Návštěva kynologů z SDH Hejnice v Bruntále

V uplynulých dnech poctila bruntálskou stanici vzácná a netradiční návštěva. Navštívili nás hasiči z SDH Hejnice. Možná si řeknete, že na tom není vůbec nic zajímavého. Vždyť dobrovolní hasiči patří k organizacím, které mají v České republice takřka nejpočetnější členskou základnu. To je pravda. Výběr se nám však velmi zúží, pokud se na netu začneme zajímat o to, jestli se náhodou některá z těchto hasičských jednotek nezabývá „hasičskou“ kynologií, a to navíc na profesionální úrovni. V tu chvíli nás internetové vyhledávače zcela jistě dovedou právě k SDH Hejnice.

O koho vlastně jde?

Jmenované parta lidí patří v naší republice k opravdové špičce. Kusé informace o činnosti těchto hasičů se zajímavým koníčkem jsem měl už z nejrůznějších článků o USAR týmech, se kterými tato parta často spolupracuje. V posledních letech se takových článků objevilo v odborných záchranářských časopisech hned několik. Hejničáci tedy už pomáhali se svými psy u mnoha hromadných neštěstí u nás i v zahraničí. Většinou jsou povoláváni samozřejmě tam, kde se jedná o jakékoliv vyhledávání osob.

Především se jedná o osoby různě zbloudilé, o kterých se čas od času doslechneme ze sdělovacích prostředků. Obvykle se jedná buď o malé děti, nebo o seniory, kteří rovněž poměrně často a z nejrůznějších důvodů zbloudí. Samostatnou kapitolou jsou pak podnapilé osoby, které svým často problematickým chováním velmi často zaměstnávají spousty záchranářů a příslušníků bezpečnostních sborů a upíjejí tak nejen ze své láhve, ale i z láhve drahocenného času těchto obětavých lidí a samozřejmě také z už tak dost prázdné láhve našeho státního rozpočtu.

Neveselé vzpomínky…

U několika podobných akcí jsem se během své služby ocitl i já. Hasiči jsou však často bohužel až ta poslední instance a mé vzpomínky na tyto akce nejsou nijak veselé. Naše nalezení utopených těl dětí i dospělých, či mladých sebevrahů, už nikomu z netrpělivě čekajících radost do tváří nevrátí. Zdárný konec se v takovýchto případech velmi často bohužel neodehraje a je proto nutno dbát na tolik důležitou prevenci… Několikrát jsem si říkal, když selhávala i termovize policejního vrtulníku, jak užitečné by bylo povolat ještě nějaké další psovody. Těch policejních totiž není mnoho a mají také poměrně dost odlišný způsob pro vyhledávání osob, jelikož jejich prioritním využitím je zadržení pachatelů trestných činů atd. Výcvik policejních psů je však samozřejmě také na naprosto vynikající úrovni a u nás, na bruntálském policejním oddělení, máme dokonce jednoho šampióna! Tuším, že mu říkají Kapitán. O tom ale snad zas jindy…

Psí čenich nad zlato

Vraťme se však nyní k psovodům z Hejnic. Výše jmenovaných akcí už tito lidé zažili bezpočet, ale navíc jezdí pomáhat i do zahraničí, a to především k zemětřesením. Jako příklad lze uvést ničivé zemětřesení v Turecku, v Taiwanu, či na Srí-Lance. A právě takovéto využití psů vyžaduje poněkud odlišný výcvik od policejních psů. Jak nám bylo řečeno, u podobných akcí totiž pach vyhledávaných osob překrývá mnoho pachových stop záchranářů, kteří se na místo neštěstí dostavili jako první. Terén se sutinami je doslova došlapán průzkumem a bylo by jistě zajímavé vědět, jak se v tom takový záchranářský pes dokáže vyznat?

Několik zajímavých odpovědí nám dali právě záchranáři z Hejnic, kteří v předvečer našeho cvičení, s tématem vyhledáváni osob v sutinách, zavítali také na učebnu naší stanice, aby nám o své práci něco málo řekli. Zajímavá byla už ta skutečnost, že za rozložené notebooky se neusadili pouze hasiči, ale také i někteří zvědavější psi, kteří byli rovněž přítomni :-). Z mého laického pohledu jsem tady viděl asi pět plemen psů od německého ovčáka, přes vímarského ohaře, až po hnědého labradorského retrievra. Vstupní a velmi zásadní informací, která mě až tak nepřekvapila, bylo to, že zatím žádná ze současných běžně dostupných technologie si nedokáže s vyhledáváním osob poradit tak dobře, jako „obyčejný“ psí čenich.

Ze své hasičské praxe znám i já některé limity termokamery. Přesto, že se jedná o velice drahé a přesné zařízení, problém nastává především tehdy, kdy okolní teplota dosahuje teploty lidského těla. To může být podchlazené na teplotu okolí a tudíž neviditelné. I normální teplota lidského těla bude například v blízkosti nahřátých skal pro termovize neviditelná. Také různé odrazy od vodní hladiny či termofólie dělají obvykle termokameře problémy.

Podle slov šéfa hejnických psovodů Františka Schejbala, pes cítí dokonce tisíckrát lépe, než člověk. Dokud tedy každý z nás nebude mít nějaký ten čip, což jistě jednou přijde a bude to doba velmi nepříjemné nesvobody, bude pes asi tím nejlepším pomocníkem pro vyhledávání osob a podobné situace. Zvířecí čenich má samozřejmě také své limity, které jsem měl možnost pozorovat mnohokrát přímo v terénu při svých fotolovech, ale ošidit ho, to dá poměrně velkou práci. Zvěř totiž někdy poměrně čerstvou stopu překročí, jindy se před ní zastaví s velkou nedůvěrou, a raději ji obchází. Vše záleží na čerstvosti stopy, s čímž souvisí především aktuální počasí (především směr větru, vlhkost prostředí)a druh živočicha atd.

Vyhledávání pod vodou a ukázky

Co mě však během výkladu kynologů naopak velmi překvapilo je skutečnost, že pes dokáže vyhledat dokonce i osobu pod vodou. K orientaci prý mu slouží stopové množství tuků atd. na vodní hladině. Proud samozřejmě takovou stopu může odnášet na jiné místo, ale snadným výpočtem (z hloubky vodního toku a rychlosti proudu) lze přesné místo zpětně dohledat. Všichni přítomní byli rovněž v nemalém úžasu, když jeden z vlčáků zachycený na krátkém videu, táhl za sebou dokonce celý člun i s osádkou, přičemž jeho „silový strop“ by v podobných případech měla být téměř jedna tuna!

Následovalo mnoho ukázek vyhledávání osob ve skalách, na stromech atd. Psi označení GPS vyznačili na předváděných mapách úctyhodné plochy, které prohledali. Měli jsme možnost si některé z map prohlédnout na internetu. V současné době hejničtí psovodi pracují také na GPS zobrazení v reálném čase, což ještě více zdokonalí jejich práci. Takový pes s psovodem zabere během prohledávání pás terénu o šířce přibližně sta metrů, na kterém by jinak muselo pracovat (podle druhu rojnice) i 25 lidí!

Rozlišení pachů

Podvečer příjemně ubíhá a my se postupně přesvědčujeme o schopnostech této nadšené partičky. Dozvídáme se některé perličky ze zahraničních misí, ale také i to, že ne každý pes a psovod může na takovou misi vyrazit. Absolvování velmi přísných zkoušek je pro takové případy nezbytností (někteří psi jsou držiteli kynologických atestů MV pro plošné i sutinové vyhledávání). Záchranářští psi jsou prý pak na takové úrovni, že na pošlapaných sutinách dokážou vyhledat osoby zasypané i několik metrů a také několik dní.

Blízkost záchranářů jim prý až tak nepřekáží, jelikož si dokážou zapamatovat pach všech přítomných a vyhledávají pak jen pach rozdílného druhu a intenzity. Je asi zbytečné zacházet do velkých podrobností, a tak už dodám jen tolik, že se jednalo o povídání velmi zajímavé a pro všechny přítomné i velmi poučné. Na všech, a především na psech samotných, bylo však již v závěru znát, že se už těší na zítřejší ostrou akci. Zaznívá tedy ještě několik posledních organizačních informací o zítřku a všichni se postupně rozcházíme zpět po budově hasičské stanice a do svých domovů.

Je pátek ráno. Na místo cvičného neštěstí se dostávám po deváté hodině ranní s místním televizním štábem a několika kolegy, kteří se přišli rovněž podívat. Probíhá nezbytné ukrytí tří osob, z nichž dvě budou přímo pod sutinami a jedna téměř v pětimetrové výšce v jednom z pater zdemolovaného domu. Prostor je pro lidské oko velmi nepřehledný a jednotvárný. Všude jsou vidět jen různě velké kusy betonu a spleť armovacích drátů. Na mnoha místech je ještě poměrně velká vrstva sněhu. Krátce po půl desáté přijíždí na majáky hasiči města Bruntálu, aby provedli úvodní průzkum místa neštěstí.

Prohledávání sutin

Jedná se spíše jen o symbolickou prohlídku, jelikož dnes budou hlavními hrdiny záchranářští psi. Ti budou mít už za několik okamžiků za úkol postupně prohledat celé sutiny, přičemž prohledání se bude opakovat hned několikrát, a to pokaždé s jiným psem a psovodem. Takový postup je totiž používán i u skutečných událostí. Dříve než se začnou odklízet desítky tun suti, aby se záchranáři dostali až k označené zavalené osobě, je nutno mít naprostou jistotu. Není tak plýtváno časem a energií všech přítomných, kteří by se mohli při špatné identifikaci místa uvězněné osoby věnovat záchraně někoho jiného.

Zasahující jednotka se vrací ke svému vozu a nastupuje první z psů. Podle mého laického názoru má z počátku celkem potíže s vyjasněním si přítomných pachů a také směr větru mu příliš nepřeje. Prostor 150×150 metrů však prohledává i tak přibližně za patnáct minut, přičemž najisto nachází dvě z ukrytých osob. Bruntálští městští hasiči pak osobu ze závalu po krátkém ošetření vyprošťují a následuje její transport do bezpečí. Osoby se pak opět ukrývají a vše se opakuje ještě čtyřikrát, a to pokaždé s jiným psem.

Ostatní psi už pracují o poznání rychleji a je „potvrzeno „ i ono vyvýšené místo a osoba ukrytá na něm. Mile působí i drobný psík, zjevně kříženeček:-), který se sutinami proplétá tak obratně a šikovně, že jeho vyhledávací čas patří k jedněm z nejkratších. Svou nádherou a ladností pohybu mě okouzlují také labrador a „vímarák“, které proto se zájmem rovněž fotografuji. O několik stovek metrů dál souběžně probíhá také plošné vyhledávání a musím říci, že i přes nepřízeň počasí v žádném případě nelituji toho, že jsem se dnes přišel podívat, byť ve svém volnu. Tohle se prostě jen tak nevidí.

Závěrem…

Domů odjíždím skutečně nadšený nevšedním zážitkem a jsem velice rád, že také hasičští psovodi jsou na takovéto naprosto profesionální úrovni. Skvělou partu kynologů bude v následujících dnech na Bruntálsku čekat ještě několik ukázek, výcviků, a to včetně návštěvy místních škol a dokonce i našeho cvičného polygonu. Snad na návštěvu v podhůří Jeseníků budou rádi vzpomínat. Celé partě přeji do budoucna ještě mnoho úspěšných akcí, a to především akcí se šťastným koncem.

Snad jim jejich nadšení ještě dlouhá léta vydrží, protože podobné aktivity v našich podmínkách bohužel nejsou postaveny na financování z vnějšku. Jsou často finančně živeny z vlastní kapsy a hlavně také nadšením milovníků psího klanu. Dříve než přijíždím domů, napadá mě ještě jedna zajímavá úvaha. Jak by asi vypadala taková psí sbírka zážitků z výletů a dovolených, když psi, na rozdíl od nás lidí, se řídí především čichem. Obdobou našich fotoalb, které připomínají pěkná místa a zážitky nám, by asi byla sbírka nejrůznějších lahviček s desetitisícem vůní a pachů z celého světa:-).

Více informací o této partě lidí a jejich psech naleznete na stránkách www.sar-dog.estranky.cz

Foto a text: Štěpán Mikulka
www.ordinaryangels.net
HZS MSK, stanice Bruntál

-miw-