hašení s jeho použitím se ho spotřebuje až o 40% méně než při použití lafety.

Výrobce udává,že Piercing Nozzle je možno umístit na jakýkoli vůz používaný u hasičských sborů. U městských sborů jsou to například vozy Emergency-One či Pierce, na letištích zejména Oshkosh (jejich nejnovější speciál Oshkosh Striker je už dodáván výhradně s Nozzlem), Emergency-One(mimo USA je například jeden E-One Titan na letišti Schiphol v Amsterdamu), Colet(letiště Atlanta-Hartsfield, Langley AFB), v Evropě Sides(Francie-například Sides VMA 75 Snozzle), Rosenbauer(Pan­ther),Ziegler(Zi­egler Z8). Na letištích ve Spojených státech už takto vybavené vozy patří k takřka běžnému vybavení, a to i na menších letištích. Mimo USA slouží v SRN, ve Velké Británii, v Indonésii a jinde.

  • OVLÁDÁNÍ – z kabiny vozu joystickem,na vyžádání včetně přiměšovače;to je jinak na palubní desce vozu
  • DOSAH RAMENE – 360° okolo vozu;až 3.9 metru pod úroveň umístění(myšlena střecha nástavby-v tomto případě zřejmě spíše u letištního speciálu,než u běžné CAS); až 15.9 metru nad úroveň umístění.

Zdroje:www.snozzle.com, www.oshkosh.com, www.e-one.com, www.airportfire.com, Aero International 12/2000;6/200­1;4/2002 Autor: ALP

Sdílet