Minimum o hasicích přístrojích

V současné době patří hasicí přístroje mezi základní věcné prostředky požární ochrany. Z celosvětových statistik, které se věnují požárům, jednoznačně plyne závěr, že přenosný hasicí přístroj, který byl použit pro hašení požáru v jeho zárodku, je účinným prostředkem v boji s ním. Hasicí přístroje mají tedy nenahraditelnou úlohu v zárodku vzniku požáru a jsou proto určeny jako prostředky pro tzv. prvotní zásah.

První hasicí přístroj zřejmě sestrojil kovorytec Zacharyáš Greyl v roce 1751. Byl jím dřevěný sud naplněný sírou. Uprostřed sudu byla uložena nádoba se střelným prachem a doutnákem. Jakmile se prach vznítil, nastal výbuch a sirné plyny zajistily hasební účinek. Od roku 1791 se pro hašení začala užívat směs síranu železa, kamence, krevele a hlíny. Od roku 1846 se začaly vyrábět hasicí krabičky plněné směsí ledku, síry a uhlí.
Koncem 19. století se nejrozšířenějším hasicím prostředkem staly hasicí granáty. Vymyšleny byly v Americe, vyráběly se však i v Evropě, zejména v Německu. Byly to skleněné nádoby o obsahu 0,5 až 1,5 litru převážně roztoku kuchyňské soli, čpavku, chloridu vápenatého. Po dopadu granátu na hořící předmět se skleněný obal rozbil, voda se z roztoku rychle odpařila a chemická látka pokryla hořící předmět tenkým povlakem, který bránil přístupu vzduchu.
Na začátku 20. století vyráběla hasicí granáty i česká firma Labbe. Ve skleněném granátu byl roztok kuchyňské soli a amoniaku. Uvnitř nádoby byla skleněná baňka s kyselinou solnou. Po vhození granátu do ohně se obě nádoby rozbily, následně došlo ke spojení obou tekutin a uvolňování plynů potřebných k hašení.

Požár můžeme definovat jako fyzikálně-chemickou reakci, při které se vybavuje teplo a světlo. Proces požáru ovlivňují tři základní faktory – hořlavá látka, oxidační prostředek (nejčastěji vzdušný kyslík) a zápalná teplota. V prostředí, ve kterém žijeme je zastoupení prvních dvou faktorů – hořlavé látky a vzdušného kyslíku, téměř neustálé. K požáru potom dochází při působení dostatečně silného iniciačního zdroje. Velikost iniciačního zdroje je závislá na struktuře hořlavé látky. Nejsnadněji zapalitelné jsou plynné hořlavé látky, následují hořlavé kapaliny a tuhé hořlavé látky. Zápalné zdroje jsou velice různorodé, ze statistik požárů jsou nejčastějšími iniciátory elektrický proud, otevřený plamen, tření a cigaretový nedopalek.

Správná volba hasicího přístroje v boji se začínajícím požárem je podmíněna druhem hořlavé látky. Dle druhu hořlavé látky rozlišujeme tzv. třídy požáru.

Třída požáru A – požáry pevných hořlavých látek. Jedná se zejména o dřevo, papír, slámu, uhlí, gumu, textil, plast apod. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje vodní, pěnové a práškové.

Třída požáru B – požáry hořlavých kapalin. Jedná se zejména o benzín, naftu, oleje, barvy, alkohol apod. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje pěnové, práškové a halonové.

Třída požáru C – požáry plynných látek hořících plamenem. Jedná se zejména o propan-butan, zemní plyn, svítiplyn, acetylen, metan, vodík atd. Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje práškové, přístroje s náplní CO2 (oxidu uhličitého) a halonové.

Třída požáru D – požáry lehkých alkalických kovů např. hořčíku a jeho slitiny s hliníkem. Při hoření těchto kovů dochází k vývinu obrovských teplot, hašení takovýchto požárů vyžaduje použití speciálních suchých hasiv nebo speciálně upravených prášků.

Další důležitou podmínkou pro rychlé použití přenosného hasicího přístroje je jeho správná instalace. Hasicí přístroj umisťujeme tak, aby byl snadno viditelný a volně přístupný. Rukojeť hasicího přístroje zavěšeného na svislé stavební konstrukci musí být nejvýše 1,5 m nad podlahou. Hasicí přístroje umístěné na podlaze nebo jiné vodorovné stavební konstrukci musí být vhodným způsobem zajištěny proti pádu. V dopravních prostředcích a na strojích se hasicí přístroje umisťují tak, aby nemohly ohrozit bezpečnost osob. K označení místa uložení hasicího přístroje je určena bezpečnostní značka (tabulka) „Hasicí přístroj“.
Počet hasicích přístrojů a správný druh s ohledem na využívání objektu nebo provozu vychází v současné době z požárně – bezpečnostního řešení stavby. Množství a typ hasicích přístrojů se v tomto případě stanovuje výpočtem.
V prostorách a zařízeních, u nichž nebylo stanoveno množství, druh a způsob vybavení věcnými prostředky PO, se zabezpečují a instalují hasicí přístroje na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží objektu. Každý hasicí přístroj musí být opatřen typovým štítkem, který kromě jiných údajů (název výrobce, datum kontroly, jméno a identifikační číslo revizního technika, všeobecné informace, atd.) musí obsahovat vyobrazení jak hasicí přístroj uvést do činnosti, na jakou třídu požárů je vhodný a na co nesmí být použit (například hašení elektrických zařízení pod napětím apod.) .

Hasicí přístroj, aby splnil svoji funkci, musí být v řádném technickém stavu. Provozuschopnost těchto prostředků požární ochrany bývá velice často podceňována. Kontrola hasicího přístroje se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy (vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci). Kontrolu, opravy a plnění hasicích přístrojů mohou právnické osoby a podnikající fyzické osoby provádět jen podle postupů stanovených výrobcem a jen prostřednictvím odborně způsobilých osob, které vlastní doklad opravňující k uvedeným činnostem. Kontrola hasicích přístrojů se provádí nejméně jednou za rok.
O provedené kontrole hasicích přístrojů vystaví oprávněná osoba záznam, ve kterém uvede základní údaje o kontrole, číslo dokladu a jméno osoby provádějící kontrolu, typové označení a výrobní čísla nádob hasicích přístrojů a výsledek kontroly. Hasicí přístroje, u nichž nebyly zjištěny závady, opatří osoba provádějící kontrolu kontrolním štítkem a plombou s datumem kontroly.

Na závěr tohoto příspěvku je nutné připomenout, že většina vzniklých požárů se postupně nekontrolovatelně rozrůstá, od malého zahoření může požár během krátké doby nabýt obrovských parametrů, při kterých dochází nejen ke ztrátám na majetku, ale i na životech a zdraví osob. Právě pro začínající požáry jsou určené hasící přístroje, které mohou toto nebezpečí odvrátit. Nepodceňujme tedy vybavenost objektů přenosnými hasícími přístroji a dbejme na to, aby kdykoliv při náhlém použití byla zajištěna jejich provozuschopnost.

kolektiv autorů z ÚO Jihlava a KŘ HZS kraje Vysočina.