1933: Svolávání hasičů v Březnici

Píše se rok 1933 a po městě Březnice je rozvedena „signální síť“ jednodrátová, o délce cca 4000 metrů. Od této vedou odbočky do bytů členů k elektrickým zvonkům, jichž máme na 30.

Kromě toho jsou zavedeny zvonky do továrních podniků, aby ve dne tam zaměstnané členstvo bylo alarmováno.

Po městě máme šest veřejných automatů, v továrnách 7, tedy celkem 13. U strážníka v obecním domě, kde je i zbrojnice sboru, je tak zvaný „ústřední automat“ a „signalograf“. Prvý slouží ke svolávání členstva do cvičení, k ohni mimo město a ve městě.

Každý z těchto druhů poplachů má svoji vyzváněcí značku, dle které členstvo ihned poznává, o který druh poplachu se jedná, anebo svolává-li se do cvičení. Čtvrt hodiny před počátkem cvičení připomíná se členstvu tato povinnost, třeba že se koná v pravidelných dnech.

Vlastní poplach:

Osoba zpozorovavší oheň ve městě, doběhne k nejbližšímu automatu, rozbije sklíčko a stiskne tlačítko. Tím okamžikem rozezvučí se 40 elektrických zvonků v bytech hasičů a v továrních podnicích.

Současně ze „signalografu“ u obecního strážníka vychází papírový pásek, na němž je napsaná značka příslušného automatu. Některý člen rodiny policejního strážmistra ihned zjistí dle značky automat, zatímco jiný otevře vrata v průjezdu.

Po 2 minutách přibíhají již první členové; prvý přiběhnuvší šofér natočí motor automobilu a vyjede ze zbrojnice do průjezdu. Ve 3 minutách je auto plně obsazeno (10 muži) a vyjíždí směrem k automatu, jímž bylo voláno.

Při každém poplachu dbá členstvo úzkostlivě největší tichosti. A že je poslušno tohoto nařízení, o tom svědčí to, že při posledním nočním ohni ve městě, dověděli se o něm sousedé zbrojnice a většina městského obyvatelstva teprve ráno.

Troubiti signál „hoří“ NENÍ DOVOLENO!
Účast diváků není žádoucí a alarmování širšího obyvatelstva je zbytečné.

V roce 1932 měli jsme u sboru 4 poplachy ve dne a 5 v noci. Ve všech případech, ať ve dne, či v noci, vyjížděl sbor nejdéle do 4 minut po zazvonění. V některých případech i do 3 minut. Jak vidno, je pohotovost sboru úctyhodná a lze jí dosáhnout jedině elektrickým signálním zařízením.

Požární rozhledy číslo 14 z 25. července 1933

Z historických pramenů sestavil JJS – Jiří Sucharda, požární preventista města Varnsdorfu

P.S. autora článku – je smutné, že se na začátku třetího tisíciletí nepodařilo u mnoha sborů zajistit alespoň toto zařízení, dnes už více jak 78 let staré!