Sobota 21. září 2019, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.
Banner VIP: Devold 970x150 OK

ZAMYŠLENÍ: Hasiči u zásahu oblečeni neoblečeni

Na našem webu se pomalu při každé příležitosti, kterou myslím článek, resp. fotky od nějakého zásahu, na nich je možné najít někoho ze zasahujících (ne)ustrojeného dle předpisů, objeví komentáře ve stylu ,,jak je toto možné, já bych ho k zásahu nepustil, to je na vyhazov z jednotky apod.“ Následující řádky nemají za cíl případnou neustrojenost omlouvat, ale podívat se na věc z několika úhlů pohledu.

Ilustrační foto

Předně si připomeňme předpisy, které obecně popisují, jak má hasič vypadat u zásahu. Vyhlášky 247/2001 ve znění pozdějších přepisů, dále 255/1999 v posledním znění či Bojový řád jednotek požární ochrany tuto problematiku berou poměrně ze široka, neboť v nich není stanoveno, jak přesně má vypadat takový řádně ustrojený hasič.

V novele vyhlášky 255 nalezneme pouze popis ochranného oděvu, který tvoří kabát a kalhoty. Dále jsou zde normy, podle kterých jsou zásahové obleky hasičů vyráběny, ani v nich není nic o konkrétní podobě ustrojeného hasiče, ostatně od tohoto normy nejsou.

Další formou jsou instrukce o používání obleků od jejich výrobců, v těch se dočteme o tom, že některé obleky lze a jiné zase nelze kombinovat mezi sebou. Výrazným vodítkem, jak vlastně oblek používat, je varování na jeho štítku, kde se píše o tom, že oblek splňuje deklarované vlastnosti jako celek, čili kabát i kalhoty používané společně. To je ale vše.


Při vyhlášení operačního řízení, tedy výjezdu, je hasič povinen se vystrojit dle Bojového řádu stanovenými osobními ochrannými prostředky, během jízdy musí mít minimálně na hlavě přilbu. Ze všech možných přepisů lze dále usoudit, že na sobě bude mít také zásahový oděv jako celek.

Zde se dostáváme k první části jádra věci.

Je jasné, že by hasič měl být řádně ustrojen, tedy na nohou bude mít zásahovou obuv, na těle zásahový oblek, na hlavě zásahovou přilbu a na rukou zásahové rukavice. V případě jednotek PO se jako základní univerzální zásahový oblek bere vícevrstvý komplet z nomexových či jiných normu splňujících vláken.

Dále jsou zde jednovrstvé nomexové komplety pro USAR týmy či zásahové jednotky HZS SŽDC, tyto obleky však jsou z kategorie speciálních a lze v nich zasahovat pouze omezeně, např. likvidace požáru se v nich smí provádět jen na volném prostranství.

Dalším používaným oblekem je mediálně známý jednovrstvý nomexový Bushfire. Už jeho název napovídá, kde a jak tento oblek používat, i když u jednotek SDH, pro které byl pořízen, je de facto na úrovni klasických vícevrstvých ,,bojáků“, protože nic jiného nemají.


Co je tedy základní zásahový oblek víme, že poskytuje deklarované vlastnosti při jeho požívání jako celku víme rovněž, ale jak je na tom praxe a realita?

K zásahu se dostaví hasič včetně velitele tedy kompletně ustrojený, případně se dostrojí na místě, když toto nezvládl či nestihl před jízdou či během ní. Pokud se jedná o požár někde uvnitř budovy, není o čem debatovat na téma, v čem se půjde zasahovat.

Když se však přijede na požár pole, lesa, louky apod., není nutné mít na sobě kompletní poměrně těžký vícevrstvý oblek, který za horkého letního počasí rapidně ubírá na kondici i těm nejtrénovanějším, fyzicky nejzdatnějším jedincům z řad hasičů.

V případě lesních požárů se zpravidla jedná o déletrvajícící zásahy, tudíž nezřídka vidíme zasahující pracovat jen v zásahových kalhotách a tričku, mnohdy navíc i bez přilby. Že je toto proti bezpečnosti práce, ano, ale to je spousta jiných činností v rámci zásahů.

Pokud velitel rozhodne, že si jeho podřízení můžou ulevit sundáním kabátu a být jen v kalhotách a triku, je to pouze a jen jeho rozhodnutí, které však nedělá jen tak z plezíru.

On je zodpovědný za zásah a zasahující a rozhodně nepotřebuje, aby mu jeho družstvo padlo po pár desítkách minut, protože se každý z členů v kompletním obleku přehřál a ohrozil tak svoje zdraví, či se jen zbytečně brzy unavil.


Toto je skutečně reálné nebezpečí, praxí ověřené. Jakákoliv další vrstva oblečení navíc člověku za těchto podmínek spíš ublíží, než pomůže. Při požáru stohu nebo trávy také není úplně nutné se pařit v kompletním obleku, nota bene na tyto zásahy jsou dnes v prodeji právě lehké jednovrstvé obleky, kterým je i nomexový pracovní stejnokroj PS II.

Proč? Protože je u těchto případů malý stupeň nebezpečí oproti třeba bytovým či sklepním požárům a někde se také konečně začíná přemýšlet, v čem lze zasahovat, aniž by z toho mohl být problém.


Musíme také vzít v potaz vybavení každé dobrovolné JPO, protože ne všude mají předpisové zásahové obleky a to pouze a jen z finančních důvodů. Lze oponovat, že jim to má obec zajistit, ale všichni víme, jaká je realita věci. Nehledě na nepostižitelnost.

Někde mají třeba jen státem pořízené obleky Bushfire, takže je jasné, že je velitel nepustí hasit požár do budovy, ale na druhou stranu, při vědomí porušení BOZP, když by v domě muselo dojít k nejrychlejšímu zachránění osob a na místě v ten okamžik nebyl nikdo jiný a pokud by to situace umožňovala, tak by tam hasiči vlezl i v jednovrstvém o­děvu.

Tento příklad je myšlený na JPO kategorie V, může však nastat i u JPO III, kde mají třeba jen třívrstvé kabáty, a na kalhoty již nezbyl peníz. Že toto není reálné? Je. Opravdu jsou jednotky, které mají pouze kabáty a rozhodně to není důvod je vyřadit z činnosti, i když jejich výbava není úplná.


Ono se najde skutečně poměrně velké množství zásahů nebo činnosti během zásahu, které nutně nepotřebují plně vystrojené hasiče. Ať už jsou to zmíněné déletrvající požáry lesů, travních porostů, polí, ostatně ani takový požár seníku, kde se hasí zvenku, prakticky nevyžaduje použití těžkého obleku, to samé lze říct i o dalších požárech, hašených zvenku, nejčastěji skládky, hromady odpadu na volně přístupných místech.

Dále jmenujme např. odčerpávání vody, likvidaci a odstraňování následků dopravních nehod, odchyt/likvidaci obtížného hmyzu, jeřábové práce, lezecké práce (pro ně jsou speciální obleky, přitom je to také zásahová činnost), dále otevírání uzavřených prostor, vyprošťování osob z výtahů apod.


Nepoužití úplného zásahového obleku či alespoň jeho části však může mít i další příčinou. Tou je údržba. Není mnoho hasičů, co má dvoje ,,bojáky“, takže když jsou v pračce (opět myšleno zejména na dobrovolné JPO), logicky v nich nemůže vyjet a zasahovat, na druhou stranu proč takového člena nevzít k zásahu a nenechat ho plnit úkoly v rámci možnosti neporušení BOZP? Ona je někdy každá ruka dobrá, opět lze namítnout, že vše jde, ale jen do prvního průšvihu.

Ano, to je pravda, má to však své ale…

Když vidíme strojníky, mají u zásahu na sobě mnohdy pouze zásahovou obuv a PS II, a nenalhávejme si, že jen nomexové. Na hlavě pak přilbu či kšiltovku, která je dle SIAŘe 47/2009 součástí zásahového osobního ochranného prostředku, víc nepotřebují (když není zima či neprší).

Málokdy tento člen družstva kompletně ustrojený. Není ani důvod, podstatné je, že věci mají sebou a v případě potřeby se doobléknou bez problému.


To, že na ustrojenost někdo vědomě jak se lidově říká kašle, je bohužel rovněž pravdou. Takovýto hasič je základem problémů pro svého velitele, který za něj má plnou zodpovědnost. Mnohdy je neustrojenost ruku v ruce s celkovým přístupem daného jednotlivce.

U dobrovolných jednotek může také dojít k tomu, že v případě nepoužívání obcí zakoupených osobních ochranných prostředků u zásahu to může vidět starosta, který si řekne, nač vlastně tyto věci hasičům pořizuje, když je nemají na sobě, tudíž je asi nepotřebují.

On starosta ač to třeba na první pohled nevypadá, není osoba, co by nevěděla, neznala a pak za ním může velitel jednotky přijít s požadavkem na zakoupení něčeho potřebného. To se pak špatně obhajuje a předpisy, resp. argumentace s nimi zde nepomůže.


Co nám ze všeho zde napsaného plyne?

Je to podobné, jako s užitím VRZu, čili předpisy ano, jejich dodržování ano, ale koukat se na toto také selským rozumem.

Sdílet
Banner Hagemann OK