Uškodil Formanův film Hoří má panenko hasičům?

Televize NOVA odvysílá Formanův film Hoří má panenko. Někteří hasiči však tvrdí, že jim film v očích veřejnosti škodí.

Jak sám Forman říká, nechtěl ukázat na dobrovolné hasiče. Chtěl ukázat na české maloměšťáctví a na hospodské vztahy. Hasičský bál byla jen scéna nebo pozadí ve kterém se obraz tehdejšího československa odehrával. Přesto mu toto umístění do hasičského prostředí do dnešních dob spousta hasičů, zejména těch dobrovolných, nemůže zapomenout.

Opravdu se ale hasičské plesy současnosti od toho ve filmu tolik liší? I dnes přetrvává u veřejnosti názor, že dobrovolní hasiči mají nejraději popíjení v hospodě. Bohužel toto povědomí někteří stále přiživují. I dnes je možné občas vidět opilce z řad dobrovolných hasičů v uniformách či PS II. Možná už jen občas, možná jen někde, ale přesto se to stále děje.

Ono v principu nejde o to, že je někdo opilý. Ono jde o to, že je opilý a má na zádech nápis HASIČI. A teď už jsme u střetu profíci vs. dobráci. Profesionální hasiči mají mnohdy pocit, že jejich obraz kazí právě tito jedinci.

Sobota 18. 2. 2012 od 12:30 na TV NOVA

Běžný člověk totiž nerozlišuje dobrovolného a profesionálního hasiče, jsou to prostě hasiči. „U nás na bále se zase pořádně opili“ … nebo „hasiči dělali u hasičárny zabíjačku a v hasičských kabátech popíjeli slivovici“.

Hoří má panenko
Autorem námětu a scénáře je známá a osvědčená trojka Miloš Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. Modelový průzkum českého maloměšťáctví ve vypouklém zrcadle zvýrazňujícím hospodské vztahy, prázdné hlavy, dlouhé prsty a plytké svědomí, se odehrává na pozadí hasičského bálu. V karikování a pranýřování české národní povahy jsou režisér Forman a kameraman Miroslav Ondříček doslova nelítostní. Komedie se brzy mění v tragickou frašku s citem pro detail, gesto a dialog. V zobrazení požárnického plesu se spojují groteskní gagy s nekompromisním odhalením lidské přízemnosti a tuposti. Mravní stav společnosti se tu zrcadlí především v postavách starých lidí, obětí organizačních zmatků, živelných katastrof a hlouposti svých bližních, kteří svoji nekulturnost a nesvobodu považují za normální.

Formanův film spíše dotvořil obraz hasičstva, který tu bohužel v 70. letech minulého století byl. Občas ještě přetrvává a v lidech je zakořeněn hasič, který rád popíjí. Přesto bychom se na Formana zlobit neměli. Film nám může poskytnout prostor pro sebereflexi a zamyšlení. Třeba se u něj nad sebou zamyslíme a pobavíme.