Pátek 29. března 2024, slouží směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Zapomenuté slovo hasičského slovníku: Samaritáni

Slovo samaritán už zní starobyle a k mužnému výrazu hasič snad i nepatřičně. Svým způsobem to ovšem neznamená nic jiného než hasič-záchranář.

V obecném slova smyslu má samaritánská služba tisíciletou tradici. Její vznik se spojuje s kmenem Samaritů, obyvatelů Samarie v Palestině. Podle nich pak poskytovali první pomoc potřebným první křesťané. Později byly zakládány útulky, např. roku 962 klášterní hospic v průsmyku sv. Bernarda, který byl vlastně první stanicí první pomoci. Všechna tato bohulibá činnost upadla ve středověku, který spatřoval v neštěstí prst boží a proto pomoc trpícím odmítal. Teprve v 16. a 17. století se pomoc bližním znovu oživila. Roku 1767 byla v Amsterodamu např. zřízena první společnost pro záchranu tonoucích. V roce 1774 v Paříži a Londýně vznikly stanice první pomoci. V Praze byla zřízena stanice první pomoci v roce 1792. Za napoleonských válek tato činnost značně ochabla, byla vzkříšena až Henry Dunantem (byl za to později vyznamenám Nobelovou cenou), který po bitvě u Solferina (1859) pozoroval, kolik raněných umírá bez pomoci. Nalezl podporu u císaře Napoleona III., roku 1864 byla do Ženevy svolána konference národů, na níž se státy sjednotily, že raněný i jeho přístřeší (lazaret) nesmí zůstat bez pomoci. K provedení toho byly ustaveny v jednotlivých státech společnosti, které si daly do znaku červený kříž v bílém poli. Rakousko přistoupilo k Červenému kříži po bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Zemská hasičská jednota v Čechách vydala v roce 1939 příručku SAMARITSKÁ SLUŽBA A PRVNĺ POMOC (Hasičský kurs v otázkách a odpovědích). Jako autor je uveden MUDr. a JUDr. Vít Levit – „zpravodaj samaritánské služby Svazu českého hasičstva v Čechách a na Moravě a Zemské hasičské jednoty v Čechách“. Z téměř pětisetstránkové publikace, kterou naše redakce vlastní, vyplývá, že tato služba byla brána vážně a vydání takové publikace bylo počinem, který posiloval všeobecnou brannost nejen dobrovolných hasičů, ale všech obyvatel. Autor knížku dedikoval s jistým patosem – „českému hasičstvu“. „Na půdě Červeného kříže seskupili se obětaví členové hasičských sborů spolu s lékaři a jinými korporacemi a vytvořili tuto organisaci (samaritskou službu), jejíž blahodárná působnost sahá až do nejmenších a nejodlehlejších dědinek… Pomoc tato, která ošetřuje těžce zraněného nebo náhle onemocnělého před příchodem lékaře, a spěchá, aby jej dopravila úplně bezpečně a co nejrychleji do řádné péče lékařské, stává se pravým požehnáním a dobrodiním všem trpícím. Stráže samaritské služby pro určité městské obvody téhož hasičského sboru tvoří četu. Dle stanov hasičských sborů je samaritská služba nedílnou součástí celkové služby hasičské a je na základě dohody s Červeným křížem pojata do celkového pracovního programu hasičstva.“ Československý Červený kříž byl založen brzy po vzniku republiky. České dobrovolné hasičstvo již 2. listopadu 1918 nabídlo svou pomoc ve službě zdravotních kolon vojenskému velitelství a Červenému kříži. Nabídka hasičstva byla přijata a tím byl položen základ českého samaritství. Vycházel i zpravodaj hasičský samaritské služby Červeného kříže. Rozrostlo se to do všech obcí, kde působily hasičské sbory. Skončilo po válce jinou organizací společenského života. O samaritánské službě se však nyní začíná opět vážně uvažovat.
Sdílet