Je za námi čtvrtstoletí s krizovým zákonem, pojďme bilancovat

Máme tu rok 2025 a s ním výročí vzniku právní úpravy krizového řízení, IZS i nové úpravy ochrany obyvatelstva poté, co si ji pod svá křídla vzalo Ministerstvo vnitra ČR. To si zaslouží trochu bilancování. Co říkáte?

Krizové řízení
Tajemné heslo, kterým se každý rád ohání, ale málo kdo ví, co znamená. Nebojte se, nebudu tu rozepisovat a vysvětlovat pojmy či kompetence. Tento text je určen lidem, kteří ví. Takže, 9. srpna 2000 začal platit krizový zákon (s účinností od 1. ledna 2001), který upravil jak přípravu, tak i způsob řešení krizových situací, kompetence orgánů krizového řízení, dokumentaci, a tak vůbec. Jako každý nový právní předpis měl své mouchy. Vlastně jich měl docela dost. I tak se ale jednalo o předpis moderní, v principech užitečný a hlavně potřebný. Odborná veřejnost jej přijala a začala na něm stavět. To byl bezesporu úspěch. A co po 25 letech? Udržel zákon krok s dobou?

Předpis prošel řadou změn (více než dvacet). To zní dobře. Jedna změna v průměru za 14 měsíců, což je víc, než by člověk čekal. Bohužel, většina změn se nepromítla do principů krizového řízení ani do rozsahu či obsahu kompetencí nebo dokumentace. Šlo především o úpravy vycházející ze změn jiných právních předpisů, které upravovaly jen okrajově související problematiky, jako zrušení okresních úřadů, změny v poskytování sociálních či školských služeb atp. Změny se týkaly jednotlivých paragrafů nebo jejich malých tematických skupinek. Tak kolik tedy bylo těch podstatných změn?

V roce 2010 byla jedna zásadní. Byla tak trochu vynucená implementací evropských předpisů pro oblast kritické infrastruktury, ale nebuďme škarohlídi, měla smysl a přinesla řadu dalších více či méně významných úprav. A dál? Přestupky, kybernetická odolnost, zákon o HZS, vodní zákon, elektronizace…samá droboť. Spočítáme-li to tedy přesně, velká novela byla jedna. A to před 15 lety. Prováděcí předpisy? Nařízení vlády ke kritické infrastruktuře celkem žije a čtyři novely i s nějakým reálným věcným obsahem jsou obstojné. Oproti tomu nařízení vlády (s nicneříkajícím názvem: „k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 krizového zákona“), které krom jiného upravuje činnost a složení bezpečnostních rad a krizových štábů, nebo náležitosti krizových plánů a plánů krizové připravenosti, tam už je to o poznání slabší. Poslední úprava proběhla v roce 2011.

Tak co nám z toho plyne?

1. Máme prakticky dokonalou právní úpravu krizového řízení, kterou za posledních 14 let nebylo a do budoucna ani nebude potřeba měnit.
2. Máme slušnou právní úpravu krizového řízení, snesla by modernizaci, ale nějak se to stále nedaří.
3. Máme tak špatnou právní úpravu krizového řízení, že ani nemá smysl ji nějak řešit.

Jak známo, nic není černobílé, b) je správně. Tedy není to správně, ale je to pravda. Ve srovnání s řadou jiných, i vyspělých zemí světa nemáme systém nastaven vůbec špatně. Ale je co zlepšovat, modernizovat, zjednodušovat a vůbec tak nějak dohánět tempo této rychlé technologické doby. Odborná veřejnost to ví. Ví, že je potřeba zjednodušit dokumentaci, ví, že je potřeba lépe komunikovat, ví, že jsou sporná místa v kompetencích, ví, že nám chybí funkční a stabilní informační systém (bájný ISKŘ) a ví, že je potřeba opravit pár kostlivců, na které se tak nějak pořád zapomíná.

A proč s tím nikdo nic nedělá? No, on s tím vlastně někdo něco dělá. Snaha o novelizaci krizového zákona tu byla a je prakticky od jeho účinnosti. Problém je, že ony nedostatky vidí hlavně ti, kteří se zákonem denně pracují a plní úkoly z něj vyplývající. Jenže to nestačí. Dokud nebude potřebu změny vnímat celá společnost a s ní pak i politická reprezentace, nic se nikam neposune. Jenže spolčenost je v některých ohledech jako malé dítě. Dokud se jí něco bezprostředně neomezuje nebo dokonce neohrožuje, nezajímá ji to. Známe to dobře. Je tu průšvih, povodně, epidemie, rozsáhlé požáry, lidé záchranářům i celému systému tleskají, děkují.

Zvládli jsme to? Super. Ještě chvíli se mluví o tom, co všechno by se dalo zlepšit, modernizovat, ale za pár měsíců je vše zapomenuto. A pak? Vždyť se to zvládlo. Tak proč něco měnit? Proč do něčeho investovat? A je to. Společnost a politici to nechtějí. Končíme. Poněkud alibistický přístup, že? Vymlouvat se, že během 25 let nebyla příležitost prostě nemůžeme. Příležitosti byly. Ta poslední třeba nedávno.

„Do konce roku 2023 připravíme revizi legislativy pro krizové řízení a kritickou infrastrukturu a případně upravíme také kompetenční zákon. Nastavíme efektivní krizové řízení spočívající v revizi typových plánů pro zvládání krizových situací, v analýze současných bezpečnostních hrozeb, přípravě na krizové situace (pandemie, povodně, sucha, blackouty, průmyslové havárie, kybernetické útoky, měkké cíle…) a jasném posílení funkce a činnosti krizových orgánů, zejména Ústředního krizového štábu.“

Jenže to zase nějak nevyšlo. Nebo takhle. Politik by řekl, že je vše v pořádku, jelikož formulací „připravíme revizi“ můžeme chápat i to, že si o tom začneme povídat. Nemusí to přeci hned znamenat totéž co „provedeme revizi“ nebo „předložíme návrh revize“. Aby si to někdo nevyložil špatně, to není výtka jen na současnou vládu, ale na všechny nejméně za poslední dekádu.

Pravdou je, že se na základě uvedeného prohlášení skutečně začalo pracovat na novelizaci řady dotčených předpisů a v roce 2024 spatřil světlo světa celkem zajímavý návrh s řadou novinek a změn. Bolelo to, o kompetence se vedly tvrdé boje, ale návrh vznikl. Určitě nebyl dokonalý, ale byl by to krok dopředu. Proč tedy neslavíme? Bohužel, byla celá tato rozsáhlá změna postavena na novém předpisu o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, který je opět povinnou implementací předpisu EU. A jelikož má legislativní proces svá pravidla, nebyly akceptovány žádné změny, které přímo nesouvisí s předmětem této směrnice. Jinými slovy byly ve stávajících předpisech vyjmuty, popřípadě upraveny především stati týkající se kritické infrastruktury.

Kdo sleduje dění ví, že na eKLEPu je od 4. února další verze tohoto zákona a s ní i vyznačené změny v dalších předpisech. Doznaly velké redukce. Od loňského srpna se změny smrskly téměř na polovinu z 96 na 54 stran. S určitou dávkou optimismu můžeme věřit, že je to třeba už verze poslední. Pak by přeci jen pár změn v krizovém zákoně přišlo. Není to zdaleka tolik, v kolik jsme doufali a hlavně, kolik je potřeba. Navíc, zkušenosti s legislativním procesem ukazují, že po takové malé změně, si všichni odškrtnou novelizaci daného předpisu ze seznamu a na mnoho dalších let nemají potřebu jej znovu otevírat. Držme se optimistického přístupu. Třeba to tak tentokrát nebude a do roka či dvou bude na stole novela, která třeba i bude mít své mouchy, ale budeme si moct říct, že jsme pro ni udělali všechno, co bylo v našich silách.