Hasiči ze Slatiny vyměnili cisterny, sami si opravili CAS K 25 Liaz

Relativně dlouhým rozhodovacím procesem prošel u jednotky SDH obce Slatina plán na výměnu cisternové automobilové stříkačky.

Hasiči doposud disponovali CAS 25 Š706 RTHP s provedenou výměnou agregátů z řady MT a dalšími úpravami, které se vzhledem k její spolehlivosti a času stráveného úpravami nechtěli vzdát.

V průběhu roku 2011 však v souvislosti s převodem CAS 24 MB 1124 AF od HZS MSK na obec Starý Jičín přišla v úvahu nabídka na odkoupení dosavadní „starojické“ cisterny CAS K 25 Liaz za odhadní cenu.

Stav Liazky byl v době rozhodování špatný, především po karosářské stránce – koroze a léta provozu u HZS se na ní podepsaly více, než na původně „podnikovém“ trambusu.

Po zvážení všech širších okolností, jako je množství a způsob uložení vybavení jednotky ve voze, možnosti odprodání současné cisterny v budoucnu a prognóza vývoje dalších převodů techniky od HZS krajů směrem k dobrovolným jednotkám, bylo nakonec se strojnickou slzou v oku rozhodnuto, že nabídku Slatina přijme.

Historie vozu

Automobil byl vyroben v roce 1990 a svou službu vykonával nejprve v novojičínské továrně na tabákové výrobky. Okolo roku 2000 byl převeden na stanici HZS v Novém Jičíně.

V roce 2006 byla Liazka převedena do obce Starý Jičín. Od listopadu 2011 stojí v garážích JSDH obce Slatina, která ji odkoupila za odhadní cenu 73 tisíc korun. Vzhledem ke stavu automobilu byla následně přímo ve zbrojnici zahájena celková oprava.

Popis automobilu

Jedná se o všem dobře známou cisternovou automobilovou stříkačku určenou k přepravě požárního družstva s příslušenstvím.

Kombinované čerpadlo umožňuje zásah nízkým popř. vysokým tlakem. CAS K25 je postavena na podvozku LIAZ 101.860 a osazena vznětovým, kapalinou chlazeným, turbodmychadlem přeplňovaným šestiválcem o objemu 11 940 cm3 a výkonu 189 kW při 2000 ot./min.

O přenos hnací síly motoru na nápravy se stará mechanická převodovka PRAGA 10P80 s 10 rychlostními stupni vpřed a dvěma vzad. Poháněna je standardně zadní náprava, pohon přední je připojitelný. Obě nápravy jsou vybaveny uzávěrkami diferenciálů. Objem nádrže na vodu je 2 500 l.

Průběh oprav

Po krátkém hledání vhodného opraváře zkorodovaných součástí vozu jsme zvolili systém party likvidátorů a jednoho odborníka. Členové jednotky si vzali na svá bedra kompletní rozebrání vozu a běžné mechanické opravy, odborník potom karosářské a lakýrnické práce. Celá operace začala s novým rokem.

Vozidlo bylo téměř kompletně odstrojeno včetně oplechování nástavby i kabiny vozu a hliníkového vnitřku nástavby i interiéru kabiny pro osádku. Poté začala nejen rekonstrukce, ale i úprava drobných omylů původních konstruktérů, které k rychlému postupu koroze značně přispěly.

Jako jeden z příkladů budu jmenovat absenci podběhů kol, kterou jsme vyřešili výrobou vhodné konstrukce a instalací plastových blatníků nad všechna kola. Kompletně vyměněny byly oba spodní podélníky nástavby, které byly právě v souvislosti s absencí ochrany proti nečistotám od kol prorezlé skrz naskrz.

Vyměněny byly – alespoň částečně – také některé svislé nosníky, především v zadní části nástavby, která byla korozí postižena nejvíce.

Razantním zjednodušením prošly armatury čerpadla. Vzhledem k tomu, že vozidlo již přišlo bez pěnidlové nádrže, bylo kompletně vymontováno příslušenství pro hašení pěnou, od přiměšovače, po ventily a potrubí. Rovněž byla ze střechy nástavby po zkušenostech sejmuta lafeta.

Opět s přihlédnutím k praktickým zkušenostem a vybavení byla zrušena i vývěva a v té souvislosti vymontována obě sací hrdla. Na nově vyrobeném obslužném panelu čerpadla tak kromě vakuomanometru chybí i vypínače pro použití výše uvedených funkcí.

Strojník tak prakticky pracuje pouze se vzduchovým ventilem a ovládáním klapky z nádrže a zapínáním čerpadla. Na panelu jsou pak ještě tři vypínače osvětlení – žebříku nástavby, skříně obsluhy čerpadla a dvojice oranžových výstražných světel.

Vyměněna nebo opravena byla i elektroinstalace a to jak obslužného panelu čerpadla, tak k osvětlení celého automobilu, nástavby a podobně. Veškeré plechy, které byly vyměněny (tedy v podstatě úplně všechny s výjimkou části nad roletami a nad dveřmi čerpadla) byly zpět na vozidlo namísto původního nýtování nalepeny.

Většina nosných prvků totiž trpěla korozí především v prostoru okolo nýtů. Navíc je tato technologie s použitím dnešních možností nejen cenově téměř srovnatelná, ale především jednodušší.

Z vodní nádrže byly vytaženy vlnolamy. Jeden – chybějící – byl vyroben nově, zbylé byly otryskány a nově natřeny. Zcela nového nátěru se dočkal i celý vnitřek nádrže.

Do zadní části vozu byly namontovány nové sdružené svítilny, nárazníky prošly úpravou pro instalaci halogenových couvacích světlometů. Původní prostor pro „couváky“ ve sdružených svítilnách je využit pro zdvojení blinkrů.

Přední světla byla vyměněna za nová, hranatá a doplněna dvojicí přídavných dálkových světel. Výměnou prošly vzhledem ke stavu paraboly v těch současných taktéž mlhovky.

Interiér byl nově vyčalouněn, původní překližka je nově polepena černým čalounickým kobercem. Vozidlová radiostanice Motorola GM 300 byla přesunuta z prostředku palubní desky přímo před velitele. Opravou prošla taktéž sedadla, přední byla vyměněna úplně.

Před chladičem v přední části vozu vznikl nový úchyt pro naviják, který jsme využívali na původní cisterně a měli jsme zájem si ho ponechat. Naviják je uchycen tak, aby neměnil vnější rozměry vozu.

V závěru bylo vozidlo nastříkáno. Bílé prvky jsou provedeny v barevném odstínu RAL 9003, červené pak v odstínu RAL 3024. Majáková rampa zůstala na voze původní – tedy Elvy Voaz. Ta byla na přední kapotě doplněna dvojicí LED zábleskových světel. Stejný pár je i v zadní části vozu, kde nahradil původní rotační maják AZD 500. Do výjezdu byla Liazka zařazena 14. května 2012.

Vybavení cisterny

Veškeré vybavení, s výjimkou odsavače kouře, jsme použili z původního vozu. V kabině tak mají hasiči k dispozici dýchací přístroje Saturn, lékárničku, sadu fixačních krčních límců, chirurgické rukavice a ambuvak. Nechybí svítilny Survivor, radiostanice Motorola, deky, karimatky, výstražné vesty či klíče na technologie.

V levé přední roletě je umístěn hliníkový kufr s nářadím a sadou pro otevření zabouchnutých dveří, ve čtyřech přepravkách je pak uloženo vybavení pro likvidaci hmyzu, minerálky, náhradní rukavice, jistící prostředky a elektronářadí.

Levá prostřední skříň je vyhrazena hadicím B, C a D, proudnicím a kulovému uzávěru. V levé zadní je pak uložena elektrocentrála s příslušenstvím – tedy prodlužovacími kabely, halogenovými reflektory a teleskopickými stožáry. Spolu s tímto vybavením je ve skříni uložen i hydrantový nástavec s desetimetrovými hadicemi B, přechody a klíči.

V pravé přední roletě je uchycen již zmiňovaný odsavač kouře, dále motorové kalové čerpadlo a plovoucí čerpadlo. V pravé prostřední skříni je motorová pila a pohonné hmoty.

Pravá zadní roleta skrývá dvojici hasicích přístrojů, hadici C v „harmonice“ s rozdělovačem pro rychlé rozvinutí dopravního vedení, plastové přejezdové můstky a výstražné kužely.

Cena oprav a osud Š706

Členové jednotky na opravě vozu, která trvala od ledna až do počátku května, odpracovali více než 1 000 hodin. Na opravu byl použit materiál v hodnotě 80 tisíc korun, práce byla samozřejmě ze strany členů jednotky provedena zdarma.

Doufáme, že automobil podá především ve své spolehlivosti alespoň takové výkony, jako tomu bylo u „trambusu“. Ten se za odhadní cenu, která činí 121 tisíc, nepřesouvá daleko – sloužit bude u hasičů ve Skřípově – Hrabství, zhruba 4 kilometry u Slatiny. Jelikož se jedná o jiný okres, nesetkají se vozidla u zásahů často, nicméně na akcích pro veřejnost se budeme potkávat určitě.

Všichni členové jednotky svého „trambuse“ tímto srdečně zdraví a přejí mu klidnou a dlouhou službu u nové jednotky. Ať jsou na něj noví majitelé alespoň z poloviny tak hodní, jako jsme byli my :-)