Hasiči v thajském městě Patong mají jednu centrální stanici, výjezdů je poskrovnu

Omezení k vůli covidu téměř odezněla, a tak při cestovatelském abstinenčním záchvatu bylo třeba vytáhnout paty ze zimy. Volba padla na thajský ostrov Phuket, píše Ondra Fabián.

A tak, jak už to u mých dovolených bývá, neobešlo se to bez průzkumu místní požární stanice.

Město Patong se rozkládá téměř na úrovni moře a jeho hlavní dominantou je 3 km dlouhá písečná pláž. Je to město s velký množstvím hotelů a barů. Dá se říci, že v plné sezóně počet turistů značně přesahuje počet místních obyvatel, kterých je asi 60.000.

Na celé město je k dispozici jedna centrální požární stanice.

Jak už to v tropech bývá, stanice je prakticky celá otevřená a s volným přístupem z ulice. Pouze vybrané místnosti, např. místnost spojové techniky, se dá zamknout.

Tentokrát jsem na průzkum stanice vzal i manželku, která byla zárukou toho, že se nám bude někdo dostatečně věnovat. A bylo tomu tak. Ti hasiči, kteří uměli alespoň trošku anglicky, se mohli přetrhnout, aby nám vše ukázali.

Avšak ve výsledku toho k vidění moc nebylo. Kromě hlavní garáže, dalších prostor ve stanici moc nebylo. Na fotografiích tak můžete vidět několik cisteren ve stavu: ještě jezdí, ještě není úplně rezavá, ještě se dá použít.

Po zkušenosti s vlnou tsunami jsou kvůli k záplavám vybaveni velkoobjemovým čerpadlem a několika malými přenosnými čerpadly. Součástí stanice je i sklad techniky a pohonných hmot, šatna družstva a jídelna družstva. Krásné bylo i zákoutí s určitě plně funkčními ručními hasicími přístroji, doplněno o všude parkující skútry.

Jediné úplně nové zařízení byla elektrocentrála 60 kVA s výkonným osvětlením.

Celkově hasiči nemají příliš mnoho výjezdů. Dle zjištění dva až tři výjezdy v průběhu měsíce k nepříliš velkým požárům. Veškerá činnost se soustřeďuje, tak jak na mnohých vesnicích a městech u nás, na technickou pomoc v podobě zalévání zeleně, oplach komunikací a chodníků.

To je možné vidět i z fotky, kdy CAS vyjíždí v počtu 1+0 samozřejmě v ustrojení plně reprezentující příslušnost k hasičům.

Na stanici slouží dvě směny v počtu do 20 osob, placeni jsou od vykonané práce. Z toho je asi jasné, že za 45 minut co jsem na stanici byl, jsem napočítal všeho všudy 10 osob navíc tak různě přijíždějících a odjíždějících na skútrech, a zbytek asi pracoval někde jinde.

Thajsko a místní lidé jsou velmi srdeční, přátelští a velmi usměvaví. V porovnání s Afrikou, kde všichni jen natahují ruku, jsem neslyšel, že by si stěžovali či dokonce žádali o dar, příspěvek, či zaslání vybavení na novou techniku.