Pondělí 23. října 2017, od 07:00 bude sloužit směna B. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner MIBAG_2012 OK

Vlaštoffka na záletech v Tokiu – extra

Jelikož jsem zjistil, že tu mám ještě několik obrázků, které by vás mohly zajímat, spáchal jsem tu ještě poslední, extra díl. Bude to spíše o telefonech, ale i o ostatních místních specialitkách. Podrobné komentáře hledejte pod jednotlivými snímky.

Měl jsem tu kliku, že mi v Tokiu vyzbyl půlden a s domorodým doprovodem jsme
vyrazili na Ginzu – jakési obchodní centrum Tokia. Je to kus města, kde jsou
ulice tvořeny snad jen obchodními domy všeho druhu. Nejvíce času jsem strávil ve
dvou obchodních domech na hudební nástroje (už jste viděli prodávat Hammondky?), ale pak jsme se přesunuli kousek vedle do Akihabary, čtvrti, které sami Japonci přezdívají Electronic City. Tam jsou všechny obchoďáky narvané vším, co lze strčit do zásuvky nebo do čeho jdou aspoň zastrčit baterky.Na regálech před vchody jsou stovky a stovky mobilů za neuvěřitelné ceny – nejnižší dotovaná cena
je 1 JPY :-)). Běžná véčka (na jejich poměry běžná, u nás nikoliv) vyjdou v přepočtu na naše Kč inflační kolem 4 – 5 kKč, což, jak uznáte, jsou při jejich platech směšné částky. Apropos, mnozí z vás, co tyhle věci sledujete, jistě tušíte,
co obnáší „běžné japonské véčko pro 3G sítě“… Ale Japonci tohle neřeší, pro ně to je spotřební zboží, oni na tohle koukají trochu jinak, než my. Akorát že jsou to hračičkové, tak jejich mobily, ať na kšírách či bez, jsou ověšeny vším
možným, počínaje plyšovými zvířátky a konče bůhvíčím… To se týká hlavně mládeže a hlavně dívek :-). A mimochodem… za tyhle ceny by to bylo nadmíru zajímavé zboží i u nás.

Dalším hitem jsou navigační systémy, nová auta (a to i nákladní) je již mají
zabudovány, ostatní řidiči si je dokupují, protože veškerá elektronika jejich
provenience je levná a bez navigačního systému se v Tokiu nikdo nevyzná, což
přiznávají i domorodci. Zažil jsem to na vlastní kůži, když jsme večer jeli na
návštěvu k jednomu Japonci, který bydlel kdesi mimo centrum (no, ono to jejich
centrum bude trošku větší, než jsme z Prahy zvyklí). Vezl nás ten pán osobně,
jenže to tam vůbec neznal (do centra se jezdí vlakem, kdo nemusí, autem tam
nejede) a tak jsme cestu, kterou jsme druhý den urazili vlakem za 30 minut,
protáhli na dvě hodiny. Sice se každou chvíli běhal s mapou někam ptát, ale i
tak jsem poznal takové končiny Tokia, kam se hned tak nějaký turista nedostane
:-))). A to jen proto, že neměl ten navigační systém. Říkal, že tam nejezdí a
tak ho nepotřebuje, takže jsme mu, chudákovi, pěkně zavařili…

Ačkoliv by se zdálo, že Japonsko je země mobilům zaslíbená, počet
telefonujících Japonců na veřejných prostranstvích není nijak závratný. Nebude
to asi ani tak cenou hovoru, jako spíše tím, že Japonci jsou dosti uzavření a
veřejně probírat osobní či pracovní záležitosti nebude tak úplně podle jejich
gusta (na rozdíl od některých našich spoluobčanů). A že by se někdo vybavoval
třeba ve vlaku městské přepravy, to už vůbec nepřichází v úvahu – ale dosti
často právě ve vlaku zahlédnete domorodce, píšícího textovou zprávu. Rovněž
jsem navštívil několik koncertů v dosti velikých sálech v Tokiu a okolí (cca
pro tisíc lidí) a nestalo se, aby někomu zazvonil mobil. Asi proto, že turistům
tam nefungují…
Bohužel, vzhledem k jazykové bariéře (Japonci na tom nejsou s angličtinou nijak
slavně, podobně jako my) a k jejich obecnému přístupu k těmto světským radovánkám (klidně mají doma elektroniku starou snad desítky let včetně zašlé
klimatizační jednotky, zato ve speciální skříni je naleštěný budhistický
koutek) se mi nepodařilo zjistit další bližší informace o fungování jejich
mobilních sítí. Pro ně je to samozřejmost, nic to nestojí, funguje to a tím to
hasne. O nějaké vychytávky iModu či datové služby budou mít zájem hlavně mladí
a manažeři. Ono se to zase tolik od těch našich poměrů lišit nebude. Je to asi
tak zhruba na stejné úrovni, jako se jich ptát, kolik je ve městě hasičských
stanic a která směna má dnes službu… Tak snad příště.

Závěrem jen připomínám, že naše GSM telefony tam nefungují a v zásuvkách odlišných tvarů není 230V, ale jen 100V a to tak, že opravdu, ne jako u nás, kde napětí kolísá. Schválně jsem tam pár zásuvek oměřil voltmetrem :-). Frekvence se liší podle toho, kde jste – na východě mají 50Hz, na západě 60Hz. Mimochodem, dostal jsem tip na dobré stránky pro cestovatele a tak předávám dál -
http://kropla.com. Odkaz „World Electric Guide“ vám pomůže připravit se již
před cestou, zástrčkový multiadaptér je u nás běžně k sehnání. Kurs jenu vůči
koruně je přibližně 4:1.

P.S. A nejnovější japonský hit v mobilní telefonii je ten, že dole pod
klávesnicí je ploška, kterou si přiložíte buď na bradu nebo na loket (!).
Speciální systém přenáší vibrace v telefonu přes vaše kosti až do hlavy, kde se
vám to „zhmotní“ a vy slyšíte, co vám v telefounu říkají! Mrkev v zimě!! Je to
pravda pravdoucí, kdo chce vědět více, koukněte na http://www.flyingczechman.org/b2rss.php. Jsou tam i fotky!

KXC 195 (ruská vlaštoffka – flaškoffka)

<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=1871“ target=>Vlaštovka na záletech v Tokiu – 1.díl
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=1897“ target=>Vlaštovka na záletech v Tokiu – 2.díl
Sdílet
Banner Kobit THZ 970*150 OK