Příběh jedné stařenky

Jedno je jisté, každý z nás jednou zemře. Tajemstvím však vždy je, jak. Nikomu bych ale určitě nepřál to, co si užila stařenka těsně před svou smrtí 25. září v Praze.

Podobný příběh se stává poměrně často. Starý člověk je doma sám. Díky svému věku je již značně nepohyblivý, nemocný a dělá věci, nad kterým nám zdravým zůstává někdy rozum stát. Podobně tomu bylo i na konci září, kdy si stařenka chtěla sama doma uvařit vodu v rychlovarné konvici. Zapomněla nebo si neuvědomila, že se rychlovarná konvice nedává na sporák, ale pouze se vloží na elektrický stojan a zmáčkne se knoflík. Poručte ale své mysli, když skoro celý svůj život používáte na vaření vody kovovou konvici a plynový hořák. Někdy si již staré a unavené hlavy dělají co chtějí.

A tak se stalo, že se rychlovarná konvice nad plynovým plamenem vznítila. Statečná stařenka se snažila vzniklý požár uhasit, bohužel se na ní vznítilo oblečení. Hořící stařenka se přesouvá směrem k východu z bytu, kde v předsíni upadá pod tíhou plamenů na podlahu. Volá o pomoc. Její zoufalý nářek zaslechl soused. Odemkl dveře klíčem, který měl zapůjčený pro všechny případy. Stařenku odtahuje na chodbu domu, kde ji hasí a ochlazuje vodou z vnitřního hydrantu. Jsou přivoláni hasiči, kteří likvidují požár předsíně. Stařence se mezitím věnují hasiči s několika křísícími přístroji a záchránná služba. Té se přes všechnu špičkovou snahu nepodařilo na místě aplikovat utišující léky. Popáleniny těžce zasáhly značnou část těla, žíly se vlivem šoku stáhly někam do hlubin těla. Celou dobu je stařenka při vědomí. Dokonce našla síly a promluvila o příčině vzniku požáru s hasičským vyšetřovatelem. Stařenka je odvezena do nemocnice, kde po několika hodinách umírá.

A jaké si je možné vzít z daného případu ponaučení? Se starými lidmi je to někdy jako s dětmi, v určitém věku by měli být podle mého názoru pod neustálým dozorem. A nemyslím to nijak zle.

<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=3998“ target=>Článek o požáru.