Čtvrtek 21. října 2021, od 07:00 bude sloužit směna C. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

Celá továrna vyletěla v roce 1948 do vzduchu

Nedokonalé těsnění na cisternovém voze stačilo v roce 1948 ke zničení větší části závodů BASF v Ludwigshafenu a k usmrcení téměř sto osmdesáti osob.

Odpoledne 28. července 1948 unikl v Ludwigshafenu z cisternového vozu na pozemku továrny BASF (vyrábějící sodu a anilin), tvořící součást koncernu I. G. Farben, vysoce výbušný dimetyl-éter a vznítil se. Krátce nato došlo k mohutnému výbuchu.

Exploze zničila několik továrních budov. Tlaková vlna vyrazila okenní tabulky v okruhu několika kilometrů. Hodiny v okolí se zastavily na čase 15:45. Nad areálem závodu a větší části města se rozšířil mrak štiplavého plynu, před nímž obyvatelé Ludwigshafenu prchali k Rýnu.

Rozsah katastrofy bylo možno zjistit až po několika dnech. Areál firmy BASF, jejíž výrobní závody a administrativní budovy se táhly podél Rýna do vzdálenosti několika kilometrů, byl z valné části zničen. Sto sedmdesát osm pracovníků BASF přišlo při neštěstí o život.

Dalších dva tisíce pět set osob bylo zraněno, z toho část těžce. Uprostřed vybuchujících a vysoce jedovatých chemikálií museli američtí vojenští lékaři provést nouzovou operaci a jednomu pracovníkovi BASF, zavalenému parním kotlem, hned na místě amputovat nohu.

Pro některé z prvních zachráněných však řetěz smůly neskončil: sanitka, která s nimi pospíchala do nemocnice, se srazila s nákladním vozem. Zahynul další člověk a jeden byl těžce zraněn.

Téměř beznadějně vypadal boj hasičů s katastrofou takového rozsahu. Oheň propukal na různých místech obrovského závodu stále znovu. Neustále se opakující výbuchy a unikající jedovaté chemikálie a plyny ohrožovaly celé město.

Po explozi se nad zpustošeným areálem BASF vznášel oblak dýmu. Na místě, kde před neštěstím stála v centru areálu šestipatrová budova, zel jen obrovský kráter. Nad celým městem se tyčil sloup dýmu, přiživovaný dalšími a dalšími ohnisky požáru.

Spolupracovníci Červeného kříže zřizovali za podpory dobrovolníků na ulicích sousedního Mannheimu pro osoby zraněné při výbuchu provizorní stanice první pomoci. Většina z postižených trpěla kromě popálenin poleptáním, zejména očí, někteří ztratili působením žíravých chemikálií zrak.

Zdroj: publikace Největší katastrofy a neštěstí

Sdílet